Ahojky Merylko,

zatím jsem přispívala jenom jednou, zrovna Tobě (vztahy - psala jsem, jak se mi spolupracovnice snažila odloudit manžela ), a teď mi to zase nedá. Zvlášť, když kolem sebe vidím, jak plno ženských i samotných žije tak plným životem, že by se opravdu některé úplné rodiny mohly stydět. To mi vždycky vžene slzy do očí.

Už se za ně nestydím, co chodím na stránky Žena-in.cz, tak jenom pořád bulím. Naštěstí sedím v kanclu sama a nikdo se neptá, co se děje.
Nemyslím, že bych si nějak zvlášť sahala na dno svých sil, ale i tak, když se člověk trochu vypovídá, tak jak se říká, sdělená bolest, poloviční....

Takže od začátku... nemám moc ráda konec léta.  Předloni na konci prázdnin odjeli rodiče do lázní, všechno bylo v pohodě, když tam přijeli, doktor se tam divil, že tatínek přijel v tak špatném stavu, víceméně celé lázně proležel, bez procedur, při návratu domů šel do nemocnice a koncem září jsme již věděli, že je nevyléčitelně nemocný (rakovina plic), a začátkem prosince nám umřel.

Od té doby se všechno změnilo, maminka, která byla pořád s taťkou, na jaře se sbalili a odjeli na chalupu, v létě jsme je tam navštívili tak na týden, a pak se na podzim vrátili, jinak jsme je neviděli, se teď pořád nemůže se situací vyrovnat, a ač jsem s ní pořád v kontaktu, navštěvuji ji 1-2x týdně, přesto nevím, jak už jí mám pomoci.

Sama mám dvě děti, kluk právě dostudoval, bude ale asi dál v Praze, holka maturovala a jde taky dál studovat, takže o babičku moc zájmu nejeví, no fakt nevím, na nějaké kamarádky mamča není, vždycky mi říkala, že nejlepší kamarádka je manžel, to já si teda také myslela, žádné nemám, ale našla jsem si čtení na Žena-in.cz a mně to vyhovuje. Ale mám pořizovat babče 70leté počítač, když nechce mít pomalu nic společného s mobilem? Oni si starší lidé na novinky špatně zvykají.

Tak skoro jak to píši - tak si myslím, jestli jsem neměla psát do SOS  - pomozte co s osamocenou maminkou?

Jinak mamča dnes nastupuje do nemocnice na operaci žlučníku, tak doufám, že bude všechno v pohodě, a pak se konečně zaměříme na tu její samotu.

Takže to je asi tak to moje malé bolestnění, své současné fyzické bolístky (a že do háje už také nějaké jsou) si stačím nějak pofoukávat sama a jdou stranou.

mamoutek

Milá mamoutku.... jsem moc ráda, že ses svěřila a vypsala ze svého trápení. Ono to někdy dělá divy. Už jenom to, že se člověk vypíše ze všeho, co ho bolí a co cítí, vyvolá určitou úlevu. Já to tak mám taky. Když se mi něco honí hlavou, sednu a napíšu to... A věř, že jsem moc ráda, že právě Žena-in.cz je pro Tebe vzpruhou a oporou.

Dneska se bavíme o situacích, kdy jsme si sáhli až na dno svých sil. Pište, naše redakční vrba redakce@zena-in.cz je tu pro Vás.

Hezkou středu všem přeje

Reklama