Dobrý den, nedá mi to, abych i já nepřispěla se svou trochou do mlýna k romské otázce.

Mojí prvorozené holčičce Lucince byly tehdy čtyři měsíce. Bydlíme na velkém sídlišti a tenkrát ještě nebyly supermarkety, tak jsem šla společně ještě s mojí maminkou do řeznictví, které stálo přímo vedle sídliště.

Lucinka si klidně spinkala, a tak jsem ji nechala zaparkovanou v kočárku před vchodem, neboť se tam s kočárkem nedalo jít a v té době to nakonec ani nebylo normální chodit do obchodu s kočárkem. V obchodě nikdo nebyl, šla jsme tedy hned na řadu.

Najednou slyším zvenku strašný křik mé maličké. Co vám mám povídat, takhle rychle jsem snad ještě nikdy neběžela. U kočárku stála asi osmiletá cikánka, ušmudlaná, špinavá, neučesaná a ty špinavé ruce měla strčené v kočárku. Zařvala jsem na ni: „Co to děláš?" Lekla se a dala se na útěk. Zatmělo se mi před očima, jen jsem se podívala na Lucinku a viděla jsem, že má zakrvácený obličej.

Protože už mezitím vyběhla maminka a prodavačka, rozběhla jsem se za ní. Byla rychlejší a utekla mi do jednoho z vchodů, kde se zabouchla.Vrátila jsem se zpět a od prodavačky dostala informaci, čí je to dítě a kde bydlí. Zavolaly jsme policii, která byla na místě okamžitě a taky okamžitě jednala. Jely jsme k nim domů, my jsme čekaly před vchodem a za chvíli už policie přivedla dolů tu holku i s její mámou.

Museli mě držet, jak jsem se směrem k ní vrhla. Jeden policista mě odvezl domů, abych mohla malé připravit mlíčko a odvezli nás všechny do nemocnice. Lucinka měla ošklivě poškrábaný obličej a tu holku prohlídli taky, aby vyloučili případné riziko infekce. Musím říct, že se všichni chovali moc hezky (tedy k nám) a v nemocnici to máma té holky pěkně slízla.

Ale co si na ní člověk vezme? Dnes už je dospělá a sama má děti, vždycky když ji potkám, naježí se mi všechny vlasy i chlupy. A mojí holčičce je dnes už 16 let a na tento den, i když si ho nemůže pamatovat, má „vzpomínku" na celý život ve formě jizvy na čele.

Milé maminky, buďte rády, že dnes už můžete běžně s kočárkem do obchodu, protože může se stát opravdu cokoliv. Já jsem se nikdy nedozvěděla, proč to udělala, jen z doslechu jsem věděla, že holce doma ubližovali a že byla nejstarší ze všech sourozenců. Kdo ví?

Přesto neházím všechny cikány do jednoho pytle a snažím se k tomu vést i svoje děti, i když je pravda, že manžel má názor úplně jiný:-).

Mějte se moc hezky
Ellenečka


Musím říci, že takový drasťák jsem dneska ani nečekal. To je jak z nějaké středověké báchorky. Ještě štěstí, že to dopadlo „jen“ takhle. Vážně otřesná historka.

Reklama