hitchike

Moje dcera se mi nedávno svěřila, že poměrně často jezdí stopem. Dokonce to přede mnou odmítá tajit a nahlásí mi to 15 minut před odchodem na plánovaný výlet s kamarádkami. A já nemám žádné páky, jak jí to zarazit.

Vždy se jí snažím v rychlosti vyjmenovat všechny nebezpečí, varovat ji před úchyly i nezdrženlivými individui, ale moc to nezabírá. Tak se aspoň snažím zjistit přesnou trasu a adresy a telefony všech zúčastněných, abych pak měla pro policii dostatek informací.

A sebe proklínám za to, že jsem jí před lety vyprávěla svoje stopařské historky. Jezdila jsem stopem totiž taky a strašně se mi to líbilo.

To dobrodružství, adrenalin, nejistota, ty nečekané zážitky, zajímaví lidé, neplánované končiny. Ten absolutní pocit volnosti, svobody a štěstí… ano, na všechny tyhle pocity si vzpomínám.

A nevadilo mi tenkrát ani to, že jsme s kamarádkou čekaly hodiny v dešti, krčily se v noci na lavičce (ze zásady jsme v noci nestopovaly), měly hlad a byla nám zima. Patřilo to zkrátka k dobrodružství. Ve dvaceti letech jsem si pořídila dalmatina, a ten chudák musel jezdit s námi. Schovala jsem ho vždy u silnice do příkopu nebo do křoví a pak s psíma očima škemrala na řidiči, aby ho svezl taky. Musím říct, že se ani jednou nestalo, že by odmítl. S kamarádkou jsme se stopem vypravily k Balatonu, do Budapešti i na Rujánu do NDR a nikdy se nám nic nestalo. Naposledy jsem jela stopem jako těhotná s břichem. Bylo to sice asi jen 10 kilometrů, ale dnes si říkám, co si asi o mně ten řidič myslel.

Z blogu stopaře

Holka jede dvanáctkrát rychleji než kluk. Dvě holky šestkrát. Voják třikrát. Holka a kluk dvakrát. Stejně tak tři holky. Dva kluci jedou třikrát pomaleji než jeden. Tři kluci neodjedou vůbec. Z toho vyplývá, že je-li vás větší počet, rozdělte se a dejte si někde sraz.

Bát jsem se začala až po narození dcery. Ne o sebe, ale o to, že by se něco stalo její mámě. A teď se strašně bojím o ni. Ale jak jí to můžu zakazovat, když jsem na sebe prozradila, co se dalo? Já jsem to tenkrát před rodiči tajila, věděla jsem, že by mě pak nikam nepustili. Dcera se ale neptá. Prostě jde.  A tak mně nezbývá než ji jenom poučit  a pokusit se zabránit nejhoršímu:

Rada 1

  • Vždy měj s sebou pepřový sprej nebo jiný obranný prostředek (pozor na nůž, bodneš-li agresora a ublížíš mu, jdeš za mříže).

Rada 2

  • Nikdy nejezdi sama, ale aspoň s jednou kamarádkou. Ztížíte tak lumpovi práci.

Rada 3

  • Nikdy nestopuj v noci.

Rada 4

  • Neoblékej se do minisukně a vyzývavých topíků. Nevoň se. Příliš se nemaluj.

Rada 5

  • Neveď s řidičem žádné dvojsmyslné žertíky, nevykládej mu svůj životopis ani adresu bydliště, buď přátelská, ale odtažitá.

Rada 6

  • Vyplatí se zalhat, že na tebe v cílové stanici čeká přítel, tatínek… a ty musíš dorazit včas, jinak tě začne shánět.

Rada 7

  • Není špatné tvrdit, že tatínek je kriminalista či policajt.

Rada 8

  • Jestliže řidič odbočí na lesní cestu, braň se tvrzením, že jsi odeslala jeho SPZ kamarádce ještě před nástupem do auta. Prostě to tak děláš vždycky z bezpečnostních důvodů. Není-li bystrý, dá se nachytat.

Rada 9

  • Nic si od řidiče neber, nedělej si žádné pohodlí. Mohlo by to být vnímáno jako výzva.

Rada 10

  • Pokud to jde, dělej ze sebe intelektuálku. Taková je méně lákavá než model prostoduché husičky. 

Rada 11

  • Nikdy při stopu nepij alkohol!

Vyzkoušet můžete i návod, jak stopovat relativně bezpečně pomocí takzvané spolujízdy. Na internetu je několik serverů, kde řidiči nabízejí svezení za malý peníz do všemožných destinací u nás i po Evropě.  Není to sice takové dobrodružství, ale vyeliminuje se riziko nemilého překvapení na minimum.

Jezdí vaše dítě stopem? Jezdily jste někdy i vy? S jakými zkušenostmi?

Reklama