Reklama

Dobrý den,

tuhle zasněnou fotku jsem  pořídila na nedávné procházce našimi luhy a háji. (V háji to tu někdy skutečně je, hlavně když v zimě zapadneme sněhem a nejede nám bus do práce.)

Mám dokonalého muže. Dokonalého v tom smyslu, že mám, co jsem chtěla. Je inteligetní, zábavný, milý, laskavý, pracovitý a hlavně má mě rád. Jako "muž" je skutečně nedostižný. Má i stavy mysli, které jsem si tak nevysnila. Brůča, mrzoutek... a jednu zajímavou schnopnost, a to odpovídat mi na otázky "nevím". No řekněte, jak nemůže vědět?! Co to znamená pro nás ženy, co máme rády jasno?

Já nutně potřebuju vědět, jestli si dá salát nebo řízek, jestli mu mám vyžehlit modrou nebo bílou košili, jestli zajedeme o víkendu nakoupit nebo budeme doma, jestli mi sluší víc růžová nebo modrá, jestli pojede do práce brzo ráno nebo až později... prostě to nutně potřebuji vědět. Ale můj muž je v klidu. Odborník přes IT se mile usměje, vezmě mě na klín a dá mi pusu a klidně mi odpoví: "Ale já vážně nevím. Pojď se radši kočkovat."

Na mém muži si sakra vážím spousty věcí. Nikdy mě nezapomene pohladit, políbit, obejmout a říci pár milých slov. Jsem nezaměstnaná a nevyčítá mi to. Stará se o mě víc, než si možná zasloužím. Mohu se na něho spolehnout a to i přesto, že chodí o pět minut později. Na cestách je k umuchlování zábavný a je s ním relativně bezpečno :-). Je neskutečně pracovitý a ochotný vstát o půlnoci a řešit právě vzniklý pracovní problém.

A má mě moc rád a já to poprvé v životě u chlapa skutečně cítím.

Nic nemusí být navždy, ale stačí když je to právě teď....


S pozdravem,
Eliana


Milá Eliano,
toho se držte zuby nehty.
Jenom nevím, co s tím "nevím". Také to nesnáším a "nevím" považuji za nejhorší možnou odpověď.
Ale jestli nemá jinou chybu, tak je to super a moc vám to přejeme, že milé ženy-in?