Psí témata probíráme na našem magazínu poměrně často. Rozplýváme se nad krásou, dovedností a věrností našich psích miláčků, protože náš pes je prostě ten nejlepší. Ale co kdybychom se jednou na sebe a svého psa podívali kriticky. Je opravdu všechno tak bezproblémové, jak si namlouváme?

Vybrali jsme si vůbec vhodné plemeno? Dokážeme ho zvládnout? Není náš pes vinou špatné výchovy nebezpečný pro nás a své okolí? Neprošvihli jsme něco ve výchově? A pokud ano, dá se s tím ještě něco udělat?

Když dovolíte, začnu u sebe. Mám samozřejmě úžasného, krásného a skvělého psa, však to znáte, ale...

Než jsme si pořídili psa, půjčili jsme si atlas a listovali. Výběr plemene jsme dlouho a pečlivě zvažovali. Kvůli chalupě jsme rovnou vyloučili teriéry, služební i lovecká plemena, protože sousedi v okolí nemají ploty, zato slepic, králíků, koček a podobné havěti spoustu.

Vyložené gaučáky a kapesní plemena typu jorkšír nebo maltézáček jsme nechtěli.

Volba padla na mírumilovné, dobře cvičitelné a pohledné ovčáky. Ze všech nejvíc se nám zamlouvala sheltie.
Když jsme si přivezli domů dvouměsíčního pejska Alwina, začali jsme ho hned podle příručky o výchově štěněte cvičit. Už jako psí mimino byl bystrý a vše mu šlo snadno. Brzy se naučil přiběhnout na zavolání, povely sedni – lehni – zůstaň a nedělat v bytě loužičky. I jeho psí puberta proběhla celkem bez problémů. Všechno se zdálo být perfektní, růžové až do doby, než dospěl. 

Stal se z něj dominantní pes a začal napadat své psí rivaly. Není to nic příjemného, když míjíte jiného páníčka s pejskem, a ten váš se div neuškrtí, jak se na něj vrhá. Nevím, kde se v něm najednou ta agresivita vzala. Kde je ten mírumilovný a přítulný pejsánek? Zvláště spadeno má na určitá plemena – pudly a yorkshiry, ale troufne si i na podstatně větší psy, než je sám. Nic nepomáhá. Domlouvání, křik, tresty. 

Jednou se stal sám obětí – pokousal ho cizí pes. Myslela jsem, že dostal za vyučenou, ale kdepak. Sotva se otřepal, napadá psy zas.
Jsem z toho zoufalá. Za něj, že nemůže chodit na volno bez vodítka, i za sebe, že mi jeho chování kazí vztahy se sousedy a s ostatními pejskaři.
Dá se tato nepříjemná vlastnost ještě odnaučit? 

Jestli ano, a co pro to musím udělat, se dozvíte ve středu 25. 2. Spolu s příběhy a dotazy, které nám průběžně posíláte, zveřejníme odpovědi na vaše otázky, rady, kam se obrátit a co dělat, aby vám váš pes dělal jenom radost. Oslovili jsme odborníka, který má dlouholeté zkušenosti s výcvikem služebních psů a vede poradnu pro problémové psy. Nebo problémové majitele?

Stále máte ještě šanci svěřit se svým problémem. Pište nám své příběhy na dana.svobodova@zena-in.cz a my se vám prostřednictvím odborníka vynasnažíme pomoci.

Reklama