Určitě i vy znáte člověka, o kterém lze říct, že je bordelář. A možná si říkáte, jak jen v té změti předmětů může žít? O tom, co je ještě zdravé, a kdy všeho moc škodí, jsem si povídala s psycholožkou Kateřinou Kantovou.

Působí na každého lépe, když se vrací do uklizeného bytu bez zbytečností, než když je to naopak?
Občas, když si člověk udělá pořádek doma v šuplíkách, udělá si ho i v hlavě. Ale zároveň platí i to, že někdo takovou potřebu nemá. Je to totiž velmi individuální. Pro některé lidi je velmi důležité mít pořádek a uspořádané věci, pro jiné to naopak velký význam nemá. Většinou jsou to obzvláště ženy, kdo hovoří o generálním, velikonočním či vánočním úklidu doma, a já bych to přirovnala ke generálnímu úklidu v duši.

Takže někomu dělá skutečně dobře, žít mezi neuspořádaným věcmi? Ani podvědomě jim to nevadí?
Těžko říct, pokud to člověk sám neví. Je možné, že se za tím skrývá něco podvědomého, nebo hlubšího, ale zároveň to může být i jeho životní styl a nastavení. Někdo nemusí mít potřebu mít v bytě vše až sterilně uklizeno. Někomu naopak přijde lehký nepořádek až útulný. 

shutter

Foto: Shutterstock

Přesto ale není na škodu, naučit se vyhazovat nepotřebné věci. Doporučujete nějakou metodu?
V první řadě je důležité, aby si člověk uvědomil, že by nepotřebné věci rád vyhodil. On sám je musí vidět jako nepotřebné. Pokud se k jejich vyhození odhodlá sám, doporučuji zbavit se nejprve věcí, které nemají pro toho dotyčného až takový význam. Teprve pak pomalu krok po kroku pokračovat. Důležitá je i prevence. Je snazší, pokud člověk tento problém včas podchytí a nebude se přebytečnými věcmi obklopovat. Třeba i věci, které potřebujeme na zimní sezónu, by nám měly jít v létě z dohledu. Pokud už má ale člověk pocit, že je na jeho sběratelství něco patologického, vřele doporučuji navštívit odborníka. To je nejefektivnější metoda.

To už ale nejde o člověka, který je jen bordelář, že?
Běžný bordelář dělá nepořádek tím, že postupně odkládá věci, které vzápětí neuklízí. Na druhé straně chorobný hromadič své obydlí přímo zanáší nepotřebnými věcmi, odpadky a podobně. Dělá to s tím úmyslem, že by někdy mohly hodit. Těmito věcmi se pouze obklopuje, ale nestará se o ně. Vše, včetně majitele, chátrá. Chorobné hromadění se může týkat třeba i zvířat. Hromadič ale nemá náhled na to, že by dělal něco špatně. Nechce si do ničeho nechat mluvit ani nemá pocit, že by tím někomu ubližoval. Přitom je to pro jeho blízké velmi těžké. Ať už jde o stud zvát si někoho domů, nebo o obavy z posměchu. Takové hromadění věcí je už chorobné, jde o psychickou nemoc, kterou je potřeba léčit.

Jak se z člověka stane takový hromadič všeho možného?
Důležité je vědět, že většina psychických problémů, poruch a nemocí se rozvíjí z původně zdravého stavu. Psychická nemoc v nás může dřímat a nikdy se neprobudit. Stejně tak může přijít něco, co nemoc spustí. U chorobného hromadění to může být celá řada příčin. Třeba nedostatek komunikace, stárnutí, osamělost, deprese a podobně. Asi neexistuje jeden konkrétní spouštěč, u každého případu to je individuální. Chorobní hromadiči žijí obvykle osamoceně, nemají okolo sebe dostatek sociálního zázemí a kontaktu. Nahromaděné věci jsou jim pak náhradou emoční a sociální.

kantovaboxO Kateřině Kantové

Po studiu Klinicko-poradenské psychologie na La Salle University v USA absolvovala roční stáž v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích na oddělení ochranné léčby sexuologické. Pravidelně se účastní odborných seminářů a zajímá se zejména o výzkum v oblasti pozitivní psychologie a moderních psychologických směrů. Různorodé pracovní zkušenosti ve firemní i personální oblasti kombinuje s aplikovanou psychologií. Více na KaterinaKantova.cz.

Čtěte také:

Reklama