Co je to buněčná imunita?

Je to soustava několika druhů buněk, které svými různorodými funkcemi zabezpečují obranyschopnost organizmu proti nežádoucím vnějším i vnitřním vlivům. Pro zjednodušení se budeme věnovat především hlavním účastníkům procesů buněčné imunity - bílým krvinkám zvaným lymfocyty.

Jaké lymfocyty existují a jaká je jejich funkce?

V lidském těle se nacházejí takzvané B-lymfocyty, které se po setkání s cizorodou látkou dokáží změnit tak, že jsou schopny vyrábět specifické protilátky proti této cizorodé látce. Další velkou skupinu tvoří T-lymfocyty; část z T-lymfocytů dokáže přímo likvidovat nežádoucí vetřelce, proto se jim říká buňky zabíječi, druhá část poskytuje výše jmenovaným nezbytnou pomoc při jejich práci, proto se jim říká buňky pomocníci. Dosud zmíněné lymfocyty mají velmi důležitou vlastnost, a to imunologickou paměť: při opakovaném setkání s jednou cizorodou látkou (i po mnoha letech) se dokáží na ni velmi rychle rozpomenout a rychle zahájit efektivní akci. Tuto vlastnost nemá poslední skupina lymfocytů, zvaná NK buňky. Funkce těchto buněk vyplývá už z jejich názvu, který je zkratkou anglického Natural Killer čili přirozený zabíječ. NK buňky rychle a účinně zabíjejí některé nádorové a virem infikované buňky.

Jak se v organismu projevuje nedostatek lymfocytů nebo porucha jejich funkce?

Těmto stavům se souhrnně říká buněčné imunodeficity. Je jich celá řada a kompletní výčet těchto chorob je nad rámec tohoto článku. Nejzávažnější jsou takzvané primární imunodeficity. To jsou vzácné vrozené choroby způsobené genetickou vadou. Postihují častěji chlapce a projevují se velmi často již záhy po narození těžkými infekcemi způsobenými viry, plísněmi, bakteriemi, závažnými zánětlivými komplikacemi při očkování, neprospíváním, těžkými průjmy, kožními chorobami a jinými abnormalitami. Získané imunodeficity jsou mnohem častější než primární. K přechodnému snížení buněčné imunity dochází po prodělaných virózách, zejména po spalničkách, zarděnkách a po infekcích viry napadajícími lymfocyty. Opakovaným imunologickým vyšetřením je třeba prokázat, zda je porucha imunity druhotná, či zda se jedná o primární imunodeficit, na který daná viróza nasedla. U dospělých pacientů jsou druhotné (získané) imunodeficity častým průvodním jevem těchto chorob: cukrovka, choroby ledvin, poruchy výživy, závažná poranění a popáleniny, stavy po virových infekcích a chronické infekce, nádorové choroby a jejich léčba cytostatiky a zářením, chronické stresové situace. V celosvětovém měřítku je významnou příčinou infekce virem HIV.

U jakých dalších chorob se vyšetřuje buněčná imunita?

Vyšetření lymfocytů a dalších bílých krvinek je důležité u krevních onemocnění, nádorových chorob, revmatických onemocnění nebo u transplantací. Jedná se velmi specializovanou problematiku a tato vyšetření se provádějí zpravidla ve specializovaných centrech.

Jak se v imunologické laboratoři vyšetřuje buněčná imunita?

Lymfocyty se vyšetřují především v krvi. Na vyšetření se odebírá malé množství krve ze žíly do speciální zkumavky (vyšetřovaná krev se nesmí srazit). Vzácněji se lymfocyty vyšetřují v jiných tělních tekutinách, například v mozkomíšním moku, ve výplachu průdušek nebo v zánětlivých výpotcích. K hodnocení počtu lymfocytů slouží speciální přístroje, které dokáží roztřídit buňky podle jejich vzhledu a typických povrchových znaků a následně je přesně spočítat. Výsledek vyšetření je udáván v procentuálním zastoupení jednotlivých skupin buněk (%) i v absolutních počtech. Snížení počtu lymfocytů ve výsledku laboratorního vyšetření ještě nemusí znamenat přítomnost defektu buněčné imunity. Změny v krvi by měly být prokázány opakovaně a měly by být v souladu s klinickým stavem pacienta, který je pro stanovení diagnózy rozhodujícím faktorem. 

 

Reklama