„Víkendy miluji, že nejsem sama“, píše v našem závěrečném příspěvku čtenřka s nickem Kytinkak. Samoty si přes týden užije dost, takže se těší na vnučku a setkání se svými nejbližšími

Přeji krásný den a posílám článek na dnešní téma, které je fajn a někdy není. Ono být na čas slaměnou vdovou je opravdu krásné. Ale když je to dost často, tak to také není až zase tak fajn. Manžel jezdí už více jak 25 let kamiónem, tak jsem byla s dětmi stále sama. Jenže v tu dobu bylo učení, nemoci, zkrátka na nic jsem neměla čas.

Myslím, že mnoho maminek ví, o čem píšu. Neměla jsem babičky, které by mi pomohly. Dokonce má tchýně nikdy nevyjela s kočárkem. Měla jsem pocit, že se snad stydí za to, že je babičkou. To já jsem dnes hrdá babička a beru si vnučku, jak jen to jde. Tohle neznám.

Teď mi obě děti odešly z domu a já zůstala sama. Teď si konečně zajdu do cvičení, věnuji se konečně svým koníčkům, ale..... Stejně zjistíte, že být stále sám je otravné. Chvíli to baví, ale co potom. Přijdu do práce, sedím v kanceláři sama a poslouchám alespoň rádio. Přijdu domů a všude pusto a prázdno.

Tedy pokud nepočítám pejska a mého ještěra, který je spokojen pod svou UV lampou. Naštěstí v létě mám svou zahrádku, kterou si stále zvelebuji, ale přes tu zimu je to opravdu dlouhé. Ale nestěžuji si. Mám webík Žena-in, kde si počtu krásné příběhy, kde se i zasměji a říkám si, že některé ženy lituji, protože tak zle zase není, i když se to zdá.

Víkend je pro mě rodinný, těším se, že jedeme k mladým, pro vnučku, pokoukáme obchody, zajdem do kina, do divadla. Víkend je pro mě slast, protože jsem se svými nejbližšími, těmi, které mám moc ráda. Takže, víkendy miluji, že nejsem sama.

Vaše čtenářka Kytinkak

No vidíte, jak je touha po dni podle svých představ rozdílná a relativní.

 

Reklama