Když Lenka poprvé vstoupila do domu svého přítele Tomáše, neunikl jí ostříží zrak jeho matky, stojící v kuchyni. Od té doby uběhlo dlouhých patnáct let a ostříží zrak se změnil v prosebný. Lze však odpustit křivdu a pomluvy?

Příběh Lenky (a její tchyně)

Před patnácti lety

Když se Lenka seznámila s Tomášem, měla za sebou už jedno nepovedené manželství, z něhož se narodila dcera.
S Tomášem se seznámila ve svých třiceti. Byl o tři roky starší a měl za sebou dvě vážnější známosti, které ale sňatkem neskončily. Ono by to asi ani dost dobře nešlo, protože která by chtěla dobrovolně za tchyni Tomášovu matku, vyhlášenou drbnu a ženskou, které se nikdo nezavděčí. S Tomášovým otcem žili už léta odděleně, i když rozvedeni nebyli.  
Lenka to však nevzdala a Tomáš taky ne. Tentokrát se zařekl, že svoji matku už do ničeho mluvit nenechá. Lenku opravdu miluje a velmi si oblíbil i její tehdy teprve tříletou dcerku Anežku.
Byla to ale odvaha představit své matce rozvedenou ženu s dítětem.
„To nevěděla, s kým šla do postele, že už byla hned i rozvedená? A to si neumíš najít nějakou bez děcka? Budeš vychovávat cizí!“
„Tobě by se nezavděčil nikdo,“
oponoval matce Tomáš, jehož dvě předchozí přítelkyně zase děti vůbec neměly.
„Vždyť ani táta s tebou nevydržel,“ dodal ještě a pak udělal to nejlepší, co mohl udělat. Odstěhoval se s Lenkou i s Anežkou na bytovku, i když u matky by měli místa dostatek.

star

Současnost

Celé roky Tomášova matka Lenku jen pomlouvala. Nejvíce proto, že nemá s Tomášem vlastní dítě
 „Asi si nechce kazit postavu, hlavně že předtím jí to nevadilo. A bůh ví, s kým „to“ taky měla.“
Že Lenka nemůže mít další děti ze zdravotních důvodů a s Tomášem se dohodli, že Anežka jim bohatě stačí, to ji nezajímalo, slyšela jen, co chtěla.
K adoptivní vnučce vztah nikdy nenašla, nepřišla ani na její maturitní ples, kam ji zvali. A Lenku celé ty roky pořád jen pomlouvá.
Tomáš s Lenkou se s ní přestali vídat úplně, byla a je zlá, sama nemá zájem, kolikrát u ní zvonili, a dělala, že není doma, nebo řekla, že na ně nemá čas. Nemělo to smysl.

Stará a nemohoucí? To jistě.

Změna nastala až letos v létě.
Tomášova matka spadla z kola a zlomila si nohu. V jejím věku už se hojí všechno déle, po příjezdu z nemocnice byla sama, nepohyblivá, zahodila hrdost a zavolala synovi, že potřebuje pomoct.
Přijeli oba i s Lenkou. Už ve dveřích zůstali překvapeni velkým nepořádkem uvnitř domu, obzvlášť když matka byla hodně na úklid.
Lenka nelenila a pustila se do úklidu, včetně mytí oken, pověšení záclon...
Když dali dům jakžtakž do kupy, zeptal se Tomáš, jestli ještě něco nepotřebuje, že není problém.
Potřebovala. Začalo to nákupy a skončilo to každodenním voláním o pomoc, které trvá dodnes.

Tomášova matka už má nohu dávno v pořádku, ale zjistila, že je pro ni mnohem pohodlnější, když syn nakoupí a Lenka navaří a uklidí. Hraje to, jak už je stará, (je jí 69 let!), a jak ji všechno zmáhá a je na všechno sama.
Jenom se vymlouvá, je líná umýt si i hrnek od čaje.
„Je stará, Leni, musíme jí pomoci.“
„Zas tak stará není, a nemohoucí už vůbec ne. To ji máš vidět, jak fičí na kole, když jede na hřbitov. Je jenom líná a využívá nás. A víš co, je to tvoje máma, nezakazuji ti tam jezdit, nakup jí, ukliď, ale mně se opravdu nechce za ní denně jezdit a pomáhat jí, když vím, že jí nic vážného není, a také mě celé roky pomlouvala, a co vím, tak se o mě dost nevybíravě vyjadřuje dodnes. A Anežka, ta ji ani po tolika letech vůbec nezajímá. Mě to uráží, já k ní prostě chodit pomáhat nebudu.“

Reklama