Procházka se psem se může rázem změnit v noční můru. To když ho napadne jiný pes. Jak se v tom případě zachovat, čeho se vyvarovat a jak něčemu podobnému předejít? To nám poradil zkušený kynolog Pavel Bradáč.

Co dělat, když máme svého psa na vodítku a řítí se na nás cizí pes?
Tato situace má mnoho možných podob. Záleží na situaci, na místě setkání, na tom jak máme my dobře socializovaného psa, jak umí komunikovat, jaký je „váhový poměr“ obou psů a podobně.

pes

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Obvykle, pokud k nám běží pes, tak se chce seznámit, možná si chce i hrát. Takřka všichni psi jsou kamarádští a problémy, které mohou nastat, jsou spíše výjimečné.

Je tedy možné, že si to psi takzvaně „vyříkají bez boje“, i když to zpočátku vypadá hrůzostrašně?
Pravděpodobnost je vysoká, pokud se majitelé zachovají správně, tedy že odejdou od psů a od sebe navzájem. Psi ale mají ve stresu zvýšenou citlivost a i jen zvýšený hlas stačí k tomu, aby se do sebe pustili. Někdy i něco, co vypadá jako zápas, může být jen divoká hra.

Proč někteří psi nesnesou ostatní?
Já vidím problém spíše ze strany majitelů než ze strany psů. Pes vždy reaguje na konkrétní situaci, pes nic nepředvídá a snaží se pouze být v bezpečí a mít se fajn. Bohužel není v pořádku, aby se špatně socializovaní psi, kteří nejsou schopni normální komunikace, pouštěli mezi ostatní psy. V ideálním světě by měli majitelé problémových psů mít dostatek odpovědnosti, aby problémové chování svého psa  změnili, aby jej resocializovali, nebo aby se chovali natolik zodpovědně, že ho nepustí na volno, pokud nemá spolehlivé přivolání. To se ale v reálném světě neděje. V každém venčícím parku jsou známí potížisté, kteří na jiné psy doráží a někdy i útočí.

Na druhou stranu jsou psi, kteří jsou ok, ale nemají rádi kontakt s ostatními psy. V přírodě je normální, že pes za svůj život potká méně než 50 jiných psů. Pokud po našich psech chceme bez přípravy, aby zvládli setkání s desítkami jiných psů každý den, je to pro ně velká zátěž, kterou ne vždy mohou snést.

Jaké je nejlepší řešení takové situace? Stoupnout si před svého psa a bránit ho?
Jednoznačné řešení situace asi neexistuje, každou je potřeba posuzovat individuálně. Já vždy říkám, že je potřeba minimalizovat škody. V první řadě fyzické, tedy možnost pokousání, potom psychické, tedy negativní prožitek kontaktu s jiným psem. Jakkoli. Tedy i vzít psa do náruče. Ale jen v reálné situaci. Pokud budu soustavně zabraňovat svému psovi kontaktu s ostatními psy, vychovám z něho asociála, který bude pro ostatní problémem a bude ohrožovat zejména sám sebe.

Psi by měli mít přiměřenou možnost se potkávat na volno s ostatními bezpečnými psy. A pro ty zatím nebezpečné by měl být dostatek dobrých psích škol, kde majitelům ukážou, jak je bez násilí naučit, že jsou ostatní psi kamarádi, a že je neohrožují. 

Jakou máme šanci, že svého psa při útoku ubráníme?
Tato otázka nejde jednoznačně zodpovědět. Co nám určitě může pomoci, je sebedůvěra, že jsem schopen situaci vyřešit hlasem. Případně u sebe mít pepřový sprej na vyřešení situace, než se něco závažného stane.

Jak nahlížíte na venčení psů bez vodítek?
Jsem rozhodně pro, ale s náhubky.

Jenže když má náš pes náhubek, pak se neubrání, je asi úplně bez šance, že?
V ideálním případě by měl mít košík každý pes a fena. Pak není problém použít ruce a psy, kteří se do sebe nezakousli, protože nemohou, oddělit a oddálit. Košík mi také dává čas na vyřešení situace, protože si psi nemohou ublížit. S agresivními psy pracuji mnoho let a náhubek považuji za dobrého přítele. Řešení typu „ať si to vyříkají“ jsem kdysi používal, dnes používám daleko méně stresující, bezpečnější a daleko spolehlivější metody, kdy psy učíme, že ostatní psi jsou bezpeční a kontakt s nimi je příjemný.

Jak od sebe psy odtrhnout a kdy se o to vůbec pokoušet? Co dělat, pokud jsou oba psi na volno?
V těchto situacích, pokud nemají psi náhubky, vždy riskujeme zranění, pokud použijeme ruce. Možné vhodné řešení je „uřvat to“, tedy odehnat psy od sebe řevem, který ale musí být opravdový a hlasitý. Další možnost je polití vodou, stačí i trocha, máme-li ji k dispozici, případně i použití pepřového spreje.

Riskujeme, že se pustí i do nás? Třeba i náš pes?
Samozřejmě. Pes, který je v boji, je obvykle v afektu a nevnímá okolí. Kouše do čehokoli kolem sebe.

Je pravda, že pes nezaútočí na fenku?
Není, psi, kteří útočí ze strachu, a to je většina případů, mohou zaútočit klidně i na štěně.

Proč vlastně pes útočí na druhého třeba v parku, kde si vlastně nechrání svůj prostor?
Možností důvodů agrese je hodně. Když vyloučíme zdravotní problémy (které jsou častější, než předpokládáme), tak nejčastější je strach, nadměrné hlídání si zdrojů (majitele, pamlsků, prostoru, hraček...). Velmi málo je to dominance a výjimečně lovecké chování. To obvykle tehdy, když tito psi loví malé psy.

Normální setkání dvou psů je takové, že si vymění signály o tom, že jsou si vzájemně v pohodě, a je to v klidu. Těchto základních tzv. zklidňujících signálů je 14. Některá plemena je ale neznají a nepoužívají všechny, prostě je díky dlouhodobému oddělení zapomněla. Jako by mluvili nářečím. Pak dochází k tomu, že jeden pes jakoby řekne „já chci být kámoš“, druhý to ale nepochopí a odpoví „zbiju tě“, první se začne bránit a je problém na světě. Bohužel, pokud je i dobře komunikující pes, zejména v nízkém věku, takto zrazen, bude příště používat hned na počátku výstrahu (tzv. vyjíždění) namísto snahy domluvit se.

Jak tedy trénovat psa, aby nebyl agresivní vůči ostatním psům?
Vybrat si vhodné plemeno, které vám sedí k životnímu stylu a zeptat se neutrálního odborníka, nikoli zastánce jednoho plemene. Ti obvykle mají poněkud zkreslený názor a některé problémy, které se u plemene vyskytují častěji, tak bagatelizují. Také správný výběr chovatelské stanice je důležitý. Nejdůležitější je ale správně socializovat už od prvního dne. Nečekat na „všechna očkování“ a podobně. Čím dříve bude v kontaktu s ostatními psy, tím lépe.

bradacKdo je Pavel Bradáč?

Společně se svou ženou Evou provozuje areál v Herolticích, je zakladatelem Klubu pracovní a zábavné kynologie a hlavním trenérem zdejší psí školy. Výcvikem psů se živí od roku 2009, věnuje se také vodnímu záchranářství. Má za sebou velké množství „napravených“ psů a vytvořených kvalitních vztahů s jejich páníčky. Více na www.kynolog.cz.

Čtěte také:

Reklama