Čtenářka Věrulinka nechtěla svých 60 let na světě slavit, a nakonec to skončilo tak, že jí přišel popřít osobně i starosta…

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Ono se řekne slavme, proč ne? Bývaly doby, že každé narozeniny jsem slavila, a můžu říci i velkolepě.Slavila jsem 18 tiny-20,30, ale u 40 tin, jsem už tak nejásala.Poslední velkolepá oslava mi zabrala 14 dní, byly to padesátiny, to ještě šlo.Nebylo to už ono, na konci 40-cet a najednou jsem vkročila do 50 sát, ouha, už jsem si říkala,,holka už se vezeš do stáří“

I přes to jsem oslavu pojala dobře, dá se říci, je to loučení se s mládím.
Přestěhovala jsem se na vesnici, jak už všichni víte a šup, 60 na krku. Kategoricky jsem oslavu odmítala, na rozdíl od mého muže.Ten to pojal oslavu, jako mojí povinnost.To se musí oslavit, neustále už od Vánoc plánoval přípravy, zval místní kamarády a kamarádky, čímž mě naštval.Ne, že je pozval, zveme se vzájemně, třeba na grilovačku a posezení, ale odmítala jsem to pojmout jako oslavu mých 60tin.Fuj to je číslo!
Aby toho nebylo málo, začala i sousedka blbnout s přípravami, to už jsem řekla, že se oba zbláznili, proč?
Věro, přijde ti popřát pan starosta osobně, dostaneš dárek, řekla sousedka.
Vyvalila jsem na ní oči a ťukala jsem si na čelo.
Prosím tě, vždyť tady bydlíme teprve 7 měsíců?
No, uvidíš, buď připravena!
Přiznám se, zaskočila mi a já pekla dort, sice jsem na to levá, ale upekla jsem si třípatrový dokonce a nadělala chlebíčků, jako by měla přijet popřát delegace z hradu,, poznamenala sousedka“

dort


Nastal den D, tak jsem se svátečně oblékla, na ksicht namalovala obličej, vše připravený a čekám.
Bylo už po poledni a já jsem si v duchu říkala, že jsem se na to nevyprdla, ani si na mne nevzpomene.
Ale mýlila jsem se.
Slyším auto, jak zastavilo před domem a z něj vylézá pan starosta a otvírá zadní dveře u auta a vyndal nádherný veliký dárkový balík.
Stála jsem u okna a nevěřícně zírala, ale to už manžel ho přivítal a pan starosta mi gratuloval.
Mimochodem, neskutečný človíček je to.Kdo cokoliv potřebuje zařídí, vyřídí, ano je tu pro nás, vždy se na něj může kterýkoliv občan obrátit.Také jsme ho s manželem volili, aby byl znovu naším starostou.
Poseděli jsme, dali rundu slivovice, on pouze symbolicky, byl přece autem, ale kávu, chlebíčky a dort ochutnal a za hodinu pokračoval dál, na další oslavu popřát oslavenci do vedlejší vesnice.
Teprve když jsem se s ním loučila, jsem zjistila, že si obouvá boty.Představte si, že se zul a vzal si pantofle, který jsou u dveří.Byla jsem v šoku, proč se zul?
Paní L...., já se zouvám všude, kde vidím čisto.
Ale vy jste nemusel, taková návštěva se nezouvá přece.
Jaká návštěva, jsem jenom člověk, tak jako vy, ale věřte mi, že navštívím domácnosti, kde nemůžu boty sundat.Nejen, že nemají pantofle, ale binec doslova svinčík.
Odešel a já jsem si rozbalila nádherný dárkový balík, ve kterém byly samý dobroty a nechyběla ani lahvinka dobrého moku pro ženu, která chutnala i mému muži.
Teprve po té, začala oslava jak má být a chodili všichni které manžel popřát.
Letos v červenci to bude 10 let, co jsem se vrátila z ARA, to chystám oslavu já a velkolepou.Dá se říci, to musím, protože jsem se vlastně pomalu 10 let, mohla na vás dívat shora.


Zdraví Věrulinka a přeji panu Radkovi, který dnes je s námi, hodně zdraví a štěstí k jeho kulatinám.Sice se pouze domnívám, jaké že to je číslo, ale oslavte velkolepě Radku a dárky přijímejte s úsměvem.
Tento text nebyl redakčně upraven


Děkuji Věrulinko za váš příspěvek. Zasnil jsem se. A představil si, jak k mým narozeninám přijíždí pražský primátor Svoboda a zouvá si u nás boty…

Dnes máme téma dne:

Historky z oslav našich kulatin. Ať už vám je 20, nebo 60. Jistě nějakou veselou máte. Neleňte a napište mi ji do mailu.

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás odměním květinou, doručenou až na místo vámi určené.

Reklama