Martina je o sedm let mladší než její sestra Blanka, která má už od dětství tendenci ji neustále peskovat a vychovávat. Tento stav trvá, i když už jsou obě ženy dávno dospělé a mají své vlastní rodiny.

sister

To je tvoje sestřička

Když se Martina narodila, do porodnice si pro ni a její maminku přijel nejen tatínek, ale i sedmiletá sestřička Blanka. Malinko se na ten bílý uzlíček mračila, protože jí bylo jasné, že tím končí její výsadní postavení jedináčka a ona už nebude středem pozornosti a miláčkem rodiny jako doposud.
Uzlíček si odvezli domů a rodiče, kteří si povšimli Blaniččina rozpačitého pohledu, jí poněkud nešťastným způsobem oznámili:
„To je tvoje sestřička Martinka. Musíš se o ni, Blaničko, hezky starat a opatrovat ji.“
„Už jsi velká holka, musíš mamince pomáhat,“ dodal ještě tatínek.
A Blanička se do role velké holky vžila se vším všudy. Nestala se z ní ani tak starší sestra jako spíš „vychovatelka“.
Svou mladší sestru nejen opatrovala, ale také vychovávala. Jen co dostávala Martinka trochu rozum, radila jí ve všem, co má jak dělat. Potlačovala v ní vlastní úsudek i vlastní rozhodnutí.
Martina tak neudělala nic, co by jí neřekla – a neschválila její starší sestra.

Rodiče v tomto ohledu poněkud selhali, oba byli už starší, dcery si pořídili v poměrně pozdním věku a bylo pro ně pohodlnější nechat postupem času skoro celou výchovu mladší dcery na té starší.

Vdavky

Přesto, že byla Blanka o sedm let starší, jak byla panovačná, měla problémy s partnery, a tak ji v tomto paradoxně přeběhla mladší sestra. Starší sestře se samozřejmě žádný z Martininých kamarádů nezamlouval a její přítel jakbysmet, tentokrát si do toho ale mladší sestra mluvit nadala. S Honzou se i přes sestřiny protesty po dvou letech známosti vzali.
Blanka se nakonec vdala také, za takového bambulu, který byl rád, že se vůbec oženil, mají spolu jedno dítě, čtyřletou dceru.

Martina má dvě děti, osmiletou dceru a šestiletého syna. Obě sestry se navštěvují, tedy spíše ta starší navštěvuje každou chvíli tu mladší. Aby zkontrolovala, co vařila, jak se jí to povedlo, jestli má doma uklizeno, jestli mají její děti úkoly.
Už několikrát se kvůli tomu doma Honza s Martinou pohádaly.
„Proč sem ta tvoje sestra pořád leze? Už jí mám někdy plné zuby,“ vytýká Martině manžel.
„Je to moje sestra,“ odpoví Martina, která je pořád svým způsobem na Blance citově závislá.

Hádka

Nedávno však vyvrcholila sestřina návštěva do extrému. To když „teta Blanka“ opět přišla i se svojí dcerou na návštěvu a zdržela se poněkud déle než obvykle, protože se doma s tím svým bambulou nějak nepohodla.

Děti se hrály v pokoji a sestry seděly v obýváku. Nějak se zapovídaly, že si ani nevšimly, kolik je hodin.
Honza seděl vedle v kuchyni, protože panovačnou Blanku opravdu nemusel, ale pak přišel za nimi.
„Marti, neměly by jít děti už spát? Ráno vstávají do školy.“
Načež Blanka reagovala:
„No dovol, teď jsem tady snad já, ne? A až Martině řeknu, že je čas dát děti spát, tak je dá spát, teď se hrají s tou mojí.“
„Blani, já vím sama, kdy je mám dát spát, už je fakt pozdě,“
špitla Martina.
„Ale co víš, nic nevíš, nebýt mě, tak ani nevíš, jak se postarat o děti, všechno jsem tě naučila, nebýt mě, tak ani čaj neuvaříš.“
„To už je dávno, nemusíš mě pořád vychovávat, mám svoji rodinu a vím, co mám dělat.“

Vtom zasáhl do rozepře i Honza.
„Vypadni!“ řekl směrem ke své švagrové.
„To jako já? No Marti, řekni něco! To mám za všechno?“
Martina mlčela.

Blanka sbalila svoji dceru a se slovy, že už ji tam nikdo neuvidí a že bude Martina ještě litovat, práskla dveřmi.
Z Martiny jako by najednou spadl těžký balvan. Už dlouho se odhodlávala sestře říct, že není malá holka, že ji nemusí pořád hlídat, vychovávat a radit, co a jak dělat... ale nikdy to neudělala.
Manžel to jedním slovem – vypadni – udělal za ni.

Čtěte také:

Reklama