Vztahy

Pomozte - co s osamocenou maminkou?


Ahojky Merylko,

zatím jsem přispívala jenom jednou, zrovna Tobě (vztahy - psala jsem, jak se mi spolupracovnice snažila odloudit manžela ), a teď mi to zase nedá. Zvlášť, když kolem sebe vidím, jak plno ženských i samotných žije tak plným životem, že by se opravdu některé úplné rodiny mohly stydět. To mi vždycky vžene slzy do očí.

Už se za ně nestydím, co chodím na stránky Žena-in.cz, tak jenom pořád bulím. Naštěstí sedím v kanclu sama a nikdo se neptá, co se děje.
Nemyslím, že bych si nějak zvlášť sahala na dno svých sil, ale i tak, když se člověk trochu vypovídá, tak jak se říká, sdělená bolest, poloviční....

Takže od začátku... nemám moc ráda konec léta.  Předloni na konci prázdnin odjeli rodiče do lázní, všechno bylo v pohodě, když tam přijeli, doktor se tam divil, že tatínek přijel v tak špatném stavu, víceméně celé lázně proležel, bez procedur, při návratu domů šel do nemocnice a koncem září jsme již věděli, že je nevyléčitelně nemocný (rakovina plic), a začátkem prosince nám umřel.

Od té doby se všechno změnilo, maminka, která byla pořád s taťkou, na jaře se sbalili a odjeli na chalupu, v létě jsme je tam navštívili tak na týden, a pak se na podzim vrátili, jinak jsme je neviděli, se teď pořád nemůže se situací vyrovnat, a ač jsem s ní pořád v kontaktu, navštěvuji ji 1-2x týdně, přesto nevím, jak už jí mám pomoci.

Sama mám dvě děti, kluk právě dostudoval, bude ale asi dál v Praze, holka maturovala a jde taky dál studovat, takže o babičku moc zájmu nejeví, no fakt nevím, na nějaké kamarádky mamča není, vždycky mi říkala, že nejlepší kamarádka je manžel, to já si teda také myslela, žádné nemám, ale našla jsem si čtení na Žena-in.cz a mně to vyhovuje. Ale mám pořizovat babče 70leté počítač, když nechce mít pomalu nic společného s mobilem? Oni si starší lidé na novinky špatně zvykají.

Tak skoro jak to píši - tak si myslím, jestli jsem neměla psát do SOS  - pomozte co s osamocenou maminkou?

Jinak mamča dnes nastupuje do nemocnice na operaci žlučníku, tak doufám, že bude všechno v pohodě, a pak se konečně zaměříme na tu její samotu.

Takže to je asi tak to moje malé bolestnění, své současné fyzické bolístky (a že do háje už také nějaké jsou) si stačím nějak pofoukávat sama a jdou stranou.

mamoutek

Milá mamoutku.... jsem moc ráda, že ses svěřila a vypsala ze svého trápení. Ono to někdy dělá divy. Už jenom to, že se člověk vypíše ze všeho, co ho bolí a co cítí, vyvolá určitou úlevu. Já to tak mám taky. Když se mi něco honí hlavou, sednu a napíšu to... A věř, že jsem moc ráda, že právě Žena-in.cz je pro Tebe vzpruhou a oporou.

Dneska se bavíme o situacích, kdy jsme si sáhli až na dno svých sil. Pište, naše redakční vrba redakce@zena-in.cz je tu pro Vás.

Hezkou středu všem přeje

   
10.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [35] risina [*]

    Mně umřel táta před třemi a půl lety. Mamce bylo v té době 68, taky to hodně těžce nesla, ale už se jí povedlo si život bez táty zoragannizovat. V době, kdy zemřel, a ještě celý další rok pravovala na částečný úvazek, i teď k ní chodí pár lidí domů naněmčinu. Před třemi lety začala studovat na univerzitě 3. věku, chodí na výlety s důchodci, schází se se dvěma bývalými kolegyněmi a hrají kanastu, v létě jezdí k tětě + strejdovi na chalupu a za svou sestrou do Prahy, letos v srpnu jede s kamarádkou na zájezd na Slovensko a v září do Chorvatska.., jakoby bylo vše ok.
    Ale doteď občas brečí, když odněkud přijede do prázdného bytu, nebo když se jí třeba týden neozvu (naštěstí je moje ségra v tomhle lepší a volá jí skoro denně). Taky mi vyčítá, že k ní moc nechodí moje děti, a občas říká, že je už zbytečná. A já nějak nevím co říct a co udělat, aby se netrápila. Už jsme se ségrou i přemýšlely, že jí dáme inzerát na "čiperného kamaráda" (kamrádek má dost).

