Reklama

Milé ženy-in!

Toto dilema si každý určitě prožije.

Já jsem do svých 20 let byla činžákové dítě, které nic moc neumělo, protože pilně studovalo. Po VŠ jsem se vdala, okamžitě jsem si pořídila 3 děti a bydleli jsme u manželových rodičů. Pochopitelně jsme byli  stále kvůli něčemu na kordy, až jsem dala manželovi nůž na krk: sežeň bydlení, nebo bude rozvod.

Následující týden jsme se stěhovali do rodinného domku. Patřil JZD, po 10 letech nám ho prodali. Celých těch 25 let, co tu bydlíme, pořád něco vylepšujeme, přestavujeme, šetříme a makáme. Ale NEMĚNILA   BYCH!!!

Bydlíme podle svých představ, máme svoje soukromí, zahradu k odpočinku a chystáme se ke stavbě bazénu. Řekla bych, že nám ten domek dělá život smysluplným a nakonec  - něco po nás zůstane i našim dětem.

Podle mě je bydlení v domečku sice hodně o práci a máte kam dávat peníze, ale zase to zůstane v rodině. Do činžáku by mě dnes už nikdo nedostal!!!

Zdravím a přeji Krásný den a prosluněný víkend.
Eva

Milá Evo,
přeji, aby vás práce na domečku stále bavila. Máte ale pravdu, že soukromí je k nezaplacení...