Čtenářka RosaGloriaDei nám poslala úsměvný e-mail, ve kterém si na žádného kolegu vlastně nestěžuje. Když to tak vemu kolem a kolem, vlastně se chlubí, jak má milý kolektiv. Děkuji jí za příspěvek a gratuluji!

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám k dnešnímu tématu co říci. Nedá mi to, zkusím to, i když možná ne úplně dodržím zadání. Pracuji (používám přítomný čas, přestože jsem aktuálně na rodičovské) v rodinné firmě, která se postupně rozrůstá, přibývají k ní firmy další, které už tak rodinné nejsou, a tak se setkávám s lidmi nejrůznějšího kalibru.

Když jsem v práci jako mladinká začínala, ocitla jsem se ve výhradně mužském kolektivu. Mělo to svá pro i proti, ale jejich výčet si nechám na jindy, o tom to dnes není. V širším pracovním kolektivu mi různých charakterů „prošlo rukama“ hodně, v kolektivu užším máme vztahy dobré, vlastně velmi dobré, ale jako všude, i tu se ledacos najde.

Pominu-li kolegyni, která vždy uměla jí zadanou práci skvěle delegovat na druhé se slovy: „já bych se s tím trápila, Ty to budeš mít hotové za chvilku...“, nemohu vás nepobavit některými vtípky, kterými se baví naši chlapi.

Takové ty blbosti, kdy byl nový kolega vyslán do terénu za panem Srncem s informací, že se jmenuje Jelen, umělé lejno nalezené u mého počítače či v tašce s nákupem na dovolenou přibalená  cihla, kterou jsem samozřejmě objevila až na místě x kilometrů vzdáleném, byly běžnou rutinou zpestřující naše pracovní dny. Ale jednu věc jsem jednomu z mých kolegů dlouho neodpustila, i když možná jen proto, že si ji špatně načasovali.

Šlo o holuba. Mrtvého holuba připevněného vpředu na mém novém autě. Chlapi ho našli někde na půdě, když uklízeli a bylo třeba jej využít. Takového holuba přece nemůžete hodit jen tak do popelnice, to dá rozum. Ten den jsem hodně spěchala, měli jsme schůzku s architektem v cca 50 kilometrů vzdáleném městě. Do toho bylo potřeba vyřešit akutní pracovní problém, takže jsem se zdržela, na mezi cestě jsem musela vyzvednout mamku, která se se mnou chtěla svézt. Byly jsme domluvené, že přijde k hlavní cestě, abychom neztrácely čas.

Už z dálky jsem viděla, jak rozrušeně mává a cosi řeší (ona pořád něco řeší). „Přibrzdila“ jsem, aby nasedla, ale ona běhala (v dopravní špičce) kolem auta a odstraňovala holuba. Oč jde, jsem zjistila až ve chvíli, kdy ho vyhazovala, nejdřív myslela, že jsem ho srazila, ale nešel sundat, byl na drátku :-) Následovala hodně dlouhá maminčina přednáška. Byla to velká shoda okolností, protože normálně bych přijela domů, zaparkovala a zřejmě si i několik dní oné báječné ozdoby vůbec nevšimla. Nepatřím k těm, kteří by auto před každou jízdou kontrolovali.

Dohru to mělo o pár týdnů později. To jsem pro změnu na místě pod nohama spolujezdce objevila hadí kůži. Vůbec jsem nezaváhala, seřvala jsem pěkně začerstva kolegu, který měl tenkrát holuba na svědomí, že opakovaný vtip není vtipem, on však nechápal. Problém byl v tom, že jsem si kůže všimla při cestě do práce, ne z práce. Kolega v tom prsty neměl. Ani jeden, ani druhý, ani třetí, ani čtvrtý...

Když pánové s vážnými tvářemi začali prohlížet mé auto, znejistěla jsem. Hadů se sice nebojím, ale přece jen, za jízdy by mi žádný za krk vlézt nemusel. Shodou okolností měl o víkendu muž mé auto ve vinohradě, takže co když...

Upřímně, kluci byli vyděšenější než já, byla jsem v té době těhotná, řekli, že takhle mě strašit v mém stavu by rozhodně neriskovali. Rozuzlení přišlo až odpoledne, kdy už byl můj golfík xkrát prohlédnutý každým, kdo prošel kolem.

Šéfův syn tu kůži našel na chatě, tušil, že obviním onoho „holubího“ kolegu, a tak to na něj ušil. Netušil, že si toho nevšimnu hned, ale až druhý den, a už vůbec netušil, že všichni budou toho hada hledat. On byl jediný, komu jsme se celý den nemohli dovolat, abychom ho prověřili, byl totiž v tu dobu s taťkou na rybách.

Tož tak to u nás chodí, jeden by řekl, že jsou na zabití, ale já je mám přesto ráda. Moc ráda. Možná i proto, že také nejsem žádný svatoušek, ale o tom třeba zase někdy příště.......
RosaGloriaDei
Text nebyl redakčně upraven


Dnes máme téma dne:

  • Kolega, kolegyně, která vás štve.
  • Napište mi, čím vás štve
  • Co vám provádí
  • Proč ji/ jeho nesnášíte

Na e-mail:

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes v 16 hodin odměním. Čím, to se rozhodnu až podle vašeho příspěvku, ale věřte, že nebudete litovat.

Reklama