Reklama
Třiatřicetiletá Martina porodila svoje druhé dítě a myslela, že vše bude probíhat stejně jako poprvé. Bohužel to tak nebylo. Třetí den začala často plakat, při pohledu na zdravého syna necítila radost ani štěstí, jen apatii a když měla přikládat kluka k prsu, byla frustrovaná z toho, že to nejde. Každou chvíli se obviňovala, že je špatná matka, že za nic nestojí a že vypadá příšerně. Těch pět dnů v porodnici nějak přečkala, ale po návratu domů se nic nezměnilo k lepšímu. Naopak – její stav se zhoršoval a naštěstí u ní v poslední chvíli zablikala červená kontrolka. Manžela, který už její nálady skoro ignoroval, přinutila, aby ji odvezl do nemocnice. Lékař konstatoval poporodní splín a naordinoval Martině léky. Kdyby přišla později, mohla Martina skončit na psychiatrii.

Co se děje s duší po porodu?

Málokoho napadne, že následkem porodu může žena pociťovat i jiné emoce než ty pozitivní a radostné. Manžel, příbuzní a všichni ostatní se radují z narození miminka a vůbec možná netuší, že ta, která dítě porodila, zažívá velice silné hormonální změny, které mohou vyústit až v poporodní splín (anglický výraz: postpartum Blues nebo Baby Blues, někdy se používá ne zcela správný výraz poporodní deprese). Ještě donedávna byl poporodní splín považován za tabu či za výmysl rodiček. Dnes se o něm mluví s naprostou vážností a nebere se na lehkou váhu. Ignorování příznaků sklíčenosti totiž může skončit v horším případě i smrtí – sebevraždou matky nebo ublížením dítěti.

Jaké změny probíhají v těle ženy

Jaká vlastně žena po porodu je? Jak se cítí a co prožívá? Většina určitě prožívá neskonalé štěstí, ale zároveň z nich většina bez konkrétní příčiny pláče, je podrážděná, přecitlivělá a deprimovaná. Vědecky je dokázáno, že třetí den po porodu prožívají téměř všechny ženy více či méně silně poporodní splín. Mohou za to nejen hormonální změny provázející těhotenství a porod, ale také psychika ženy samotné.
Hormonální systém, stejně jako ostatní pochody v těle, je závislý na psychice. Na rovnováhu hormonů mohou působit zážitky z dětství, duševní krize, manželské problémy nebo finanční potíže. V těhotenství tělo ženy produkuje hormony, které se jinak nevytvářejí vůbec, nebo jen v minimálním množství. To, jak žena bude reagovat na poporodní stav, není závislé na tom, zda své dítě očekávala s radostí, nebo s rozpačitými pocity. Po porodu tělo vytváří a vylučuje jiné látky než v těhotenství, protože placenta, která tyto hormony produkovala, už v těle není. Ta může vlastně za to, že se v ní vytvářel progesteron – uklidňující hormon, a estrogen, který udržoval těhotenství ve správném stavu. Po porodu tedy poklesne hladina těchto hormonů, a to dokonce pod úroveň před těhotenstvím. A v této chvíli musí ženský organismus vykonávat náročnou práci, aby se přizpůsobil druhé velké hormonální změně. Není to tedy nic snadného a každá žena se s tímto procesem vyrovnává jinak intenzivně. Jenže tím vše nekončí – přichází ještě třetí fáze, ve které se začínají tvořit hormony působící na zavinování dělohy a tvorbu mléka, oxytocin a prolaktin. Některé ženy také ztratí při porodu spousty krve, absolvují císařský řez či jiné komplikace – to všechno hraje proti ženské psychice, to všechno způsobuje, že žena se nachází ve skutečně „jiném“, ba dokonce výjimečném stavu…

Jak poznáte, že trpíte poporodní depresí:

Postnatální splín se vyznačuje příznaky, podle kterých lze zcela bezpečně poznat, že jde o nevítaný poporodní stav. Jeho projevy mohou být různé a také u různých žen rozdílné. Nicméně, po dvou až třech dnech může docházet k:

· k náhlým, nevysvětlitelným výbuchům pláče
· k únavě, vyčerpanosti, letargii
· k nechutenství
· k žaludečním a střevním potížím (zácpa, průjem)
· k nervozitě a úzkostlivosti
· k pocitům viny, které se většinou projevují v tom, že si žena myslí, že je špatná a neschopná matka

Poporodní splín většinou ženy po několika dnech překonají a dostanou se do běžných kolejí. Splín, vyplývající z porodu, však může u některých žen přetrvávat ještě několik týdnů, dokonce i měsíců! Tehdy je už mnohdy ženy ani nepřisuzují porodu. Příznaky, které na tuto pozdní situaci upozorňují:

· poruchy spánku, špatné spaní a děsivé sny
· silné svalové napětí vedoucí někdy až ke strnulosti
· apatie a odmítání kojení nebo naprostá nezúčastněnost během něj
· vnitřní odmítání dítěte a kontaktu s ním
· strach a nejrůznější fóbie z každého dne, který přijde
· sebepodceňování a nenávist k vlastnímu tělu
· nechuť k sexuálnímu životu

Kde hledat pomoc?

Martina ji našla včas u odborníků. Pokud máte pocit, že poporodní splín je právě váš problém, začněte o svých pocitech mluvit s okolím, především s vaším partnerem. Pravda, ten může zpočátku vaše „stížnosti“ podceňovat, ale nedejte se. Hlavně se neuzavírejte do sebe. Klidně si poplačte. Není divu, přelaďujete se na úplně jiný druh fungování, a tak každá slza je úplně normální reakce. Ze všeho nejvíc proto potřebuje pochopení okolí – pomoc, schopnost vcítit se do situace.

Mateřství není pro většinu žen rozhodně klidným startem. Povídejte si s manželem nebo kamarádkami, případně zatelefonujte do porodnice či svému lékaři. Na tento druh deprese není totiž žádná žena předem připravená. Pokud se však nedaří minimalizovat vaše negativní pocity, musíte je konzultovat s odborníkem. Nestačí-li rozhovor, jsou na řadě antidepresivní léky, které jsou účinné, ale potlačují pouze příznaky, což neznamená vyléčení. V nejtěžších případech, kdy nepomohou medikamenty, nastupuje hospitalizace a psychoterapie.

Povzbuzení pro všechny mámy: pokud zjišťujete, že místo euforie z narození dítěte pociťujete spíše frustraci, nezoufejte. Žádná žena se nenarodí dokonalou matkou a to, že jste žena, vás ještě nepředurčuje k tomu, abyste byla hned od porodu „Všeználkem“. Nikdo není dokonalý a pokud skutečně nezvládáte, vyhledejte pomoc. Nestyďte se za to.

Na závěr...

Jak dlouho bude právě u vás trvat poporodní splín, záleží na všech výše uvedených faktorech. U většiny odezní po dvou, třech dnech. Podle statistiky je většina žen ještě dva až tři týdny po porodu v labilním tělesném a duševním stavu. U 10-12 % matek tento depresivní stav začíná až po několika týdnech, někdy i měsících a často přetrvává velmi dlouho.

Připravila Ivana Pečenková - Ašenbrenerová