Bulvár

Posedy a babičky. Hádejte, co mají společného!

Nikdy by mě nenapadlo, že posedy a babičky, něco tak diametrálně odlišného, budou spolu nějak souviset. Dokud jsem se nesetkala s Hankou Čekanovou a nepopovídala si s ní o jednom báječném nápadu, jak dát dohromady generace seniorek a jejich vnuček, a tím je vychovávat.

Nedávno mi přišla do e-mailu zajímavá zpráva od skupiny Posedlí, která vymyslela úžasný projekt. Dát stárnoucím ženám, které se cítí nepotřebné a nevyužité, nový smysl života, a zároveń vychovát mladou generaci k úctě ke svým babičkám. Navzájem se můžeme obohatit a mnoho věcí od sebe naučit. Sešla jsem se s jednou ze zakladatelek skupiny Posedlí, abych se dozvěděla víc.

Zaujal mě váš název, Posedlí. Jak jste k němu přišli?
Skupina Posedlí vznikla na jaře 2010 v jednom plzeňském baru Anděl, kde jsme se jako kamarádi scházeli a vedli různé debaty. Naším společným zájmem bylo (mimo jiné) i výtvarné umění a design. Několik let před tím jsme navštěvovali Designblok a začala nás nudit všechna ta „krása“ a „dokonalost“. Spousta těch návrhářů a designerů se bere strašně vážně, což na jednu stranu chápeme, vystudovali školu a živí se tím, ale chybí jim nadhled a humor. Hlavně nám vadilo, že u svých expozic nejsou přítomni, takže si o jejich dílech nemůžete s nimi ani popovídat. V poslední době začala na Designblok pronikat i spousta velkých firem se spotřebním zbožím, a to nám přišlo, že je špatně. Chtěli jsme se vrátit k původní myšlence a přinést tam trochu nadhledu a srandy.

Jaké je složení skupiny Posedlí?
Původně dva grafici, jeden architekt, já andragožka a kamarád, který studoval jadernou fyziku. Hledali jsme průsečík, co bychom mohli společně dělat, až nakonec padla legendární Buškova věta: „To bychom mohli rovnou dělat posedy!“ A najednou nám to všem přišlo geniální. Posed je druhá nejčastější stavba v Čechách, nenajdete dva stejné, je to typický prvek české krajiny. Nikdo se jim nevěnuje po umělecké stránce, přitom je to symbol nadhledu, spojení lidové architektury s krajinou, města a přírody, laického designerství proti profesionálnímu. Tak jsme se rozhodli, že přineseme posed na Designblok do Prahy. Celé léto jsme jezdili a fotili posedy, a dokonce jsme vydali knížku, kde byly jenom zelené fotky posedů. A pak jsme na Designbloku vystavili posed, který mezi těmi vázičkami, sklem a módou vyvolal haló. Pražáci z toho byli úplně hotoví. Chodili a hladili si ty kmeny a říkali dětem: „Podívejte, tady je šiška“ (měli jsme je v bednách). Tak nás napadlo popularizovat posedy. Další rok jsme vymysleli kovový stojánek ve tvaru posedu, který na první pohled vypadá, že je úplně k ničemu, ale my jsme mu našli asi 500 způsobů využití (věšáček na šperky, držák na toaletní papír a noviny...). Postupem doby se ale naše složení různě měnilo, podle toho, jak kdo měl čas a chuť. Přece jen to děláme ve svém volném čase a stojí nás to spíš peníze, než vydělává, takže je to poměrně náročné.

Dobře, a co má posed společného s babičkami?
To byl rok 2012, kdy jsme vymysleli kolekci textilních polotovarů ODBABI, oblečení do lesa i do města, inspirované mysliveckými uniformami. Byly to kalhoty, šaty a tričko z teplákoviny v zelené a šedé barvě, aby člověk vypadal dobře, když jde do lesa na posed, a pak třeba na párty, a nemusel se převlékat. To už jsme navrhli v jiném složení, přibyla sochařka Bára Daušová a vznikla myšlenka prodávat jen střihy, látku, se kterou člověk navštíví babičku a společně to s ní vytvoří. Letos jsme se rozhodli k tomu vrátit a povýšit to do jiné dimenze. Oslovili jsme módní návrhářku Josefínu Bakošovou, abychom měli střih opravdu od módní návrhářky. Rádi bychom do budoucna oslovili další módní návrháře, aby vznikla kolekce oblečení, která bude lidem dostupná. Všichni nemají na kabát od Hany Zárubové, ale mohou si koupit náš střih za pár stovek a ušít si něco originálního sami.

