.

Poselství starého poustevníka

Cestování

Poselství starého poustevníka



Tádžmahál je indickým skvostem známým po celém světě, ale Ágra a její okolí skrývají mnohé další poklady. Jedním z nich je Fatéhpur Sikrí ležící asi 30 kilometrů severovýchodně od Ágry. Toto záhadné město bývalo kdysi hlavním centrem Mughalské říše.

Stojím na jednom, dech beroucím místě, kdysi velmi důležitém v mughalské historii, a místo tázavého okukování se spíše divím, proč se všichni jakoby vznáší po prostorném nádvoří. Když jsem nucena zout si boty (tak jako na mnoha dalších historicky nebo nábožensky významných místech Indie) a dotknout se bosou nohou mramorového, sluncem spalovaného dláždění, je mi hned jasné, proč všichni po špičkách přebíhají ze stínu do stínu.

Fatéhpur Sikrí bylo 15 let hlavním centrem obrovské a mocné Mughalské říše. Ale dnes je opuštěné, jako by duchy protkané město u vstupní brány striktně střeženo armádou vychytralých obchodníčků, místními důmyslně nazývaných „lapkové“. A právě neodbytní, nervy drásající „lapkové“ se mi snaží prodat rozostřené pohlednice, drobné, falešně hrající hudební nástroje, kýčovitě vyhlížející marionety, miniaturní šachy a ze všeho nejvíc průvodcovství po tomto tajuplném místě.

Tradiční zdobná vstupní brána Buland Darvaza neboli Lofty Gate, kterou každý návštěvník při vstupu musí projít, je 40 metrů vysoký portál usazený na vrcholku prudce se zvedajícího schodiště, které si místní kůzlata pletou s horskými kamenitými svahy a protivní „lapkové“ si ho taktně vybrali pro chvíle odpočinku. Když procházím honosně vyhlížející bránou a stanu na horkém hrubém mramorovém dláždění, uvědomuji si svoji maličkost. Nádvoří je prostorné a vzdušné, s třpytící se fontánou uprostřed. Na protější straně přes celý tento prostor se vchází do mešity, kde se neustále v tichosti mění muži i ženy, aby uctili Alaha.

V celém prostoru jsou roztroušeni zvídaví turisté, ale i mírumilovní místní Indové, jejichž většina se v davech tísní u hrobky Šajcha Salima Čiští. Každý chce alespoň na okamžik spatřit, i když jen hrobku, tak významného a uctívaného muže. Překrásné stěny hrobky, vytesané z bílého mramoru, propouštějí sluneční paprsky dovnitř a na vnitřních stěnách tak tvoří stíny ve tvarech různých ornamentů. Trvá mi notnou chvíli, než se k hrobce samotné dostávám. Poutníci, přinášející obětiny v podobě afrikánových náhrdelníků a vonných tyčinek, se tlačí dovnitř a poté zase ven. Celý prostor hrobky je provoněn mnoha doutnajícími tyčinkami a umocňuje již tak nezapomenutelnou atmosféru.


Zaniklé bohatství a moc
Ležérním tempem se toulám městským komplexem, jeho stinnými podloubími i zákoutími. Jak lehké je představit si zde zaniklé bohatství, pokladnice plné zlata a šperků a celé město oživlé tancem a zpěvem. Na chvíli se zasním, zavřu oči a na pár okamžiků se stávám součástí tohoto příjemného vysněného chaosu.

Každá z Akbarových žen zde nechala vystavět přepychový, několikaposchoďový palác s bláznivým pokusem předčit palác předchozí. Panovník se ani trochu nestyděl ukázat své bohatství a moc. Můj bystrý průvodce poukazuje na kamenný blok, kde měl údajně Akbar na kovovém řetězu připoutaného nejoblíbenějšího slona. Hlava každého, kdo jen trochu zarmoutil krutého a mocného vládce, byla nekompromisně slonem rozdrcena právě na tomto kamenném bloku. Jedno z větších nádvoří celého komplexu bylo věnováno hře paččísí, kde podle legendy Akbar sedával na kamenném trůnu a po jakési gigantické šachovnici pohyboval se šestnácti zotročenými dívkami jako se šachovými figurkami. To napovídá, proč mi všichni ti „lapkové“ při vstupní bráně mávali před očima miniaturními šachy.

Někteří historikové se domnívají, že Fatéhpur Sikrí bylo roku 1585 opuštěno z důvodu zničujícího sucha. Akbar však ani trochu netrpěl nedostatkem představivosti a bezesporu měl vše perfektně naplánováno. Ostatně to dokazuje velký bazén v komplexu, který sloužil jako ochlazení těla i duše ve dnech nepředstavitelného horka a jako zdroj vody ve dnech sucha. Akbar byl pánem svého času, a tak již mnoho let před svou smrtí, v roce 1605, si začal stavět svoji hrobku z bílého mramoru a červeného pískovce. Vyzdobil ji mozaikami a celé mauzoleum nechal zasadit architekty do zeleného rozlehlého parku. Toto mauzoleum leží ve městě jménem Sikandra jen 40 kilometrů jižně od Ágry.
Se sluncem ukládajícím se ke spánku i moje návštěva nezapomenutelného Fatéhpur Sikrí pomalu končí. Mramorové dláždění už tolik nespaluje chodidla. Pocit míru, který ve mně toto místo zanechává, kazí jen dotěrní „lapkové“, kteří si bryskně střeží jak vchod, tak i východ do kdysi impozantního města. Opět se mi snaží vnutit titěrně vypadající šachy. „Ne, děkuji!“ zní má odpověď. Raději než levné šachy si ponechám své drahocenné vzpomínky...

Pověst

Vděk panovníka
Slavným centrem mocné říše se Fatéhpur Sikrí stalo díky jednomu poustevníkovi, který tehdejšímu panovníkovi předpověděl pomíjivé štěstí. Vládce té doby jménem Akbar sdílel lože se třemi svými manželkami. Jeho velkým přáním bylo mít alespoň jednoho syna. To se však ani jedné z žen nedařilo. Panovník si nesmírně zoufal, a tak roku 1568, kdy stále ještě neměl mužského potomka, hledal radu u poustevníka jménem Šajch Salim Čiští. Ten žil v naprostém odloučení 40 kilometrů západně od Ágry. Šajch s úplným přesvědčením předpověděl, že jedna z jeho manželek do roka porodí syna. Po dlouhém roce doufání Akbarův prvorozený syn Jehangir přišel na svět. Vděčný Mughal Akbar nechal na počest vystavět nové pohádkově velkolepé město, které pojmenoval Fatéhpur Sikrí.

   
26.07.2006 - Zahraničí - autor: Markéta Breníková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme