Reklama

píše krásně naše čtenářka Jarka, jejíž maminka zemřela před dvanácti lety. Stále jí velice chybí a moc by si přála zase se schoulit do jejího klína, jako když byla malá holčička. Bohužel, čas nelze vrátit zpátky

Milá redakce,

srdečně zdravím. Já se se svou maminkou rozloučila před více než 12 lety. Pořád vzpomínám a hledám jí v postavách a tvářích žen, které potkávám. Představuji si, jaká by byla, kdyby zestárla. Pamatuji si, jak naše děti utíkaly k nádraží: Babinka přijela, křičely z dálky a pomáhaly jí nést dárečky a velikou kytici voňavých kytiček ze zahrádky. Už navždy budu milovat vůni drobných karafiátků, které u nás doma nikdy nechyběly ve váze na kuchyňském stole.

Ještě dnes po tolika letech to moc bolí. Maminka zemřela doma a my s mužem jeli autem na Slovensko, abych se s ní mohla rozloučit. Vypadala, jako by spala, pryč byla bolest a utrpení. Ležela jsem na zemi u rakve snad hodinu a jen plakala a plakala......Tolik jsem jí toho ještě chtěla říct, snažila se jí život ulehčit i v těžké nemoci, ale všechno bylo marné.

Naše děti babičku milovaly a ona s nimi dovedla hrát hry, chodily plavat do říčky, učila je plést, vyšívat i poznávat kytičky. Byla to „ hračička“ jako málo kdo a uměla polaskat bolavou dušičku a dodat sílu jít dál. Byl to živel, který nedal prostor k tesknění nebo slzám. Když na mně dolehla „ plačtivá“, dloubla mně do žeber a prohlásila, nebreč, přece mu neuděláš radost! A já se usmála přes slzy, slupla její vyhlášený škvarkový „ pagáček“ a už na svůj bol nemyslela.

Maminka měla přátele nejen v naší vesnici, ale i v blízkém a dalekém okolí. Byla vrbou pro potřebné, pravidelně darovala krev...Nikdy nezapomeneme na tohoto vzácného člověka. Bezelstně závidím všem, kteří mohou svou maminku obejmout, mohou si poplakat v jejím náručí a přinést jí „ pugét“. Té moji osud vymezil krátký čas, ale i za ten jsme všichni vděčni....

PS Fota jsou ještě z dob, když jsme byly děti, na první fotce maminka sedí a to malé děvčátko s cůpky jsem já,

maminka

na druhé jsem s bráškou

bráška

a na třetí je hrob na Makově, kam jezdíváme./na fotu-já s dcerou/

hrob

maminka

Jarka

Milá Jarko, Vaše maminka je stále s vámi, i když jen ve vašich vzpomínkách.

Napíšete nám také něco o své mamince, milé ženy-in? Jak byste jí popřála? Chystáte se za ní osobně? Inspirovaly vás dnešní příběhy? Máte to štěstí, že se s maminkou stále vídáte a můžete se těšit z její přítomnosti?

Nebo už tu možnost nemáte? Věnujte své mamince alespoň vzpomínku.

Dnešní téma je tu od toho.

Pište na adresu: redakce@zena-in.cz