Reklama

Rodiče přirozeně chtějí pro své děti to nejlepší. Jakmile jim tedy hrozí nějaké nebezpečí, začnou být ostražití a někdy i víc než to. Do školky, kam chodí Ivanin (29) syn, má nastoupit spolužák chronicky nemocný žloutenkou typu B.

„Nedávno se k nám do města přistěhovala taková zvláštní rodina. Nechci nikoho pomlouvat, ale moc slušná mi tedy nepřipadá. No a jak jsem se dověděla, jejich malý syn má žloutenku. Prý už od narození. Jenže teď má nastoupit do stejné třídy, jako nás Patrik. Jsem z toho v šoku, protože jsem si zjistila, že je takové dítě dál nakažlivé!“ líčí své starosti Ivana, která kvůli tomu už byla s několika dalšími maminkami i za učitelkou.

„Řekla nám jen, že o jeho nemoci ví, ale nic se tím na jeho přijetí mezi ostatní žáky nemění. To mi tedy přijde tak neuvěřitelně riskantní! Vůbec nechápu, jak si to můžou vzhledem k ostatním dětem a jejich rodičům dovolit. To s tím nejde něco udělat?“ ptá se vyděšená mladá maminka.

Názor odborníka

žloutenkaZeptali jsme se prof. MUDr. Romana Chlíbka, Ph.D., vakcinologa, vědeckého sekretáře České vakcinologické společnosti ČLS JEP.

„Když se objeví ve školce malé dítě nemocné žloutenkou typu B, vzniká mezi rodiči panika. S podobným dotazem od rodičů už nám přišel i dopis na ministerstvo. Rodiče se tomu ale nijak neubrání a nemají ani žádné dovolání. Není totiž možné říct, že chronicky, nikoli akutně, nemocné děti vyčleníme z kolektivu, zavřeme je a nebudeme pouštět do školek a škol. Dnes však očkujeme malé děti proti hepatitidě typu B jako součást povinného očkování hexavakcínou. I kdyby tedy přišly do kontaktu s krví infikovaného spolužáka, nemají se jak nakazit a neonemocní. Jsou samy o sobě chráněné. Řešení je tedy jediné. Pokud bych měl ve školce z jakéhokoli důvodu neočkované dítě, nechám jej co nejdříve naočkovat. Zatím platí, že ochrana je celoživotní.

Česká republika s námi 75 procent států Evropské unie očkuje všechny děti od 2 až 3 měsíců, zbytek států EU očkuje jen děti rizikové. Spojené státy americké dokonce očkují děti ještě v porodnici, do 24 hodin. Náš přístup k tomuto očkování se tedy nevymyká a rozhodně si nemyslím, že by byl pro dítě nějak zatěžující.

Riziko infekce žloutenky typu B v dětském věku je minimální. Nicméně i děti se mohu nakazit. Před zavedením povinného očkování proti žloutence typu B se infikovalo ročně asi 22 dětí do 14 let. Žloutenka typu B se nejčastěji vyskytuje ve věku mezi 15 – 19 lety. Když se už se však dítě nakazí v raném věku, má nejvyšší riziko přechodu nemoci do chronicity s celoživotními následky.“

Z odpovědí České školní inspekce

K povinnostem zákonných zástupců nezletilých dětí umístěných v mateřské škole náleží v souladu se školským zákonem zejména zajistit, aby dítě docházelo řádně do školy, a omluvit nepřítomnost dítěte ve škole podle podmínek stanovených školním řádem. Jsou-li ředitelkou mateřské školy vyzváni, jsou povinni se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání a výchovy dítěte, a dále je jejich povinností informovat školu o změně zdravotní způsobilosti dítěte, jeho zdravotních obtížích nebo jiných skutečnostech, které by mohly ovlivnit průběh vzdělávání a výchovy, i o jiných údajích a skutečnostech podstatných z hlediska vzdělávání, výchovy nebo bezpečnosti dítěte.

Z obou reakcí výše tedy jasně vyplývá, že není možné odmítnout přijetí dítěte chronicky nemocného žloutenkou typu B do mateřské školy. Ta však musí být o jeho stavu informována. Rodiče ostatních (zdravých) dětí ve školce se navíc nemají čeho obávat, jelikož jejich děti by měly být proti této nemoci očkované (hexavakcína). Toto povinné očkování je totiž jednou z podmínek přijetí dítěte do školky.

Více o žloutence typu B

Virová hepatitida typu B se nejčastěji přenáší přímým kontaktem s nakaženou krví nebo pohlavním stykem. K průniku viru do krve může dojít celou řadou způsobů. K těm obvyklým patří nitrožilní aplikace léků nebo drog infikovanou jehlou, poranění o infikovanou jehlu, piercing a/nebo tetování, pohlavní styk, používání společných hygienických potřeb (holicích strojků, zubních kartáčků…) či z nemocné matky na novorozené dítě.

Inkubační doba, tedy doba od nákazy do propuknutí prvních příznaků, je v případě hepatitidy B dlouhá - 4 týdny až 6 měsíců. Po jejím uplynutí má mnoho lidí pouze mírné příznaky podobné chřipce.

Někteří nemocní se zcela neuzdraví, virus v jejich těle přežívá dál a nemoc trvá v tzv. chronické formě. Tito lidé často o své nemoci nevědí, protože nemají žádné příznaky. Jsou však zdrojem nákazy pro okolí. Sami jsou ohroženi rozvojem jaterní cirhózy a rakoviny jater.

Čtěte také: