Nedávno jsme na našich stránkách zveřejnili příběh Moniky, která se po úrazu ocitla na invalidním vozíčku. Před časem podstoupila náročnou operaci, která se i přes nepříznivé prognózy podařila, a Monika už není odsouzená k trvalému pobytu na lůžku. Potřebuje ale speciální vozíček, na který nemá prostředky... Snažíme se jí proto pomoci, můžete se k nám připojit i vy.

Moničin příběh

Asi to každá znáte – v práci nestíháte uzávěrku, šéf na vás ječí, děti nosí špatné známky, partner si stěžuje na neuklizenou domácnost a do toho vám ještě onemocní rodiče. Říkáte si, že nevíte, kde vám hlava stojí, a pomalu se hroutíte? I já se občas do této situace dostanu. Ale pak si vzpomenu na Moniku, kamarádku na vozíku, kterou jsem potkala na jednom rehabilitačním pobytu, a řeknu si, že když to zvládá ona, tak já musím taky.

Seznamte se s Monikou

mMonika letos oslavila 31 let a od svých 16 opravdu neměla lehký život. Po úrazu páteře na bruslích absolvovala několik operací a rehabilitací, ale zůstala trvale ochrnuta na jednu nohu. Její stav se chvíli lepšil a chvíli horšil, ale i přesto dokázala odmaturovat. V rámci rehabilitace zkoušela i různá zaměstnání, která ale pokaždé musela ukončit ze zdravotních důvodů. V roce 2008, kdy se její zdravotní stav postupně zhoršoval, podstoupila další operace bederní páteře.  V té době ušla v terénu několik málo metrů, ale nestačilo to ani na to, aby došla kamkoli do obchodu, na úřad nebo do společnosti. Zvládla jen přecházet po bytě. Bolest jí nedovolila sedět, a tak musela většinu dne trávit v posteli. Toto období trvalo víc než čtyři roky. Kdykoli potřebovala k lékaři, na rehabilitaci nebo na úřady, musela se objednávat sanita – převoz vleže. Volný čas vyplňovala různými ručními pracemi, čtením knížek, PC a internetem, kreslením, luštila sudoku a skládala origami, prostě vším, co se dá dělat vleže v posteli.

V této nelehké životní fázi jsme se právě potkaly. Již od začátku mě upoutal její optimismus, silná vůle a odhodlání čelit všem přicházejícím problémům. Právě díky těmto vlastnostem si vybojovala další, poměrně drahou operaci s nejistým výsledkem, i když lékaři byli spíše proti, a to nejen z medicínského, ale především z finančních důvodů. Monika to ale nevzdala a po úspěšné operaci a dlouhé rehabilitaci se vrací domů v daleko lepší kondici. Už zase může sedět, a dostat se tak na vozíku, kam bude potřeba.

Jenže ouha... Monika potřebuje speciálně upravený vozí0k, a na ten samozřejmě peníze v pojišťovně nejsou. A protože ona jako invalida žijící u rodičů v důchodu již veškeré úspory utratila za pobyt v nemocnici a v rehabilitačním ústavu, dostala se do nezáviděníhodné situace. Sice už by mohla mezi lidi a případně i do práce, ale nemá na to si vozík pořídit. Klasika fungování systému v ČR...

monika

Můžete také pomoci

Proto jsem se rozhodla,  že jí alespoň trošku vrátím to, co mi ona nevědomky dává svým optimistickým přístupem k životu. Založila jsem pro ni ve spolupráci s Nadací Charty 77 – Konto BARIÉRY účet a sháním pro ni přes kamarády i přes Facebook peníze na vozík. Účet bude aktivní ještě tři dny, do 13. května 2013.

Přes tento odkaz se dostanete na moji facebookovou stránku, kde číslo účtu najdete.

Doufám, že se nám potřebných 50 000 Kč povede vybrat a Monika se bude moci co nejlépe zařadit do běžného života.

Lenka Maloňová

Pokud by se našel někdo, kdo by také rád přispěl, můžete kontaktovat Kláru Wimmerovou z redakce na její e-mail klara.wimmerova@zena-in.cz (předmět: MONIKA), předá vám číslo účtu a potřebné údaje. Za jakýkoliv váš příspěvek děkujeme.

 

Reklama