Jakmile venku uhodí čtyřicetistupňové vedro, vyjde můj otec na verandu a rozhlédne se po širých pozemcích. Ano… tam v rohu… tam by to potřebovalo trochu betonu!
„Tak já jdu,“ říkám ve dveřích s hlubokým povzdechem.
„Tak jo. Říkal jen na moment!“ pokrčí rameny máma a povzbudivě mi ukáže plech s koláčem. Naposled se rozhlédnu po světě živých a zavřu za sebou dveře do sklepa...

Jéé… to sis na sebe nemohla vzít něco staršího?“ zhodnotil otec vytahané tepláky po starší sestře a hodil po mně dědovu halenu. No dobře. Nemám starší sestru. Ale ty tepláky tak vypadaly. Zatímco jsem němě civěla na strašlivý úbor, ve kterém patrně můj děda dobyl Duklu, postavil náš dům a možná i kus Hladové zdi, ozvalo se zvenku: „Vodááááá!“

 

Vyšourala jsem se z garáže a koukla za roh. U míchačky stál můj otec a významně potřásl hadicí. Zaplula jsem zpátky do garáže. Takže ventil… ach jo… to znamená, že musím vlézt pod schody. Prohlédla jsem si závěsy pavučin, ze kterých by šel ušít kožich, stáhla jsem z věšáku dědovu halenu místo neoprenu a v hlubokém předklonu jsem se začala plížit do útrob sklepa.

„Pusť vodůůůů!“ ozvalo se z venku, když jsem se zrovna poměřovala s masitým pavoukem hlídajícím kohout venkovní vody. Z bezpečné vzdálenosti, v pogumovaných kožených rukavicích a násadou od hrábí jsem žďuchla pavouka do zadku. Líně protáhl hnátky, nadzdvihl se a vyrazil ke mně.

 

„Tak to drž,“ předal mi štafetu u míchačky otec a šel si pustit vodu sám. „Písek!“ ozvalo se za chvíli. „Cement!“

 

„Dobrá brigáda!“ zašklebila se na mě Regina, když v lehounkých volánových šatech procházela kolem mě se svým chlapcem. Přiblble jsem se zasmála a sloupla si z vlasů trochu malty. „Kameny!“ ozve se od šaluňku nového plotu. Přičapím kolečko k hromadě balvanů. „Hele, já bych ještě potřeboval něco podržet…“ ozve se za mnou nějak moc mírně.

„Svařovat, že jo?“ neskrývám odpor…
„Jen dvě tyčky! Tady to chytneš a nekoukej!“
„To bude pálit!“
„Ale né! Já taky nemám rukavice… hlavně s tím necukej!“

Než se začne klonit slunce, („Už to dneska dojedem, ne?“ říká otec) stihneme ještě ve dvou tři metry plotu, pověsit na zeď v prádelně starý bojler („Já to zvednu a ty tam vraz to prkno!“) a přeházíme další haldu písku, kterou řidič jako na potvoru vyklopil do silnice.

„Seš hezky opálená!“ prohodí pobaveně maminka. Já vím. Za krkem...

Neříkám, že mě někdo vysloveně nutil. Prostě to byl náš dům. A genderově jsem teda krásně nevyhraněná. Ale je fakt, že ty bicáky mi při pánské volence v tanečních prostě moc nepomohly...

Reklama