sofinka

Možná se některé z vás pozastaví nad termínem „umřela“, když jde o zvíře, ale pro mě bude Sofča navždy mnohem víc, než „obyčejným“ zvířetem. Byla to kobylka s velkým srdcem, parťák, charakter, mazel a tak trochu „dítě“, které jsem si vychovala. Ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že o ní budu psát v čase minulém.

Není to tak dlouho, kdy jsem tady vyprávěla náš příběh a věřila jsem, že příběh bude mít další šťastné pokračování. Bohužel, osud tomu chtěl jinak a Sofinka tragicky zahynula. A to velmi trýznivým způsobem, který byste nevymysleli ani v nejbujnější fantazii.

Dodnes nikdo nepochopí, jak se mohla hlavou zaklínit do „vidličky“ stromu, který rostl mimo ohradu. Tak dlouho se snažila ze svého sevření vyprostit, až vysílením padla. Tak ji našli majitelé, když pouštěli koně domů. Nebylo v lidských silách zesláblého koně ze sevření vysvobodit. Jedinou možností bylo rozřezat strom motorovou pilou. Záchranné práce navíc stěžovala tma, sníh a ledový vítr.

Když se jí konečně podařilo vyprostit, nebyla schopná postavit se na nohy a to je pro koně většinou fatální. Přivolaný veterinář to neviděl vůbec optimisticky, ale tvrdil, že není ochrnutá, jen zesláblá a musí se počkat. Dostat ji do stáje bylo v tu chvíli nemožné. Podložili ji tedy slámou, přikryli dekami a nepromokavou plachtou. Takhle přečkala noc.

Druhý den ji převezli traktorem do stáje a zdálo se, že jiskřička naděje tady ještě je. Její stav se nepatrně zlepšil. Snažila se vstát, ale stále neměla dost sil. Ležela na slámě a tiše sténala. Takhle jsem ji nikdy nechtěla vidět. Dala jsem jí kousek jablíčka a ona si ho vzala s takovou chutí, jako by dávala najevo, že to nevzdá. Měla obrovskou vůli žít…

Ale to nestačilo, zažila tolik traumat, že to její srdíčko nevydrželo. Další den kolem poledne odešla do koňského nebe.

Vždycky, když se něco nepříjemného stane, napadne vás, jestli se tomu dalo zabránit. Co by bylo, kdyby... Vybavuje se mi vzpomínka, jak nechtěla nastoupit do vozíku... jako by tušila. Ale to je nesmysl, čas se nedá vrátit zpátky. Jediné, co může, je zmírnit bolest a smutek, který cítím.

Milá Sofinko, děkuji ti za krásné chvíle, nikdy na tebe nezapomenu.

sofca

Naše poslední společná fotka.

Čtěte také:

Reklama