Mimořádně krutý osud potkal jednu z nejkrásnějších šlechtičen své doby. Tato vzdělaná, umělecky nadaná a veskrze moderní žena se stala jednou z obětí požáru na plese uspořádaném k oslavě svatby císaře Napoleona Bonaparta a jeho druhé ženy rakouské arcivévodkyně Marie Luisy v Paříži.

Paulina Karolina Iris (1774 – 1810), jak znělo její plné jméno, nejstarší ze sourozenců, pocházela ze starobylého rodu vévodů z Arenbergu a vyrůstala na zámku Heverlee v dnešní Belgii. Ve dvaceti letech se provdala do mocného rodu Schwarzenbergů. Svého o pět let staršího manžela Josefa poprvé spatřila ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1792 na korunovační slavnosti Františka II., posledního císaře Svaté říše římské, které se zúčastnila se svými rodiči. Manželství Schwarzenbergových bylo považováno za mimořádně šťastné, což v té době nebývalo ve šlechtických kruzích zas tak obvyklé, protože se původně jednalo o manželství z rozumu.

PaulinaPo svatbě mladí manželé často cestovali, aby se Paulina seznámila s rozsahem schwarzenberského panství, o jehož prosperitu se pak s úspěchem starala. Žili střídavě ve Vídni, ale také v jižních Čechách, kde v Českém Krumlově, Červeném Dvoře, Třeboni a na Hluboké trávili především letní měsíce. Prvořadým úkolem bylo dát rodu dědice. A to Paulina splnila v míře vrchovaté. První dítě byla dcera Marie Eleonora, která se narodila dva roky po svatbě. Ta se do českých dějin zapsala jako manželka Alfréda Windischgrätze, „hrobaře“ revoluce roku 1848.

Poté byla Paulina téměř nepřetržitě těhotná, za šestnáct let harmonického manželství přivedla na svět deset dětí – šest dcer a čtyři syny (jeden syn se narodil mrtvý, jedna dcera byla postižená). Byla to milující a obětavá matka. Své děti sama kojila, nechala je očkovat proti neštovicím a vychovávala je moderně podle rad Jeana – Jacquese Rousseaua (uznávaného pedagoga-teoretika, který ovšem všech svých pět dětí neváhal odložit do sirotčinců!). Také pečlivě vybírala a kontrolovala domácí učitele svých dětí. Nezanedbávala rovněž společenský život, dokonale reprezentovala svého manžela, účastnila se filozofických debat, přátelila se s mnoha významnými osobnostmi tehdejší Evropy, s nimiž udržovala rozsáhlou korespondenci. Sama aktivně muzicírovala, hrála v ochotnickém divadle a kromě sbírání obrazů skvěle také malovala. Vytvořila řadu zdařilých grafických listů a akvarelů především s tematikou jižních Čech. Je skoro neuvěřitelné, jak byla činorodá.

V roce 1810 se v Paříži konala velká událost. Prvního července uspořádal tehdejší rakouský velvyslanec Karel Filip Schwarzenberg, Paulinin švagr, velký slavnostní bál na počest Napoleonovy svatby s rakouskou princeznou Marií Luisou, aby tak zpečetil vznikající francouzsko-rakouské přátelství. Na události takového významu se sešla veškerá evropská smetánka a manželé Schwarzenbergovi tu samozřejmě nemohli chybět. Vždyť s Napoleonem se netancuje každý den! Do Paříže odjeli i se dvěma nejstaršími dcerami už v předstihu. Paulina, jak bychom to od ní i očekávali, se hned zapojila do přípravy a organizace celého plesu. Rakouský velvyslanec se musel ukázat!

Letní počasí bývá ale nevyzpytatelné, a tak byl na zahradě velvyslanectví narychlo zbudován obrovský dřevěný sál pro 1500 prominentních hostů. Vše se dokončovalo na poslední chvíli, malby na stěnách jen tak tak doschly, výzdobu tvořilo množství umělých květin a krásných mušelínových a hedvábných závěsů. Uprostřed sálu visel obrovský lustr a kromě toho zde bylo nepřeberné množství nástěnných bronzových svícnů, aby tu nádheru náležitě nasvítily.   

Ples začal jako obvykle, vše probíhalo podle plánu. Osudný moment nastal krátce před půlnocí. Tehdy uprostřed velkolepé zábavy nastalo děsivé peklo, z něhož pro mnohé nebylo úniku…

Bylo velké dusno, a když se náhle zvedl silný vítr, jeden z mnoha mušelínových závěsů okamžitě vzplál od nástěnného svícnu, který byl v jeho těsné blízkosti. Požár se bleskurychle rozšířil, a protože byl v sále velký hluk, hosté si v prvním momentě nebezpečí vůbec neuvědomovali. Pak už bylo pozdě! Napoleon nejdříve odnesl v náručí Marii Luisu do bezpečí a pak osobně řídil evakuaci. Sám se zachránil v hodině dvanácté. To už chytla veškerá výzdoba, dřevěné stěny i strop, který byl ozdoben síťovou tkaninou, všude kapal rozžhavený vosk. Hostům hořely šaty a účesy. Nastal neuvěřitelný zmatek, jak se hosté snažili z ohnivého pekla dostat ven. Jedna úniková cesta vedoucí na velvyslanectví byla požárem zatarasena, a tak se všichni zběsile drali k té jediné, která zbyla – k hlavnímu vchodu do zahrady.

Schwarzenbergovým se podařilo rychle ze sálu uniknout, jenže pak se obětavá Paulina začala shánět po dcerách. Uviděla jen mladší Marii Paulinu. A než jí v tom stačil někdo zabránit, vrhla se zpět do hořícího sálu hledat Eleonoru. To už se rozžhavená podlaha propadala. Vzápětí se na Paulinu zřítil hořící strop, který ji na místě usmrtil. Její tělo bylo identifikováno podle nalezených šperků až druhý den. Kníže Schwarzenberg se zhroutil. Podruhé se už neoženil. Do konce života po své milované ženě, která byla ve druhém měsíci těhotenství, truchlil. A stejně tak i všech devět dětí, z nichž nejmladší chlapeček, pozdější pražský arcibiskup, měl pouhých patnáct měsíců. Je kruté, jak může taková nečekaná událost totálně změnit život tolika lidem…

O životě této pozoruhodné aristokratky, které bylo dopřáno pouhých šestatřicet let života, se můžete dočíst v knize univerzitní profesorky Mileny Lenderové Tragický bál.

 

I o těchto zajímavých ženách jste si mohli na našem webu přečíst:

Uložit

Reklama