Bulvár

Porazila jsem samolibého týpka

Čtenářka Eliza mi dnes k hernímu tématu napsala...

Myslím si, že hry jsou stejně jako příběhy nedílnou součástí kultury. Určitě nám pomáhají se zorientovat ve světě, případně si nacvičit co a jak. Vyzkoušela jsme už celou řádku her a hraní. Od dětských her na indiány, přes deskové hry nejrůznějších strategií, počítačové hry až po dospěláckou romantiku typu historického šermu.

Mezi moje nejoblíbenější patří deskové hry s prvkem náhody a možností strategické dohody s protihráči. Miluju blufování při kanastě a náhodu ve schrable. Miluju hry, ale nenávidím soutěže. Nejvíc nenávidím týmové soutěže. Nejen, že špatně snáším jakoukoli vlastní prohru, ale nejhůř nesu pocit, že jsem to „někomu zkazila". Nedokážu se povznést nad vlastní neschopnost. Dokážu skousnout, když mě převálcují okolnosti, nebo výrazně silnější protihráč, ale příjemné to není. Obvykle prohlašuji, že soutěžit je proti mému náboženství. Na zkoumavý dotaz jakéže náboženství zakazuje soutěžit, odpovídám, že sekta Velkého Hrocha.

Jednou jsem ovšem zakusila nečekanou sladkost vítězství. Chodila jsem tehdy do klubu deskových her Paluba a přivedla jsem tam jednu známou. Ta se okamžitě rozhodla pro účast v turnaji, ale po dvou hrách (obě prohrála), musela odejít. Převzala jsem tedy její pozici, protože se hrálo švýcarským systémem a absence jednoho hráče by znemožnila pokračovat. Mým prvním protihráčem se stal dosti samolibý mládenec (myslím v té době držitel titulu v jiné hře) a dal mi významně najevo, že nemám šanci. Myslela jsem si to též, protože tahle hra nepatřila k mým oblíbeným (na prezentaci v obchodním domě mě poráželi desetiletí kluci).

Hráli jsme a nastala situace těsně před koncem, když už bylo všechno dané a zbývalo odskákat střídavě cestu do cíle - kdo dojde první vyhrál. Porazila jsem ho o jediný skok. Kdyby mohl pohled vraždit, už tu nesedím, ale tohle jsem si užila. Nakonec jsem v turnaji skončila v druhé polovině pole a dotyčný ho myslím vyhrál, ale dodnes mě tohle vítězství hřeje.

Takže zahraju si ráda, ale pokud nebude nikdo počítat skóre. Jediný s kým jsem ochotná soutěžit je moje vlastní lenost a pohodlnost. Blaží mě vítězství typu zdolané hory, rychleji vyluštěného sudoku, nebo zvládnutí těžké skladby. O jiná vítězství ani prohry nijak výrazně nestojím. Nebo ani nechci stát.

Hezký den!

Eliza

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


  • Podělte se o své zážitky z hraní her!Napište mi, jaké hry nejraději hrajete a jestli si vůbec rády hrajete. Nebo třeba váš nejlepší herní zážitek... více o dnešním tématu najdete v novince: Ahojte! Den plný her začíná!
  • Na redakčním mailu také očekávám vaše příspěvky k dnešní povídce na pokračování!
  • redakce@zena-in.cz
   
25.11.2009 - Blog redakce - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Eliza [*]

    OlgaMarie — #1 bohužel neznám Sml80, ale zkus se zeptat na Palubě - www.paluba.cz Sml58

    superkarma: 0 25.11.2009, 13:56:51
  2. avatar
    [1] OlgaMarie [*]

    Sml59Znáš deskovou hru Hasami šógy? Asi máme doma černou díru, zde není a syn ji také neodvezl.

    1. na komentář reaguje Eliza — #2
    superkarma: 0 25.11.2009, 13:25:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme