Reklama

Ahojky ženy-in.
Přes internet se neseznamuji, nikdy nevíte, s kým si dáváte schůzku, tohle sem tvrdila vždycky, ale na druhou stranu právě to, že nevíte, kdo to je, máte sice jeho popis, ale nikdo vám nezaručí, že je pravdivý, nás láká!

Můj příběh není tak úplně o seznamování přes internet, ale spíše přes mobil, ale i tak je to podobné s internetem, taky posíláte zprávy někomu, koho nevidíte, neznáte, máte jen jeho popis a pár informací, co vám sám napíše.

Když jsem byla na střední škole ve druháku, neměla jsem kluka, ani jsem do té doby se žádným nechodila. Ale kamarádkám sem tvrdila, že už jsem kluky měla, a líčila jim příběhy, které se nestaly mě, ale zase jiným kamarádkám, které ony neznaly. Měla jsem totiž strach, že když jim řeknu, že jsem ještě kluka neměla, začnou mi horentně nějakého shánět, a to bylo to, co jsem nechtěla. Jsem toho názoru, že láska přijde, když ji nejméně čekáte, a tak se taky stalo, i když ne sama od sebe, ale s přičiněním jedné z mých spolužaček.

Byla někde na zábavě s partou a jeden kluk si pořád hrál s jejím mobilem, a že si udělá z někoho jen tak legraci, jen tak začal projíždět v jejím mobilu jedno číslo po druhém a moje mu padlo do oka, nevzal si ho bez dovoleni, to ne, ona jak byla v ,,dobré náladě“, tak mu ho dala, to bylo v listopadu. Kolem Vánoc měla naše třída praxi, a mně z ničeho nic přišla zpráva z neznámého čísla s textem:

Když tuhle SMS smažeš, miluješ mne,
když ji uložíš, chceš mne,
když ji ignoruješ, zbožňuješ mne,
když na ni odpovíš, chceš se mnou spát.
Tak co uděláš??

Samozřejmě jsem ji ignorovala, ale chodily další, pak že mne viděl někde na kafi a že se mu hrozně líbím atd... prostě takové ty jakože zamilované sms, v té době se takové vtípky celkem rozmohly, takže mi to bylo jasné, ale na pár jsem odpověděla. Takhle mi psal asi měsíc, pak jsem mu odepsala, že už těch legrácek bylo dost, takové vtípky znám.

Obratem mi přišly asi tři omluvné sms, pak mi ještě volal, že se mi moc omlouvá, že to byla jenom legrace, ať se nezlobím, že by se rád sešel. Já že omluvu přijímám, ale nemám čas na schůzku. Od té doby jsme si ale pořád psali a po čase jsme si opravdu tu schůzku smluvili.

Šla sem tam hlavně ze zvědavosti, kdo to je, jak vypadá, popis sem měla, ale když vám někdo napíše 180 cm, blond, modré oči, zní to krásně, ale chce to víc. Mezitím se mi kamarádka už se vším svěřila, že to číslo má od ní, ale neřekla mi, jak vypadá.

Když jsem tam přišla, první dojem nebyl nic moc, byl sice blond, snad i těch 180cm, ale trochu silnější a krátké vlasy a na to, že mi psal, že má 23, to nevypadal, tak max. na 18. Ale po pár minutách už se mi zdál fajn a milý, byli jsme si sednout na kafe a dokonce se mnou jel až k nám domů vlakem.

Od té doby jsme byli spolu každý víkend a denně jsme si psali, vyklubal se z něj naprosto báječný kluk se smyslem pro humor a dokonalý gentleman. Po půl roce jsme spolu začali chodit a teď jsme spolu už tři a půl roku. Je mezi námi šest let věkového rozdílu, ale ní to znát :o)).

Na kamarádku sem byla nejdřív naštvaná, ale teď jsem jí vděčná :o)
Sama bych si nikdy takhle partnera nehledala, asi na to nemám odvahu.


Odvaha je věc jedna, to, že to vyjde, je věc druhá. A vy jste spokojená, a to je hlavní! Blahopřeji.:)