Takto nazvala svůj neveselý příspěvek naše čtenářka s nickem Cerpes. Proč neveselý, když se vše kolem raduje, vzkvétá a je plné sil? To už se dočtete v jejím příspěvku, za který moc děkujeme

Jaro, konečně bez léků, tak přece se to jen podařilo :-)
 Po několikaměsíční léčbě deprese jsme se s doktorem rozhodli, že zkusíme vysadit léky.  Bylo mi báječně, vysazení proběhlo bez nějakých větších potíží a já si připadala zase jako člověk, který nepotřebuje k životu žádnou berličku. Toho jara jsem dostala nápad, pronajali  jsme si zahrádku, abychom měli kam chodit relaxovat a třeba si i něco málo vypěstovat. Chodili jsme tam s manželem každý den, já si každé odpoledne zdřímla na sluníčku, trošku se povrtala v hlíně a byla jsem na sebe pyšná.

Pyšná proto, že jsem se dokopala k činnosti na zahrádce, ke které jsem odmala neměla kladný vztah, pyšná na to, že jsem se postavila svému nepříteli -  sluníčku a začala využívat jeho hřejivé paprsky, které mi ale začaly způsobovat nepříjemnou svědivou vyrážku.

Bylo to krásné jarní období a já si říkala, že mě asi čeká i nejkrásnější léto za posledních několik roků. Tenkrát jsem ještě netušila, že je to mé poslední „prožité“ jaro.

Bohužel se stalo něco zlého, moc zlého, následkem toho se mi zhoršil můj psychický stav. Musela jsem začít brát nové léky, silnější, vyšší dávkování, abych mohla aspoň „přežívat“. Od té doby (už je to asi dva nebo tři roky) jsem chladná, bez citu, nedokážu cítit krásu přírody, krásu jara, léta... Proto je mi příjemnější být v tomhle období doma, kde si tolik neuvědomuju svůj handicap.

A letošní jaro? Po dlouhých letech ho trávím zase s vámi, milá Ženo-in, a jsem ráda, že jsem se tu nachomýtla zrovna v období Velké jarní soutěže, která mi aspoň trošku zpříjemní letošní jaro. Děkuji.

 Cerpes

Milá Cerpes, tady jsou asi všechna slova útěchy slabá. Ale já vám moc přeji, abyste se v rámci svých možností mohla ze života radovat. A pokud k tomu můžeme přispět aslepoň trochu my, budeme velmi rádi.

Text nebyl redakčně upraven

Reklama