porod

Mě se to vlastně netýká a doufám, že ani týkat nebude. Přesto by mě zajímalo, jestli je tohle nějaký všeobecně platný model, nebo jen ženy v mém okolí měly to „štěstí“.

Mluvím o rozložení personálu v porodnicích. Konkrétně o charakterech sester zde se vyskytujících.

Podle vyprávění různě starých žen, s různým počtem dětí a různými místy bydliště, se totiž zdá, že sestry pracující na porodním sále trpí 365 dní v roce PMS, nebo jsou tam zcela záměrně posílány ty méně příjemné exempláře. Naopak na poporodním oddělení se lze potkat s pannou Marií v několika různých provedeních.

Je to až neuvěřitelné, kolik porodů se odehrává podle stejného scénáře. Opět jen tlumočím cizí zkušenosti.

Přijdou kontrakce po třech až pěti minutách, nastávající maminka prosí o přivolání lékaře. Sestra s výrazem, jenž dává na vědomí, jak moc je chování pacientky obtěžující, mávne rukou a prohlásí: „Prosím vás, vy máte ještě času…“  A zmizí na chodbě.

Tatáž situace se zopakuje ještě alespoň třikrát. Jenže dítě nemá pocit, že by mělo ještě pár hodin s příchodem na svět počkat, a tak se vydá na cestu samo, bez pomoci porodníků. Na to matka opět upozorní nevrlou sestru, která musí přepnout z režimu „máte ještě hromadu času“ na režim „ježišmarja, vona rodí, zastavte to“. „Ještě ne, ještě netlačte, není tady doktor,“ křičí na rodičku, jež by ji nejraději poslala do temných končin.

Za různě dlouhý čas se rodička i se svým novorozencem ocitnou na oddělení poporodním, kde si připadají jako v ráji. Alespoň co se personálu týče.

Jak jste to měla vy?

Reklama