    superkarma: 0 10.08.2005, 22:27:42
  2. [34] Rikina [*]

    Odemětobě: jelikož takový případ zatím nenastal, tak nevím, co bych dělala. Že by vůbec nic, to asi ne, asi bych se taky nějak snažila, jenže nerada někoho nutím, a když nechce, tak nechce - těžko říct. Kdyby šlo o depresi jako nemoc, tak s tím se něco dělat musí, to je jasné.

    superkarma: 0 10.08.2005, 15:10:33
  3. avatar
    [33] Odemětobě [*]

    Rikina: Jsme na tom obě stejně.Ale představ si,že jeden z rodičů zemře a ten druhý se ti bude ztrácet před očima.Vyvineš nějakou aktivitu,abys rodiče dostala z deprese? Tak jak se oni starali o nás a lezli nám tím na nervy,tak se teď snažíme starat my.A asi jim tím lezeme na nervy.

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:42:39
  4. [32] Rikina [*]

    sharonka: jasně, každý se snažíme těm rodičů nějak udělat radost

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:15:05
  5. [31] mamoutek [*]

    Děkuji všem za rady...

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:06:23
  6. [30] mamoutek [*]

    Bellana: já tomu rozumím, už to budou v prosinci dva roky a letos je toho prostě už docela dost, mně to také moc bolí, že už tu taťka není, ale nemůžu si ani před ní poplakat, protože bychom bulili pořád, stačí že musím okřikovat ji

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:05:00
  7. avatar
    [29] sharonka [*]

    Rikina: No jasně, to vím. Člověk se jen prostě snaží jim ten život vylepšit. Každý není rád sám. Ale jak jsem psala, mamka co nechce, to prostě nedělá, je takhle spokojená. Snad.

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:03:18
  8. [28] Rikina [*]

    sharonka: a kolik ti bylo - v té hudebce a pionýru ? Rodiče jsou snad dospělí a majiteli vlastního rozumu, ne ?

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:56:34
  9. [27] Rikina [*]

    Bellana: mně minula čtyřicítka, zatímco mým rodičům sedmdesátka. Zdánlivě při pohledu zvenčí mají smutný a nudný život, ale oni sami ten pocit nemají. Že nechodí do společnosti - no, nikdy moc nechodili, nebaví je to. Nechodí ani moc ven - holt už nohy tolik neslouží jako zamlada. Tak čtou, luští křížovky, dívají se na televizi, ve volném tempu si udělají všechno v domácnosti - sice pomalu, ale jsou pořád soběstační, zvládají všechny činnosti bez problémů. Mamka háčkuje, plete, otec cvičí s činkama... no ale pro cizí lidi to vypadá, že jsou pořád zavření doma, nikam se nedostanou, a že to musí být nuda. Nemusí, a kdybych jim pořídila pejska, poslali by mě tam, kde slunce nesvítí, i s pejskem Starší lidi mají podle mě nárok žít podle svých představ, a ne podle představ svých dětí...

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:52:32
  10. avatar
    [26] sharonka [*]

    Rikina: Heleď, mě taky maminka přihlásila do pionýra a do hudebky a nebyla jsem z toho odvázaná a pořídili mi pak bráchu a já jsem chtěla ségru, tak co? Ale já jí do života náhodou moc nemluvím. Ona si prostě stejně udělá co chce.

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:46:49
  11. [25] Bellana [*]

    Mamoutku, je těžké dívat se na smutnou maminku, ale nedá se s tím dělat víc, než už děláš. Jestliže byla vždycky spíš uzavřená, těžko se změní za pár měsíců. Možná za rok, dva se trochu uvolní a potká někoho, s kým si bude rozumět.
    Moje maminka se přestěhovala do penzionu pro důchodce, má tam svoji garsonku a klid, ale také si může s ostatními ve společných prostorech popovídat. Fakt ale je, že lidé z rodinných domků to přestěhování snášejí hůř.

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:30:46
  12. [24] Bellana [*]

    Rikino, my asi budeme vrstevnice, mě napadlo totéž. Všechny si tu vylévají srdce, že jim rodiče mluví do života, ale kdekdo jim chce organizovat život a vnucovat nějaké aktivity bez ohledu na jejich fyzické a psychické možnosti. Každý chápe, že se zlomenou nohou nepoleze na Gerlach, ale nechce pochopit, že se zlomenou duší se nebude pouštět do nových vztahů. Fuj, to jsem patetická.

