Přeji hezký poslední pracovní den a krásný víkend.

Sexuální výchova v mém dětství byla v mé rodině TABU. Možná se budete smát, ale ve svých 14 - 15 letech jsem neměla ponětí o sexu a když mi dal spolužák v 9.třídě pusu, mimochodem se mi nesmírně líbil, jsem měla strach, že jsem v jiném stavu. Nevěděla jsem ani, jak děti přicházejí na svět. Na moje občasné otázky mé matce, jak a proč, mě vždy odbyla strohou odpovědí, na to máš ještě čas.

Dnes se své naivitě musím smát. Z jedné strany je dobře, že dnes jsou děti poučeny a znalé, ovšem někdy mám dojem, že až moc.

Ale chci se s Vámi podělit o jeden pro mne nezapomenutelný zážitek. Bylo mi 15 let, bylo jaro a nádherné počasí. Seděla jsem před domem a četla knihu, když přišel soused, že běží zavolat sanitku, manželka bude rodit. Byli to dva mladí lidé, měla je nesmírně ráda, nechci si fandit, ale oni mne také. Často jsem k nim chodila, hrála s nimi různé hry a hladila její bříško, vždy mne nechala sledovat jak děťátko kope. Požádal mne, zda bych prozatím k jeho ženě nešla domů, než přijede sanitka.

Předal mě klíče a já běžela k nim domů. Seděli jsme v kuchyni, ona v bolestech, které jsem nemohla pochopit, byla jsem neskutečně vyděšená. Najednou, mi říká: jdu na záchod, počkej Věrko.
Najednou strašný křik a vzápětí pláč narozeného děťátka. Ano porodila na záchodě, naštěstí děťátko chytila.

Samozřejmě jsem si v ten moment nebyla schopna uvědomit, jaké neštěstí se mohlo přihodit, to vše jsem pochopila, až když jsem sama rodila své první dítě. Běžela jsem na záchod otevřela dveře, chudinka stála a v náručí držela svého právě narozeného syna. Já byla jako v mrákotách, jenom jsem se zeptala, co mohu udělat.

Věrko, prosím Tě, ve skříni jsou prostěradla, rozlož mi ho na gauč. Jak řekla, tak jsem provedla a s moji podporou si lehla na gauč. Děťátko nádherně plakalo, já jsem pro slzy neviděla, naopak uklidňovala ona mne.

Vše se stalo během několika pár minut, ale pro mne to byla věčnost. Konečně zvonek, přišel její manžel a zdravotní personál, všichni v údivu, že je již dítě na světě.

Odvezli je do nemocnice, pro mne nesmírná úleva, když mne pochválili, nechápala jsem za co. Ona byla neskutečná hrdinka, vše jsem pochopila, jak jsem již uvedla při prvním porodu. Tatínek byl šťastný, přál si syna a musela jsem se s ním napít na zdraví synka.

Proč to píšu, byla chyba mé matky, která kdyby mě poučila, byla bych jistě účinější pomocí pro rodičku.

Zdraví Věrulinka


Děkujeme za zajímavý a dramatický příběh!

Já už v šesti letech pomáhala rodit kobylám - měla jsem nejmenší ruku a tak když bylo potřeba hříbě pootočit, bylo to na mně... Takže ženská by mě asi taky nevyděsila :).

Věděla byste, jak si poradit při porodu? V jakém věku? Informovali Vás rodiče, jak přichází děti na svět? Nebo jste se to dozvěděla odjinud?

Podělte se s námi o své vzpomínky a zážitky na redakce@zena-in.cz!

Reklama