Nejsem úplná nešika. Vždycky mi šly sporty jako lyžování (v mládí závodně, pak trenérská licence), surfování a podobné. Z čeho jsem ale měla už na základce pokaždé hrůzu, byla gymnastika. Při hodinách tělocviku, když byla gymnastika, jsem se měnila v dubovou fošnu neschopnou čehokoli. Ani stojku jsem nezvládla, natož něco složitějšího.

Jak jsem postupovala školami, hodin gymnastiky ubývalo a tělocvik mi přestával vadit.

V zimě jsem občas jezdila s dětmi na různé lyžařské kurzy jako instruktor. Někdy na vysoké škole mě ukecala kamarádka Lucka, která studovala FTVS, abych s ní jela na kurs s malými dětmi. Jel s námi také její spolužák Petr.

Večer, když už děti spaly, jsme povídali o všem možném. Oni probírali zkoušky a zápočty z předmětů jako plavání, atletika a taky gymnastika. No nakonec jsem se přiznala k totální gymnastické natvrdlosti. Po prohlášení, že neumím ani stojku, Petr prohlásil, že mě to přece musí naučit, že na tom nic  není. Po chvilce dohadování, že to nesvedu ... a že to musí jít, jsme se vsadili o lahev Vodky (cca rok 84). Já čestně prohlásila, že výuku nebudu bojkotovat a že se budu opravdu snažit.

Týden večer co večer jsme vyráželi ven (uvnitř bych se asi zabila) za chatu trénovat do závějí, já měla sníh úplně všude, pořád jsem byla na zemi. Hoch se opravdu snažil, já taky, ale moje dřevovitost zvítězila.

Lahev jsem vyhrála a dodnes, když vidím v létě na koupališti holky metat hvězdy a podobné útvary, nechápu, jak je to proveditelné.

 

kačinka

 

 

Milá kačinko, nic si z toho nedělej, já hvězdu taky neumím. Vždycky se mi povede jen nějaké takové kostrbaté "cosi". :o)) Díky za Tvůj příběh...

 

Pro dnešek se s Vámi už loučím. Bylo mi tu s Vámi moc dobře, hezky jsme si popovídaly, viďte? Tak zase v pátek se mnou ahoooj

 

Reklama