Reklama

Alkoholový zážitek, který mě potkal asi před pěti lety, si budu pravděpodobně pamatovat celý život. Měla jsem asi pět měsíců nového přítele. Bylo hezké letní odpoledne a moje kamarádka mě vytáhla ven. Přítel to uvítal, chtěl koukat na fotbal.

Venku jsme si sedly na lavičku a kecaly jsme o všem možném. Po chvíli vstala a pro něco odešla. Když se vrátila, měla pro každou z nás čtrvrtlitrový hrnek, ve kterém přinesla ochutnat porto. Její muž jezdil kamionem a z dálných cest to vozil v kanystru. Nápoj to byl lahodný, sladký, ale zrádný. Protože se k nám přidaly další kamarádky, skočila známá znovu domů a kanystr přinesla rovnou celý...

Ani nevím, jak jsem se dostala domů. V noci jsem se probudila a postel vedle mě byla prázdná. Bodejť by nebyla, když na sousedním polštáři ležely nejen zbytky porta, ale i večeře! Tak, řekla jsem si. To je konec. Sebral se a odešel. Ani bych se mu nedivila. Neodešel, jen si rozestlal v obýváku. Navíc mě do rána opečovával, protože tak špatně, jako tenkrát, mi nikdy v životě nebylo.

Ranní probuzení bylo víc než kruté, ale během dopoledne se mi žaludek spravil. Hůř dopadly mé kamarádky. Jedna vylezla z postele až za tři dny, druhá zvracela ještě týden a třetí, tak ta marodila dva měsíce se salmonelózou. Při pomyšlení na tento alkoholový dýchánek mi vstávají chlupy hrůzou. To nemluvím o portu. Při vzpomínce na tento sladký nápoj se mi svírá hrdlo. Takže já tvrdím. Pít se může, ale nikdy né s Ladou, Alenou a Blankou. Opravdu pouze s Mírou (tak se můj přítel jmenuje).

E.


Děkujeme za pěkný příspěvek :)

Vaše varování si snad vezmou ženy-in k srdci :)

Máte zkušenosti s nějakým alkoholem, který byste nedoporučily ani nejhoršímu nepříteli? Varujte nás!

redakce@zena-in.cz