Kolik návrhářů jste oslovili?
Josefína byla první, která se toho ujala, ale věřím, že se naše střihová „banka“ rozroste o další návrháře. Budeme je vždy oslovovat po jednom.

A máte vyhlédnutého nějakého návrháře návrhářku na příště?
Třeba Jakuba Polanku. Ještě jsme ho nekontaktovali osobně, takže nevíme, jak bude reagovat, je to spíš zatím náš sen. Vzhledem k tomu, že kromě našeho nadšení a zajímavé spolupráce nemůžeme nabídnout nějaké atraktivní finanční ohodnocení, tak spíše oslovujeme lidi, na které máme osobní vazby nebo kteří jsou stejné „krevní skupiny“ jako my. Podle toho, co jsme slyšeli, je Jakub fajn kluk.

To mohu potvrdit. Josefína je vaše krevní skupina, věková kategorie, takže asi nebylo těžké s ní navázat spolupráci?
Přišlo jí to jako dobrý nápad, tak do toho s námi šla. Má na Senovážném náměstí v Praze galerii Harddecore.
Kontaktovali jsme také centrum pro seniory Elpida, kde nám vyšli ochotně vstříc. Dělají spoustu projektů, takže jsou velmi aktivní. Uspořádali jsme workshop s jejich babičkami, přivedli jsme i ty vlastní, seznámili jsme je s Josefínou. Společně si vybraly látky, nakombinovaly modely a odpoledne ušily šaty. Pak jsme babičky nalíčily a nafotily s modelkou, která měla na sobě jejich model, udělali s nimi rozhovory a ony se cítily jako hvězdy. Chtěli jsme tomu dát přidanou hodnotu, aby se necítily jako levná pracovní síla, která jen šije. Z fotek vznikly pohlednice, které můžete poslat svojí babi, a šaty jsme pojmenovaly podle konkrétní babičky (babi - plzeňsky). Na druhé straně je předtištěno, že se zastavíte na návštěvu, a už jen doplníte, kdy se u babi zastavíte a co si třeba dáte k obědu.

Měly babi nějakou vlastní invenci?
Ano, mohly si vybrat kromě materiálů i délku šatů a improvizovat. Některá naaplikovala vlastní háčkovanou výšivku, moje babička vyšila moravský vzor.
Ale tomu všemu předcházelo jedno velké dobrodružství. Babičky z Elpidy nám účast ten den ráno odřekly, onemocněly a nemohly přijít. My jsme měli nachystaného fotografa, vizážistku, modelku, spoustu lidí, kteří nám přišli pomoct. Byla tam jen moje babička, která přijela z Plzně, a jedna babička až z Olomouce. Jen se dvěma by ten projekt neměl cenu. Začali jsme improvizovat a obvolávat vlastní babičky. A ty se dostavily, aby nás nenechaly ve štychu! Ze začátku se bály, že to bude nějaká moderna od mladé návrhářky, ale nakonec se do těch šatů úplně zamilovaly a samy si je zkoušely. A vymýšlely, kam by v nich vyrazily. Nakonec jsme si to všichni báječně užili. Projekt jsme pak prezentovali na Prague Design Weeku a hotové modely a babičky jsme pak představili na závěrečné módní přehlídce. Dvě babičky dokonce našly odvahu a předvedly své šaty jako modelky.

To vidím jako prospěšnou věc. Vy jste těm babičkám vlastně vrátili mládí a pocit, že nepatří do starého železa, to se mi moc líbí.
To byl i náš cíl. Ukázat vnoučatům, že můžou se svými babičkami strávit příjemné odpoledne a nebavit se jen o tom, co se dělo v posledních dílech seriálu Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě. Začaly vzpomínat, co nosily, jaké boty si koupily za celou výplatu, a pak je nosily 20 let. A moje babička říkala: „Já na to nevypadám, ale také jsem měla 50 kg, chodila jsem módní přehlídky a dělala jsem modelku na vlasy. Takže se tam člověk dozví spoustu věcí, které ani o své babi netušil.
Když jsme měli výstavu, tak lidi říkali: „To je super, ale moje babička už by to asi nezvládla, je stará a unavená a my ji nechceme obtěžovat.“ Ale naopak, šaty jsou jednoduché, sešijí se na třech místech, máte to za dvě, za tři hodinky hotové. Není účel dělat něco složitě, stačí, když bude babička sedět vedle vás a radit - tady si to našpendli, takhle si navlékni nit do stroje. Žádná vysoká krejčovina, ale jde o to strávit tu chvíli společně a něco si vzájemně předat. Vaše babička vás může ještě něco naučit, co neumíte a v čem ona byla dobrá.