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:30:07
  13. [23] Rikina [*]

    Jéžiš, ještě že mám takové hodné děti, co mi nekafrají do života, a vřele doufám, že je nikdy v životě nenapadne mě přihlašovat do nějakých svazů důchodců, nebo mi pořizovat pejsky z útulku...

    superkarma: 0 10.08.2005, 12:25:40
  14. avatar
    [22] sharonka [*]

    Žábina: moje mamka má 60 a už loni se přihlásila do Svazu postižených civilizačními chorobami, ne že by nějakou měla, ale jedna známá paní ji zlákala, že dělají zájezdy, výlety a tak. Myslíš, že už s nima někde byla? Je sama, v důchodu, ale jezdí do jedné školy dělat účetnictví, tak jsem ráda aspoň za to, že přijde mezi lidi. Chodí do knihovny, povídá si s pejskaři a má na starosti ještě bráchu, který bude poslední rok na VŠ. Takže zatím se moc nenudí a je takhle spokojená a já se snažím občas ji někam vytáhnout - do divadla nebo tak. Ale mohla by klidně občas někam s nimi vyjet, určitě by se jí to líbilo. Jenže to by musela překonat ten stereotyp a pohodlnost. A co pejsek - třeba už větší z útulku, aby měla někoho na starost a musela by ven? Vemte ji někam do útulku a možná ji to chytne u .

    superkarma: 0 10.08.2005, 12:02:03
  15. [21] mamoutek [*]

    Žábina: no ta moje také sedí převážně u televize a nebo zajde na hřbitov, mně pak také pořád vyhlíží, už je to fakt náročný, taky se občas na hřbitově vidí s nějakým bývalým známým, tak jsem jí říkala, ať se s ním prochází - ale přesně "Co by tomu řekli lidi!"

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:42:56
  16. avatar
    [20] Odemětobě [*]

    zolinda: potom nezbývá než hledat v inzerci nebo poslat maminku do lázní.

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:11:02
  17. avatar
    [19] Žábina [*]

    sharonka: taky jsem zkoušela maminku dostat do svazu důchodců, který sídlí kousek od ní a chodí tam kamarádky maminka - ani náhodou

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:02:09
  18. [18] Lindaa [*]

    Není nekterá z vasich maminek z Neratovic. Mám naprosto stejný problémy se svojí mátí, ale tu jeste k tomu opoustení nohy a velice tezko se jí nekam chodí, takze na návstevu at uz do klubu, DM a nebo jinam nedojde. Ale treba by si "babky" padly do oka - u nich clovek nikdy neví. Ale kdo ví jaké budeme my v 70 a víc.

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:01:34
  19. avatar
    [17] Žábina [*]

    přesně tohle prožívám se svojí maminkou, co loni zemřel taťka, je úplně ztracená
    taky neměla žádné kamarádky takže kdyby neměla mě a moji rodinu, byla by úplně sama
    snažím se jí 1x v týdnu navštěvovat, ale tím že nikam nejde - co by tomu řekli lidi, že se jde SAMA projít!!!! - nemá ani žádné zážitky, nejde se s ní bavit o ničem jiném než o kočce a seriálech
    ani jedno není moje hobby
    přes zimu se vidíme více, jezdím s k ní s rodinou každou sobotu na oběd ale přes léto jezdíme na chalupu a nemáme čas
    snažila jsem se jí najít kamarádku /má kamarádka má prima maminku, která bydlí kousek od ní/ nechce ani slyšet...
    taky nevím co s ní

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:57:10
  20. avatar
    [15] marcellina* [*]

    Odemětobě: nasi babicce ted taky vozi obedy nejaka pecovatelska sluzba. Vzdycky je vita: "Uz na vas cekam, kdybyste neprijeli, tak by mne tu nechali chcipnout hlady" .
    Uz se s ni ale neda nic delat.... nastesti ale zadny jiny zdravotni problemy (nez na tu psychiku) nema

