Prosím, poraďte mi. Je mi dvacet tři a před nedávnem jsem se vdala za svého vysněného muže, kterého mi mohou všichni závidět. Aspoň to tak ještě před nedávnem vypadalo. S Pavlem jsem se seznámila asi před rokem a zajiskřilo to hezky hned na samém začátku. Bylo to na jedné akcičce u kamaráda, kde se zjevil chvíli před půlnocí (pamatuju si to všechno úplně přesně).

Je vysoký, tmavovlasý, úžasná postava, můj ideál. Přivítal se s organizátorem a šel rovnou ke mně. Zeptal se mě, co piju. S hrůzou jsem si uvědomila, že na něj civím a brčkem cucám sklenici, ve které už je jen led. Byla jsem v momentě rudá jak rak.

Pak jsem ze sebe vykoktala, co piju, a on mi to došel namíchat. I to uměl. A bavit mě taky uměl. A umí. O půl páté mě nakládal do taxíku a jel se mnou ke mně domů, kde mě vysadil, doprovodil ke dveřím a políbil na tvář a řekl, že se ozve. Taxík odjel i s ním a já tam stála úplně štauf a nevěděla, co si o té noci mám myslet. Bylo to přímo mysteriózní, nikdy bych nevěřila, že chlap bude do ženské hučet celou noc, a pak udělá tohle!

V podobném duchu pokračoval celý ten rok. Tohle byl jen začátek. Ozval se za tři dny. První den jsem pozorovala pořád telefon, ale nic se nedělo. Druhý den jsem byla na měkko a třetí si nadávala, jak jsem blbá, že jsem si myslela, že by to mohl být ON. Večer mi zavolal a pozval na druhý den na večeři.

Bylo to zase úžasné. Pak jsme někde byli dvakrát až třikrát týdně, pořád nějaké kulturní akce. Pavel založil jeden technický internetový portál a firma mu jde docela dobře a už je ve stádiu, kdy se o provoz starají podřízení, takže si na mě dokázal udělat dost času.

Všechno to bylo naprosto skvělé, nechybělo nic, nespěchal na mě. To jediné mě po měsíci začalo znervózňovat, dokonce jsem se bála, jestli není gay... Asi 14 dní nato, když jsem ho pozvala na večeři, mi dokázal, že gay není. Nikdy předtím jsem neměla lepšího milence. Za celou dobu, co jsme spolu, jsem vždy cítila, že je to má láska s velkým L.

Neměli jsme ani čas na známé, kamarádky se pořád vyptávaly, ale Pavel měl vždy něco jiného v plánu, takže jsme se nevídali prakticky s nikým, byli jsme pořád spolu. A bylo nám krásně. Měli jsme si vždy o čem povídat, Pavel je vzdělaný, má přehled, je milý... Pak mě požádal o ruku. A já svolila.

Až teď vidím věci, které jsem předtím neviděla! To, že jsme byli pořád spolu, znamenalo nejen to, že se držel dál od mých známých, ale i od svých! Až teď mě napadlo, že poprvé u něj doma jsem byla měsíc před svatbou. Prý kvůli úpravám a opravám... Klidně to může být pravda, jenže když se na posvatebním večírku začaly dít ty věci...

Blbé narážky jeho kamarádů ještě v Praze, pak jsme jeli na víkend k nim domů, kde udělal představovací večírek pro svoje tamní známé a kamarády. Narážky, že ho konečně „nějaká uhnala“, jsem ještě snášela, ale pohledy těch ženských a jejich jedovatosti řečené tak, abych je „neslyšela“... Je to jako zlý sen. Zdá se, že můj drahý má za sebou kariéru velmi úspěšného děvkaře a já absolutně nevím, co si s tím počít!

Ke mně se vždy choval naprosto úžasně. Neměla jsem nejmenší potřebu podezřívat ho. Ale všechny ty detaily... Nikdy o minulosti moc nemluvil, čas od času k tomu něco poznamenal, ale žádné podrobnosti. Když jsem se ho na všechny ty narážky zeptala, pokrčil rameny, řekl, že mě miluje a že o takových blbostech se nebudeme bavit. Dal mi pusu a já už neměla odvahu se dál ptát.

Co mám dělat? Vůbec netuším, na čem jsem! Co když jsem si vzala někoho úplně jiného, než si myslím?
L.

Reklama