Bulvár

Poslední přání: však si tam doplav…

Čtenářka átéčko si myslí, že pohřbívání je věc pozůstalých, a přidala morbidně veselou historku s přáním zemřelého, který chtěl být pohřben do moře.

Původně jsem neměla v úmyslu na tohle téma psát. Ze všeho se dá udělat legrace, to by mi šlo. Ale nedávno jsem na jednom pohřbu byla. Byl to pohřeb mladého kluka. Nestihl si naplánovat, jestli kremace, nebo hrob. Tak mu to naplánovali jeho kamarádi a žena. Hrála tam nádherná hudba. Ta, kterou měl rád. Ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. Byl mrtvý.
Přišli všichni, které měl rád, kteří měli rádi jeho. A ti nejbližší se s ním chtěli rozloučit v otevřené rakvi. Dát mu s sebou nějaký dárek. Tam. Jeho žena chtěla naposled políbit jeho rty.
Zvědavci se dohadovali, jestli byla rakev lehká. Protože jeho mladá krásná žena souhlasila s odběrem mnoha orgánů,  které mohly zachránit životy. Jemu to už bylo jedno. Byl studený a mrtvý. 
A tak, aniž by něco plánoval, leží jeho tělo pod vrstvou hlíny. Myslím, že je mu jedno, že za ním denně chodí jeho žena se svou sestrou.
Je mu jedno, že na místě, kdy vsákla jeho krev, postavili kamarádi křížek a nepřestávají tam hořet svíčky.
Myslím, že kdyby si mohl vybrat, raději by byl živý.
To, jestli hrob, hrobka, nebo urna je mrtvým naprosto jedno. Pohřbívání je už věc pozůstalých.
 
A když jsme u takového tématu, tak dám k dobru i druhý příběh.
Jeden můj depresívní kamarád, později mladý sebevrah rád hovořil o smrti a říkal že by byl rád pohřben do moře. Prosil ženu, aby jeho popel odvezla k moři a vysypala popel do mořských vln...
A co po jeho smrti udělala jeho žena? Vyzvedla urnu, šla k řece a hodila urnu pod splav.
...prý:“ Však si tam doplav!“  
 
átéčko

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven


Děkuju átéčko. Souhlasím s vámi, že pohřbívání je věc pozůstalých. Jak jinak. Historkou s posledním přáním jste mne pobavila. A jeho ženu chápu.

Dnešním tématem dne je náš vztah k vlastní smrti. Více ZDE: Dobré ráno všem živým

Na vaše příspěvky, historky, příběhy a úvahy se těším na e-mailu:

redakce@zena-in.cz

A dnes za toto téma nedám odměnu vám přímo. Ale věnuji za jednu z vás 1 000 Kč na dobročinné účely. Za svůj příspěvek mi napište organizaci, popřípadě přímo číslo účtu té organizace, kam mám peníze poslat!

   
03.08.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [13] mandzarik [*]

    átéčko — #12 Sml16Sml22

    superkarma: 0 03.08.2011, 19:45:43
  2. avatar
    [12] átéčko [*]

    mandzarik — #11 jo!

    1. na komentář reaguje mandzarik — #13
    superkarma: 0 03.08.2011, 19:30:02
  3. avatar
    [11] mandzarik [*]

    Carpe diem.

    1. na komentář reaguje átéčko — #12
    superkarma: 0 03.08.2011, 19:25:17
  4. avatar
    [10] átéčko [*]

    superkarma: 0 03.08.2011, 12:37:53
  5. avatar
    [9] átéčko [*]

    Solei — #8 Nevěděla. Bylo mu 29, to jako matky ještě netušíme, že by naše děti myslely na smrt.

    S ženou se rozváděl a ta měla velký podíl na jeho smrti.

    superkarma: 0 03.08.2011, 12:35:15
  6. avatar
    [8] Solei [*]

    átéčko — #4 Chápu to správně, že maminka nevěděla, že chce pohřbít do moře?

    Mám pocit, že tu ženu co nasypala popel do řeky, chápu.

    1. na komentář reaguje átéčko — #9
    superkarma: 0 03.08.2011, 12:32:44
  7. avatar
    [7] átéčko [*]

    gaba23 — #6 děkuji

    superkarma: 0 03.08.2011, 12:12:27
  8. avatar
    [6] gaba23 [*]

    Alenko, moc pěkně jsi to napsala. Sml67Sml22

    1. na komentář reaguje átéčko — #7
    superkarma: 0 03.08.2011, 12:10:02
  9. avatar
    [5] enka1 [*]

    átéčko — #4 Já tomu věřím i blbé vtipy vznikají ze života.

    superkarma: 0 03.08.2011, 12:03:42
  10. avatar
    [4] átéčko [*]

    enka1 — #3 jenže tohle vtip bohužel nebyl a když jsem potkala Tinovu maminku, která se mě ptala, jestli nevím, kde má její syn hrobeček, že asi někde na horách, které měl rád... nemohla a neuměla jsem jí to říct..

    1. na komentář reaguje enka1 — #5
    2. na komentář reaguje Solei — #8
    superkarma: 0 03.08.2011, 11:54:56
  11. avatar
    [3] enka1 [*]

    Sml67Sml22Jo, žít je třeba

    K tomu prvnímu:

    http://www.youtube.com/watch?v=ypJm-zDwD5Y

    K tomu druhému: jak se to nese světem, už mi to dvakrát říkali jako vtip

    1. na komentář reaguje átéčko — #4
    superkarma: 0 03.08.2011, 11:46:03
  12. avatar
    [2] átéčko [*]

    ToraToraTora — #1 Sml22 Víš a týden předtím jsme  s tím prvním probírali jaké má jeho žena trápení s tím, že nemůže otěhotnět. také ho to moc trápilo, přinesl jí alespoň štěňátko, aby se necítila zbytečná a sama. Když to člověk vidí, jak ji hrozně moc miloval...kam se poděje ta láska? Tělo tlí v hlíně, ale co ty city? ..pocity, emoce.

    superkarma: 0 03.08.2011, 11:43:46
  13. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Sml67 Máš recht, Alenko, daleko víc záleží na životě.

    1. na komentář reaguje átéčko — #2
    superkarma: 0 03.08.2011, 11:26:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme