„Já tedy marně doluju v paměti nějakej svůj pořádnej trapas a ne a ne si vzpomenout, ale když dovolíte, napíšu vám aspoň trapas jedné známé, jak ho znám z vyprávění....“ Napsala nám čtenářka Saturninka a my jí pochopitelně děkujeme! A co vám ostatním, stal se také nějaký trapas? Neváhejte a pošlete nám ho! Trapné období totiž končí na Žena-in.cz až v pondělí!

Tak jako někdo mívá den D, měla tahle slečna den T. Ne, není to žádná chyba, byl to den, kdy se jí stal TRAPAS, na který opravdu NIKDY nezapomene. Psal se rok 1975 a jí bylo sladkých 18. Bydlela v Praze, kde pracovala, rodiče měla daleko, na jihu Moravy.

V den T se ráno probudila celá nesvá, věděla, že musí někam, kam se jí ale opravdu vůbec nechce. Navíc neměla nikoho, koho by se zeptala - spolupracovnice ze závodu byly povětšinou postarší paní, bytná, u které měla podnájem, byla ve věku její babičky, kamarádky žádné neměla, protože byla v Praze teprve krátce a maminka, maminka byla daleko a stejně by se jí nedokázala zeptat.

Studem by se propadla. A tak se nasnídala, umyla, oblékla a vlekla se na tramvaj, která ji měla přivézt až TAM. Do ordinace gynekologie. Posadila se bledá strachem do čekárny, v krku měla knedlík a vůbec měla pocit, že by bylo nejlíp, kdyby zdrhla!

Vtom někdo volá její jméno. Neozývá se - kdyby tak mohla být menší, nejmenší na celém světě! "Je tu slečna Konečná??!!" ozve se znovu a důrazně. Pomalu vstala a dovrávorala dovnitř. V ordinaci seděl mladý pohledný lékař a jeho sestra, která působila mile a mateřsky, odpověděla jí ještě na pár věcí, na které se ptala a pak dostala povel - odložte si v kabince.

Zatáhla za sebou závěs a celá rozklepaná sundávala oblečení kousek po kousku, pečlivě ho skládala na židličku a snažila se oddálit ten nepříjemný okamžik. Už ale opravdu nemá co svléct... Nesměle tedy plentu odtáhne a vystoupí ven - celá rudá.

Nicméně lékař ani sestra na tom nebyli líp, jak si s překvapením povšimla. Zírali na ni, jako kdyby byla přízrak. Stála tam totiž NAHÁ. Úplně nahá!!! Pohotová sestra ji nakonec lehce vzala za paži a zavedla zpět za plentu, kde jí prozradila, že se OPRAVDU nemusí svlékat celá.

Hodila na sebe tedy zpět podprsenku a halenku a když vyšla znovu ven, přepadl ji záchvat smíchu. Smála se ona, smál se doktůrek i ta dobrosrdečná sestra. Tady by mohl můj příběh skončit, co myslíte???? Ale ne, nekončí, trvá dodnes - v roce 1976 se ona nestydatá slečna a doktor vzali. Doktůrek dodnes, když chce svou ženu poškádlit, říká, že věděl dřív, jak vypadá nahá, než jaké má krásné oči.

Reklama