Následující řádky jsou určeny všem ženám, které se chystají oslovit svého manžela s výzvou, aby rovnoprávně participoval na domácích pracích typu žehlení, praní, vaření, nakupování, koupání dětí, luxování, vynášení košů a dalších titěrných činnostech, které snad ani nejsou hodny označení práce.

 

Většina žen, pokud s tímto svým požadavkem u partnera narazí, vznese vyčítavé otázky: „Proč mi nechceš pomáhat? Proč si vy chlapi myslíte, že žena musí doma všechno odřít sama?“ O pár hodin později si pak zpravidla nad kafem své kolegyni stěžují, že nedostaly na své „legitimní“ otázky (už samé vznesení těchto otázek je ovšem nelegitimní) odpověď.  Své vysvětlení PROČ začnu citátem Winstona Churchilla: „Kdo není v osmnácti levičák, nemá srdce. Kdo není ve třiceti konzervativec, nemá rozum.“

V mládí jsem doma pomáhal, ale již tak nečiním. Nefungovalo to. Je mi 35, a již jsem konzervativec.... 


Mým nejoblíbenějším politikem je žena – bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová. To neuvádím proto, abych si Vás zavděčil, dámy. Uvádím to proto, abych vysvětlil, že následující řádky nejsou výplodem nějaké pofidérní mužské šovinistické a sexistické konstrukce, ale odvíjejí se od staletí politických zkušeností naší vyspělé civilizace, od myšlenek skvělých politologů v čele s Rogerem Scrutonem, a poznatků kongeniálních ekonomů.

 
Konzervatizmus na rozdíl od jiných ideologií nežene své věrné pod praporem revoluce za vysněným rájem. Je to ideologie postavená na praktických zkušenostech, kde implementuje osvědčené postupy do umění smysluplně vládnout.

Když se Margaret Thatcherová stala premiérkou Jejího Veličenstva (Stále sledujte, že se výlučně opírám o zkušenosti země pod vládou dvou žen, nikoliv mužů), byla Velká Británie „mrtvým mužem Evropy.“

 

Za deset let z ní Železná lady učinila opět respektovanou světovou velmoc s dynamicky rostoucí ekonomikou, životní úrovní. Za téměř patnáct let své vlády, tato geniální žena mnohokrát přijala rozhodnutí, které zpočátku budilo bouřlivou nevoli politických odpůrců. „Proč tohle opatření!“ křičeli na ni společně s argumenty o sociální nespravedlnosti toho kterého kroku. „Protože tak to má být a tak to funguje,“ odpovídala jim premiérka s neochvějnou jistotou konzervativce, mluvícího s dětmi, jejichž předchozí socialistické experimenty skončily v troskách.

Stejně tak končily i mé rané pokusy o dělbu ženských domácích prací. Vždy se zapomnělo něco nakoupit, nádobí se vršilo, děti drkotaly zuby ve vychladlé vaně. To vše za neustalých hádek, kdo za to může.

Po desetiletí, ba staletí žijí muži s ženami. Ženy vaří, uklízí, perou. Muži venčí psy, v debatách posouvají svět k lepším zítřkům, přepínají ovladačem programy v televizi a činí řadu dalších záslužných domácích činností.

Neptejte se jich proto, proč vám nepomáhají. Neptejte se: Jak  mám sama unést ten nákup? To je Vaše starost.

Důvodem není mužova lenost, nebo šovinistická nadřazenost. Odpověď je velmi prostá: Protože to tak má být a funguje to!

Cokoliv jiného by byl jen utopistický nefunkční experiment.

Reklama