Byla podmínka, aby uměly babičky šít?
Více méně uměly šít všechny. To patřilo k všeobecným dovednostem našich babiček.

Jaký byl o střihy zájem?
Byl o ně docela velký zájem, lidé by šaty chtěli, ale chybí jim ta babička. Že by si ji pronajali. Tak jsme zvažovali, že bychom oslovili pár babiček, které by šily šaty na zakázku a měly to jako přivýdělek.
Ale nejdůležitější je, že starší generace se cítí nedoceněná, opuštěná a nepotřebná. Tohle je způsob, jak dát dohromady generace babiček a jejich vnuček. Nechceme dělat velkou kampaň na podporu „několika vybraných seniorů“. Spíš si myslíme, že by si měl každý zamést před svým vlastním prahem a zamyslet se, jestli náhodou také nemá doma babičku, kterou by potěšila jeho návštěva. Ať už s našimi šaty, nebo bez nich.

Nápad s babičkami se mi moc líbí, ale vlastně jsem tak trochu zamluvili, jak vznikl název Posedlí?
Vzniklo to hned na začátku. Jak padlo slovo posed, tak kamarád jaderný fyzik říká: posed - posedlí! Podíval se, jestli je to volná doména, a byla.

A vaše vize do budoucna?
To jsem ráda, že se na to ptáte, protože máme ideu udělat speciální posed podle regulí evropské unie, tzv. EUROPOSED. To znamená přísně dle bezpečnostních pravidel, včetně bezbariérového přístupu, zábradlí, nouzového východu, hasicího přístroje. Na stavbu posedu nyní nepotřebujete stavební povolení, máme ale obavu, že je jen otázkou času, kdy i tato stavba začne být regulována. A my chceme být připraveni.

Držím vám palce ve vašich projektech. Určitě se na vás přijdu podívat, až bude příští Designblok.

Podívejte se do fotogalerie, jak to babičkám jde

/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posedl1.jpg
Napřed měř a potom střihej
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_pos.jpg
Střih je nejdůležitější
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_pose.jpg
Ale pečlivé zpracování chce trpělivost a tu babičky rozhodně nepostrádají
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posedli3.jpg
Nákres výšivky
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posedli2.jpg
Tyto šaty sluší všem generacím
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posed.jpg
Z procesu: spolupráce s vnučkou
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posedl6.jpg
Šikovné babičky na společném snímku
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posedli8.jpg
Autorka a její šaty na modelce
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posed9.jpg
Každá z babiček mohla do modelu vnést vlastní invenci
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_pos1.jpg
Jak se vám líbí tyto šaty?
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_pos3.jpg
Kontrastní látka dá šatů zase další rozměr
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posed5.jpg
Vlastnoruční háčkovaná krajka jako aplikace
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posed7.jpg
Šaty se dají nosit na mnoho způsobů. Zde jsou šaty s vodou
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posed6.jpg
A tady šaty s lodičkovým výstřihem
/users/1/galerie/files/img/posedli/middle_posedli4.jpg
Balíček ODBABI
 

Čtěte také:

   
27.11.2014 - Společnost - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [7] margot [*]

    absolutně skvělý, kreativní projektSml67

    superkarma: 0 27.11.2014, 21:58:29
  2. [6] babcace [*]

    fandímSml67

    superkarma: 0 27.11.2014, 16:04:44
  3. avatar
    [5] Léthé [*]

    Fandím tomuSml67, je to opravdu dobrý nápad.

    superkarma: 0 27.11.2014, 15:09:29
  4. [4] Dana Haklová [*]

    Bucík — #2Mně se líbí jejich smysl pro humor a recesi. Trochu mi to připomíná CimrmanySml16

    A jejich nápad zapojit babičky do akce si určitě zaslouží obdiv. Mladí lidé v jejich věku na své babičky spíš zapomínají

    superkarma: 1 27.11.2014, 10:26:17
  5. avatar
    [3] samecka [*]

    Sml59Sml59Sml59 I já držím palce!Sml67

    superkarma: 0 27.11.2014, 09:42:31
  6. [2] Bucík [*]

    Úžasní lidé. Fandím jim.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #4
    superkarma: 0 27.11.2014, 08:49:46
  7. avatar
    [1] misa.35 [*]

    Super nápad Sml59Sml59 fandím...

    superkarma: 0 27.11.2014, 08:14:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme