Bulvár

Pořád si říkám PROČ???


Kdysi jsme si koupili na radu známého velice výhodně parcelu a pak se rozhodli, že si na ní postavíme rekreační chatu. Stavěli jsme pouze svépomocně, a tak práce bylo vždycky dost. Pracovali jsme tehdy jako správcové rekreačních chat, a tak když bylo málo rekreantů a volná chvíle, vyráželi jsme vždy i s dětmi na parcelu udělat kus práce. Dceři bylo tehdy necelých 7 let a synovi skoro 11. Dozdívali jsme přepážku v prvním patře a najednou jsme slyšeli opravdu silné výkřiky a ječení. Najdřív jsme přemýšleli, co tam ty děti tak vyvádějí, ale najednou manžel zahodil všechno nářadí a seč mu síly stačily, utíkal přes silnici a protilehlou louku do lesa. Já samozřejmě za ním.
Přeběhla jsem přes potok a pak do protější stráně a najednou jsem hrůzou zůstala stát. Manžel nesl v náručí synka, který nejevil nejmenší známky života. Našel ho oběšeného na stromě. Chlapec byl zsinalý, nedýchal a ani srdíčko netlouklo. V hlavě se mi pořád jen honila myšlenka: TO PŘECE NENÍ MOŽNÉ, ABY BYL MRTVÝ!! A okamžitě jsme začali s oživováním. Střídavě jsme mu dávali umělé dýchání a dělali masáž srdce. Ani nevím, za jak dlouho se nám podařilo obnovit činnost srdce, ale pro nás to byla věčnost. Syn byl však pořád v hlubokém bezvědomí. Rychle jsem běžela poprosit manžela paní, která ho vlastně našla a svým křikem nás přivolala, aby nás odvezl do nemocnice. Cesta se zdála nekonečná, řidič už byl starý pán, a tak jel opatrně a pomalu a chlapci každou chvíli vynechávalo srdíčko, a tak mu manžel celou cestu dával umělé dýchání.
V nemocnici se pokoušeli synka přivést k vědomí, ale neměli resuscitační zařízení, a tak jen pokračovali v masážích.
Seděli jsme na chodbě s manželem, oba v montérkách, holinkách, špinaví od malty, a najednou manžel dostal hrozné křeče a nemohl dýchat. Bušila jsem na dveře ordinace, kde mě sice odbývali, že to nic není, ale když jsem jim řekla, že má nemocné srdce, tak zavolali kardioložku. Nakonec jsem na chodbě zůstala sama a těžko si někdo umí představit tu bezmoc. Nevěděla jsem, jestli z nemocnice nakonec neodejdu bez dítěte i bez manžela, tak je prý příliš okysličený a bude v pořádku. Synka převezli do jiné nemocnice, kde měli pro takový případ přístroje, ale nás tam nepustili a poslali domů.
Následující noc byla nejhorší v mém životě, protože nám nedávali skoro žádnou šanci. Vzhledem k tomu, že chalpec byl v klinické smrti dost dlouho, měl již velký otok mozku, a tak prognóza byla taková, že i když se probere, bude mít trvalé následky. Tato hrozná nejistota trvala skoro 2 dny. Nakonec se synek přece jen probral, a když nás k němu konečně pustili, byl sice ochrnutý na půl těla, ale jinak kromě té hrozné rýhy na krku vypadal docela dobře. Přestože je to již řada let, dodnes si lékaři, kteří ho ošetřovali, na ten případ pamatují a berou to jako zázrak. Ochrnutí zmizelo a po testech u psychologa se zjistilo, že i mozek je úplně v pořádku. Dnes je ze syna velmi úspěšný sebevědomý podnikatel. Nikdy s ním o tom nemluvíme, ale mě tento zážitek poznamenal na zbytek života a celá léta se už léčím na psychiatrii z depresí. Pořád si říkám PROČ??? Jestli jsem něco udělala špatně, nebo to byl jen výsledek nějaké nešťastné hry.
 
