Reklama

O Češích se říká, že jsme úplatková velmoc. Za "pozornost" lze přeskočit pořadníky všeho druhu, získat lukrativní zakázku, zajistit si zvýšenou pozornost lékařů, vykroutit se z průšvihu, naklonit si užitečnou osobu, nebo utišit vlastní pocit viny. Pod slovem úplatek si ale nepředstavujte jen klasickou trestně právní situaci, kdy tajně předáváte či přijímáte obálku s výmluvným obsahem. "Kapříci" můžou mít i jinou podobu, záleží na tom, jak je kdo pojmenuje a kde sám osobně spatřuje hranici mezi opravdovým úplatkem a prostým "všimným".

Myslíte si, že není úplatek neustálý přísun hraček pro dítě, které je stále samo doma a nikdo se mu nevěnuje?Nebo co takový rozvedený tatínek, který si penězi či dárky vykupuje pocit viny, že jako rodič selhal?

Lze považovat za úplatky dárky dobývané ženě, která je za ně ochotna otevřít svou náruč?

Vzpomínáte na film Marečku, podejte mi pero a scénu s žákem Hujerem? "Pane profesore, dovolil jsem si pár švestiček z naší zahrádky...." Je tohle úplatek? A je tohle docel běžná forma komunikace mezi lidmi? (Vzpomínám si, že jsem něco podobného četla i o šimpanzích). Ano, je! A neříkejte, že se vás za celý život nic podobného nedotklo ať z té či oné strany. Jak si uplácíte svou tchýni nebo svého muže? Na co slyší váš šéf? A na co úřednice z finančáku nebo stavebního úřadu? A chtěl si někdo "malou pozorností" naklonit na svou stranu vás?

A teď, milé čtenářky, ukažte, co ve vás je. Moc se na vaše postřehy a zážitky těšíme na adrese:

redakce@zena-in.cz