Reklama

O tom, že se pořádkumilovnost dědí, nám napsala čtenářka s nickem Nikolenka. Za její příspěvek na dnešní téma jí děkujeme a vy si přečtěte o jejím nezapomenutelném zážitku z jedné návštěvy.

Krásný den, milá Ženo-in. Dnešní téma je skutečně velmi zajímavé - doslova ze života každého z nás. Když jsem bydlela s rodiči, nesnášela jsem víkendy. Každotýdenní dvoudenní úklid o víkendu - to byla náplň mé pořádkumilovné maminky. K tomuto pravidelnému úklidu se přidaly také ty „obvyklé" jarní, prázdninové, vánoční a velikonoční, takže mi připadalo, že jsem se víc nauklízela, než nachodila ven.

Bratr a tatínek se samozřejmě museli zaobírat chlapskými záležitostmi a úklid tradičně zůstával na mně s maminkou. Maminka mnohokrát prohlásila: ,,V příštím životě se chci narodit jako chlap! Když po něm chceš, aby uklidil, zvedne ti nohy ze země, abys pod nimi mohla vysát!" No jo, však k čemu nás chlapi doma mají? Na uklízení a na vaření - alespoň tenhle názor je filozofií většiny pánů tvorstva. Nebo ne?

Když jsem se přestěhovala do svého, pochopitelně jsem na úklid nezanevřela, uklidila jsem, co bylo potřeba a uklízet byt 1+1 je trošku rozdíl, než uklidit třípokojový nepořádek. Když jsem začala chodit ke svému bývalému příteli (bydlel v té době ještě doma u maminky) - pochopila jsem MOU starostlivou maminku a její úklid.

Jen co jsem otevřela dveře, praštil mě do nosu podivný zápach zatuchliny. Přitom bývalý přítel měl vcelku mladé rodiče (máma ho měla velmi brzo). To však nic neměnilo na hoře prádla v koupelně, plísní na vaně, všude bylo plno vlasů a člověk se musel pořádně rozhlížel, aby se nepřerazil o plech, který si „díkybohunetchýně" s oblibou drhla ve vaně. Kuchyně byla o poznání horší. Hory neumytého nádobí, pomíchané s pár kousky umytého. Všude zbytky jídla, na sporáku připečené vzorky neurčitého stáří a tvarů. No člověku se chtělo zvracet.

Byl to jako kopanec mezi oči. Od té doby jsem se stala úzkostlivou „maminkou uklízečkou" a i po přestěhování do bytu 3+1 jsem u dvoudenních, vánočních, velikonočních, jarních a prázdninových úklidů zůstala!

Hezký den Nicolenka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Po té návštěvě se vám ani nedivím, že jste se vrátila ke zvyklostem vaší pořádkumilovné maminky.

Jaký nejstrašnější zážitek z nepořádku jste zažily vy, milé ženy-in? Měla jste chuť v takovém případě začít uklízet? Nebo raději utéct? Vdala byste se do takové rodiny? Myslíte, že se dá "bordelářství" odnaučit? Napište nám také svůj názor, nebo příhodu na dnešní téma.

Na vaše příspěvky, postřehy, rady a zážitky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz