Reklama

Děkujeme za krásnou vzpomínku, kterou své mamince věnovala čtenářka s nickem lalica.

Milá redakce, nemám to štěstí, abych mohla vyprávět současné příběhy a zážitky s maminkou. Ta moje tady už jedenáctý  rok není. Pořád mi moc chybí a denně na ní vzpomínám.

Onemocněla náhle , bylo jí 62 let.  Předtím byla dlouholetou dárkyní krve, pracovala denně na zahrádce, zavařovala. Zahrádka byla její velikou láskou a kytičky si vyměňovala se známými z blízka i daleka. Jí se "chytlo" všechno, já měla problém udržet "naživu" muškát.

Naše děti jí milovaly, byla jejich velkou přítelkyní, povídaly si s ní pohádky, chodily plavat do řeky, poznávaly květenu na četných procházkách. Když onemocněla a byla po operaci, šla jsem s mladším synem do hor pro léčivou vodu. Tento pramen je na místě zjevení Panny Marie a chodívají k němu nemocní lidé, bývají tam mše i procesí. My vyšli v lednu, sníh trochu roztál a pak přimrznul. Kromě nás dvou tam nikdo nešel. Snad stokrát jsem spadla a zase vstala, syn mi radil ať to vzdám, nedokážu vylézt. Já se nedala a výstup jsem zvládla. Rovněž s vodou  jsem mnohokrát spadla, ale nakonec jsme šťastně doputovali. Nemohla jsem porušit slib, který jsem mamince dala - že jí vodu přinesu !

Doma jsem se večer po koupeli prohlížela, kolik mám modřin a škrábanců, ale nenašla jsem ani jeden.

Maminka zůstala s námi necelý rok. Navštěvovali jsme jí doma i v nemocnici, dodávali sílu a chuť bojovat. Proplakala jsem mnoho nocí, ale  když jsem šla za ní, tak vždy s úsměvem na tváři...

Pořád tu svou maminku hledám ve tvářích žen, které potkávám. Někdy se mi zdá , že jsem jí našla, ale vím, že se to už nikdy nestane.

Jsem v mnohém jiná než byla ona. Jsem vážnější, akčnější, málo hravá. Maminka  se uměla vcítit do dětské dušičky, pofoukat bolístky a zapomenout při hrách s dětmi a pak vnuky na celý svět. Hladila přírodu i lidi kolem sebe laskavou rukou i slovy. Když zemřela, byla jsem to já, co šel do zahrádky rozloučit se s kytičkami a říct jim, že jejich paní bude teď zahradnicí v nebeské zahradě.

Také proto, že mi osud vzal maminku příliš brzo a že to způsobila těžká nemoc - rakovina, vždy přispěji na kytičkovou / i jiné sbírky/. Jsem ráda, že vybrané peníze pomohou zmírnit utrpení nemocných a také, že se snad někdy v budoucnu dočkáme i léků na tato smrtelná onemocnění.

lalica

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Nikdo si asi nedokáže představit, jaké to je, když zemře maminka. Děkujeme moc za krásnou vzpomínku na ni.

Napíšete nám také o své mamince, milé ženy-in? Jaká je? Co se vám na ní nejvíc líbí? Zdědila jste po ní podobu, či nějakou vlastnost? Nebo se na svou matku z nějakého důvodu zlobíte? Svěřte se nám.

Svoje příspěvky posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz

Soutěž: Jana Hlaváčová