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:00:44
  21. avatar
    [14] Odemětobě [*]

    marcellina*: Jakobys mluvila o mojí babičce z mamčiny strany.Její chování už hraničilo s tyranizováním.Mamka sehnala telecí,babka ho údajně 3 hodiny vařila,pak ho přinesla a hodila našemu psovi,že taková podešev se nedá žrat.Lidem vykládala,že nemá co jíst,že jí nenosíme ani rohlíky.Přitom byla soběstačná,chodila po celé vasnici sbírat klepy a Charita jí vozila obědy.Opravdu nápor na narvy.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:56:09
  22. avatar
    [13] marcellina* [*]

    co deda umrel (uz to jsou 4 roky) babicka strasne sesla.. proste se vsemu poddala, necha si posluhovat, nic nedela, neustale skuhra, ze neco nezvlada, uz na to nestaci, nikdo ji nepomuze, neobstara atd.. nejhorsi je, ze to vsechno jeste vyklada po vesnici, pritom kolem ni nekdo porad skace

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:49:46
  23. avatar
    [12] sharonka [*]

    Já si taky myslím, že v tomhle věku už si nemusí hledat přítele, spíš využít možnosti nějakého toho klubu důchodců a tak. U nás ve městě funguje jeden při domově s pečovatelskou službou a můžou tam klidně chodit i lidé "z venku", pořádají různé akce, výlety, seznámí se a je jim dobře. Ono na malých městech je to stejně tak, že se víceméně každý s každým zná. Teď se vybudovala i taková "mateřská školka" pro důchodce, kde můžou být ti, co jsou sami, přes den a pak si je rodina vyzvedne. Zkus kontaktovat nějakou Oblastní charitu, určitě ti poradí, nebo nejbližší sociální odbor Městského úřadu. Naše babička, když zemřel děda, už v tom bytě nechtěla být, podařilo se umístit ji právě v domově s pečovatelskou službou a měla tam spostu známých a myslím, že ty poslední roky života byla ráda, že není sama. Hodně .

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:49:35
  24. avatar
    [11] LBU [*]

    U nás v Ostravě dělají na Červeném kříži spoustu akcí pro tyto seniory. Přednášky, cvičení, výlety. Mají tam zajištěno i stravování. Už se těším až budu v důchodu a budu tam chodit(je mi 39 takže je to ještě daleko).

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:45:22
  25. [8] mamoutek [*]

    Odemětobě: dobrý tip, nějak jsme úplně na časopisy zapomněly

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:28:57
  26. avatar
    [7] Odemětobě [*]

    Harantka: Máš pravdu,v časopise Vlasta jich bývá spousta.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:26:49
  27. avatar
    [6] Odemětobě [*]

    I mě může tato starost kdykoliv potkat.Pokud mi zemře nejdřív maminka,tak taťka bude úplně bezradný.Ale ten je ochotný se aspoň odstěhovat k nám a dům prodat.V opačném případě to bude horší,mamka je samotář,nikdy si nehledala přátele,nejraději je sama.Ale má to vliv na psychiku.Rodiče mám 120 km daleko,vídáme se tak 1x za měsíc.Mým některým kamarádkám letos také umřel někdo z rodičů,mají pocit prázdna,ten člověk jim chybí.Chce to asi čas,bolest přebolí,ale je nutné babičce vyplnit čas.Nebyla by ochotná docházet např.do klubu důchodců,u nás funguje turistický oddíl pro seniory,chodí 1x týdně na výšlapy po celý rok.Možná by stačilo párkrát zajít na nějakou přednášku a babička se "chytí".Nejhorší bude to "poprvé",má asi strach jaké to bude,když předtím všude chodila s manželem.Držím vám oběma palce.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:25:30
  28. [4] mamoutek [*]

    felicita: moc děkuji

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:22:45
  29. [2] mamoutek [*]

    breberka: taky si myslím, že tyto starosti má mnohá z nás, ahojky

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:18:16
  30. avatar
    [1] breberka [*]

    Pře 2roky nám taky umřel dědda na rakovinu plic.Člověk se s ní nestačí smířit, jelikož je to docela rychlá a zákeřná nemoc.Dědovi jí zjistili v červnu a koncem měsíce jsme ho pochovali a babička?...Strašně se změnila....ale to je jiné téma.
    Nevím, jak bych poradila.A myslím, že nejsi jediná, která má takové starosti.Ve stáří si člověk hůře zvyká na cizí tváře, chce mít svůj klid, pohodu...Uvidíš časem, jak se všechno vyvrbí.
    Mmch, asi před měsícem se objevila jedna babička tady na chetu.Měla myslím přes 65let a šlo jí to. Když člověk chce, tak to jde.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:14:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme