V životě člověk hodně ztrácí, ale i nalézá.
Ať už je to láska, věc či naděje.
Naše rodina bydlí v rodinném domku, který byl, aspoň to tvrdí dochované listiny, postaven v r. 1909. Byl také svědkem hodně ztrát i nálezů. To, co jsme našli s manželem při opravě domku, mě zarazilo.
Vyměňovali jsme tašky na střeše a v jednom podkrovním trámu jsme objevili vydlabaný otvor, který byl zadělán.
Dřevo ale bylo ztrouchnivělé a stačilo do něj jen zabušit. Z otvoru se na nás vysypala malá plechovka. Otevřeli jsme ji a zůstali jsme překvapeni.
V plechovce bylo pár růženců, pozlacených křížků na šňůrce a dopisy.
Po otevření jsme zjistili, že tuto plechovku zde ukryly jeptišky, které za války v našem domě pobývaly a jejichž řád byl v 50. letech minulého století zrušen. Dívky - jeptišky v dopise zanechávají poselství lásky a porozumění pro celý svět a své růžence a křížky pro další generace.
Musely totiž z domu odejít a dům si zakoupili prarodiče mého manžela. I když jsme bez vyznání, nechali jsme si tyto vzpomínkové věci. Vyčistili je a pověsili nad vstupní dveře našeho domku.

Když na ně pohlédnu, občas si pomyslím, kde asi tyto mladé jeptišky dožily svůj život.

Januše

Milá Januše,
staré půdy v sobě ukrývají mnohá tajemství a poklady. To vaše je jak vystřižené z nějaké "foglarovky".
Tak ať vám poselství po jeptiškách přinese štěstí.
Reklama