Já jsem bývala dítě spíš bázlivé a zakřiknuté, aspoň to učitelky vždy hlásily rodičům na třídních schůzkách. Problémy se mnou nebyly, kromě pár poznámek v žákovské se žádné moje přestupky nikdy neřešily. Máma byla pozvaná do školy kvůli mému chování pouze jednou, a to v 9. třídě, kdy jsem po učitelce hodila žákovskou a ona mi pak nechtěla napsat doporučení na gympl. Řvala na mě tehdy kvůli něčemu, co jsem neudělala, a vyzvala mě, abych jí donesla žákovskou, kam mi napíše vyrozumění pro rodiče. Marně jsem ji přesvědčovala, že jsem nic neprovedla, řvala stále a nehodlala to rozebírat. A tak jsem jí hodila žákovskou pod nohy a měla další malér.

Máma musela do školy, a tam jí učitelka líčila mou rebelskou a vzteklou povahu, kvůli které nikdy nemůžu vystudovat. Nakonec mi ale doporučení dala a já jsem vystudovala bez jediného kázeňského prohřešku (nepočítám-li přesazení do jiné lavice). Průšvih jsem jednou ale přece jen měla. V 6. třídě. Ale o tom jsem vám nachystala na pondělí celý článek.

Jak jste na to byly vy, milé čtenářky? Byly jste rebelky a vůdkyně třídy, nebo tiché vody nenápadně meloucí břehy? Jaká byla vaše nejhorší poznámka? Měli jste někdy zhoršenou známku z chování? A museli kvůli vám rodiče do školy? Opisovaly jste, nebo na učitelku nastražily mokrou houbu na židli? Jaká jste byla kvítka?

Pochlubte se nám na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama