Dobrý den všem,
pokud se budu bavit s někým o pověrách, budu přesvědčeně tvrdit, že na ně nevěřím, ale... po pravdě si tolik nejsem jistá. Vždycky, když vidím kominíka, okamžitě hledám knoflík, když vidím padat hvězdu, něco si přeju, jakmile vidím černou kočku, třikrát plivu přes ramena; o pátku třináctém ani nemluvě. I když totiž říkám, že na pověry nevěřím, nemůžu si jednoduše pomoct. No, však víte: pro jistotu. Vzpomínám i na to, když mě čekala maturita a já neustále myslela na to, že musím z domu vykročit pravou nohou. Je to hloupost, ale vždycky v sobě najdu takovej ten červíček pochybností: co kdyby...
Je fakt, že nejsem až tak daleko, že bych třeba kvůli pátku třináctého nevylézala z domu, ale jistá opatrnost se najde. A vlastně, když jsem ještě chodila do školy, občas se ten pátek i vyplatil. Pokaždé se totiž podařilo přemluvit vyučující, abychom kvůli tomuto smolnému dni písemné práce odložili. No, škoda jen, že to nejde využít i v práci...

Hezký den.

Fidy


Milá Fidy,

myslím, že podobně jako vy to má většina z nás. Na pověry nevěříme, stejně jako na jiné nadpřirozené věci, ale pořád v nás je ta nejistota, ten červík, který hlodá a říká: ,,Co kdyby..."

Hezký den i Vám!

Taky to ve vás hlodá? redakce@zena-in.cz

 

Reklama