S pozdravem  Helena
Milá Heleno,
já nemám slov.
Velmi si cením toho, že jste se s tak tragickým a citlivým životním příběhem svěřila. A i když vše nakonec dobře dopadlo, vzpomínka na tu událost pro vás musí být stále nesmíně bolavá.
Děkuji
   
04.12.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [31] neta22 [*]

    BEZMOC-naprosto rozumím,když jsem v noční košili běžela pro kamarádku-zdravotní sestru a čekat..jak dopadne epyl.záchvat muže...stalo se to několikrát,byly u toho i děti a já ho v noci hlídala...každé nadechnutí,to si nikdo neumí představit-ten strach.Nemám ho už 2 roky a psychologové mi nepomůžou.Je fajn,že tohle dopadlo dobře,ale já bych se synem o tom mluvila

    superkarma: 0 05.12.2006, 08:10:13
  2. avatar
    [26] danca79 [*]

    teda mam husi kuzi....hlavne ze to dobre dopadlo

    superkarma: 0 04.12.2006, 21:57:02
  3. [25] gabuna [*]

    Po přečtení mám z toho husí kůži, ještě že vše dobře dopadlo.

    superkarma: 0 04.12.2006, 21:46:31
  4. avatar
    [24] reditelka [*]

    Není co dodat, nevím ,jestli bych takovou hrůzu dokázala vypsat, ale třeba je to jeden z krůčků k úlevě , moc Vám to přeji.

    superkarma: 0 04.12.2006, 21:10:50
  5. [23] Natálka73 [*]

    úplně mi stekají slzy po tvářích po přečtení tohoto příspěvku,opravdu nejde syna požádat aby šel s Váma na sezení a popovídali si o tom? Zajímalo by mě jestli se Vám aspoň omluvil a řekl-Mami ,Tati promiň.
    Přeji hodně sil a taky zdravíčko,protože jak člověk něco v sobě dusí zahrává si i se svým zdravím

    superkarma: 0 04.12.2006, 18:53:25
  6. avatar
    [22] pastel.ka [*]

    bože můj, člověk pro ty děti dejchá...a potom taková hrozná příhoda, ani si to neumím představit...

    superkarma: 0 04.12.2006, 18:00:51
  7. avatar
    [21] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 17:32:05
  8. [20] Olca [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:54:57
  9. avatar
    [19] Suzanne [*]

    Díky Bohu!
    Nikdy jste o tom nepromluvili? Možná by Vám to moc pomohlo...

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:41:58
  10. avatar
    [18] jaku [*]

    Na to se snad ani nedá nic říct
    Hodně štěstí

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:20:03
  11. avatar
    [17] kaculka25 [*]

    mám husí kůži to je strašný nevím jak bych to sama zvládla ale štěstí se nakonec přiklonilo na vaši stranu přeji ať vše zvládnete

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:14:43
  12. [16] Kikoska [*]

    Možná by Vám pomohlo, kdybyste si o tom promluvili... Kdyby Vám řekl, že si jen hrál, že to byl omyl, blbost, nesmysl... Přestala byste si to vyčítat... Ale nejsem psycholog, takže těžko říct...

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:10:47
  13. avatar
    [15] átéčko [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:07:06
  14. avatar
    [14] xjannickax [*]

    hrozné..

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:56:12
  15. avatar
    [13] pupik paja [*]

    to muselo být hrozné

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:47:30
  16. avatar
    [12] Janecka [*]

    ,dojalo mě to. Nebuď zoufalá,nemůžeš za to

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:44:07
  17. avatar
    [11] Korina 1 [*]

    Dokážu se vcítit do situace pisatelky, jelikož jsem prožila něco podobného se svým nejmladším synem.

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:43:48
  18. avatar
    [10] paníliška [*]

    Ještě že to tak dopadlo. Vinu si nedávej, řekla bych, že si děti hrály, i když teda dost blbě, ale určitě se nechtěl zabít.

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:31:49
  19. [9] free [*]

    Na tohle se snad nedá ani odpovídat

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:31:31
  20. avatar
    [8] Acinka [*]

    Tak je fakt hrozná vzpomínka

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:31:17
  21. avatar
    [7] Eliana [*]

    Zda se, ze si deti spise hrali, byl jeste maly na to, aby si uvedomil, co je to ukoncit svuj zivot. Ja drzim palecky mamince,aby se z toho vzpamatovala a zacala se radovat ze zivota

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:27:05
  22. avatar
    [6] Medvídě [*]

    Tak to je vážně síla Naštěstí to dobře dopadlo

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:21:49
  23. avatar
    [5] Handa [*]

    Děti jsou velmi citlivé a berou věci jinak než si myslíme. Hlavně, že je vše v poř ádku

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:20:15
  24. avatar
    [4] bonda [*]

    Brrr, to je síla, všechny chlupy na těle mi stojí. Ale vy si to za vinu nedávejte, udělali jste, co jste mohli, děcka mají zkraty a většinou to dopadne dobře, až na výjimky..

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:10:26
  25. avatar
    [3] Vivian [*]

    Já při čtení skoro nedýchala...

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:09:41
  26. avatar
    [1] edith1975 [*]

    já taky nemám slov. Muselo to být strašné.

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:07:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme