Zdraví

Pomoc, asi umřu!

 

Možná se to někomu bude zdát při neustále přeplněné MHD zvláštní, ale jednou z nejrozšířenějších fobií u nás je strach cestovat dopravními prostředky, nakupovat v samoobsluhách, navštěvovat kina, divadla apod. Člověk s agorafobií má velmi často zároveň panickou poruchu. Projevuje se záchvaty úzkosti s poměrně výraznými tělesnými projevy, jako například:

 

* bušení srdce

* horečka

* dušnost

* pocení, návaly horkosti a chladu

* žaludeční nevolnosti

* mravenčení až křeče v končetinách

 

Hlavním problémem agorafobika je, že se vyhýbá prostředí, které je mu nepříjemné a uzavírá se v bludném kruhu představ, co všechno by mohlo nastat, kdyby se na obávané místo dostal. V momentě, kdy se do něj skutečně dostane, panikaří a propadá záchvatům úzkosti, protože si vytvořil katastrofický scénář, jak zle mu bude a jak špatně se z prostor dostane.

Navíc se intenzivně pozoruje a je přecitlivělý ke svým tělesným projevům. Bojí se, že třeba umře a lékařská pomoc bude daleko. Takto zacyklený člověk si velmi komplikuje život a podřizuje svůj životní styl a chování strachům a úzkostem. Zde mluvíme o agorafobii, která potřebuje pomoc odborníka.

 

Znám člověka s touto poruchou. Při množství výskytu to zase není až tak nic výjimečného, ale je pěknou demonstrací agorafobie.  Žil s těmito potížemi deset let a pořád si říkal, že to je v pohodě, že to zvládne. Všem to tajil, aby si lépe pěstoval své úzkostné stavy a nemusel se o ně s nikým dělit. Začal se vyhýbat širokým ulicím, posílal své blízké na nákupy, přestal chodit do divadel a kin. Stále více se musel omezovat. Pak už to i okolí začalo být divné. Můj známý skončil tak, že zkolaboval na ulici. Měl horečku, třásl se a týden nemohl vůbec ven. Bál se, že se to bude opakovat.

 

Jak z bludného kruhu ven?

Především je dobré překonat nepříjemné pocity a zajít k odborníkovi, který pacienta vyslechne a především mu doporučí, jak s poruchou bojovat. Jak řekla paní doktorka Divácká: "Je-li hladina panických hrůz trvale vyšší, naordinuji také antidepresiva. Ale především se musí pacient poprat se svými často neopodstatněnými strachy. A to tím, že je bude postupně odbourávat. V praxi se používá kognitivně-behaviorální terapie. Celá léčba je především bojem s myšlenkami."

Pacient si musí vyzkoušet, že neumře, když pojede tramvají, že neomdlí v samoobsluze a že přežije celé divadelní představení. Trénování funguje jako u cvičení psů – je třeba se za zvládnutí situace odměnit. Tělu i duši to pomáhá. Příjemnou hudbou, mlsáním, novým svetříkem, jak je komu libo. Mému známému na psychiatrii moc pomohli, takže dneska už zase nakupuje, navštěvuje kina  a divadla a jezdí tramvají. Zvládnout se to dá. A s odměnami je to i docela příjemné.

 

Co nepomáhá, je snaha blízkých nemocnému pomoci tím, že jej na jeho cestě odvahy doprovází. Je to stejné, jako když se bojíte v noci do lesa a vezmete si proto s sebou silného a statečného chlapa, co má pro strach uděláno. Je to lepší, že? Dotyčný svůj strach přenese na doprovázející osobu a nijak sobě nepomůže. Takže nejlepší pomoc je: nechat pacienta, ať si pomůže postupně sám. My jen držme palce.

Na článku spolupracovala MUDr. Ilona Divácká ze soukromé psychiatrické ambulance; mobil: 723 994 084

 

 

   
04.11.2005 - Zdraví - autor: Markéta Breníková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [60] Pe-ťule [*]

    Přesně tohle mám po narození dcery a to strach ,že se se mnou něco stane.Jen mě někde píchne už se nervuju a i když vím,že je to psychika nemůžu se toho nějak zbavit.Dneska se mi zdálo,že mi holku přejelo auto.Měla bych s tím něco dělat nebo ze mě bude za chvíli blázen.

    superkarma: 0 07.11.2005, 17:08:51
  2. avatar
    [59] Meander [*]

    verousek: Mně už třicet bylo a mám to taky tak

    superkarma: 0 07.11.2005, 11:59:07
  3. [55] Evalota [*]

    Kekka: chápu Tě

    superkarma: 0 06.11.2005, 20:40:43
  4. avatar
    [53] Kekka [*]

    Evalota: jsem teď v takovém rozpoložení, že opravdu srovnávám nesrovnatelné. A roztroušená skleróza se v mé rodině v posledních letech taky vyskytla. Je to hrozný, jak nás ta příroda zkouší. I já ti přeji, aby tě už nic takového nepotkalo. Ani tvé blízké.

    superkarma: 0 06.11.2005, 16:50:17
  5. avatar
    [51] Lemonka [*]

    já mám fóbii z odběrů krve (odborný název si teďka nevybavuji), chodím se léčit k psycholožce, ale moc mi to nepomáhá a strach se stupňuje, nemá některá z vás zkušenost s léčbou nebo jak se fobie zbavit??? prosím..

    superkarma: 0 05.11.2005, 15:27:58
  6. avatar
    [50] verousek [*]

    já trpím fóbií z manželství a dětí a to je mi už skoro třicet

    superkarma: 0 05.11.2005, 13:07:50
  7. avatar
    [49] Agnes X [*]

    Moje sestra trpěla agorafobií několik let. To byla hrůza! Léta jsme jí říkali, že je to nerovový, ale takový člověk si to nepřipustí a myslí si, že hned umírá. Pak našla skvělou psycholožku a je po nemoci (sice to ještě pár let trvalo). Nakonec jsme přišli na to, že to měla ze svého přítele. Nějaký čas jsem s ní absolvovala obchody, autobusy (většinou jen jednu zastávku )a jednou jsem ji dokonce vzala do kina - pravda, nic jsme z toho neměly ani jedna, ale sestra pak měla lepší pocit, že něco zvládla. Teď už je to pohoda, vdala se, jezdí busem, občas i něco nakoupí

    superkarma: 0 05.11.2005, 12:36:16
  8. avatar
    [48] verousek [*]

    já trpím fóbií z manželství a dětí a to je mi už skoro třicet

    superkarma: 0 05.11.2005, 11:42:39
  9. [47] Evalota [*]

    Kekka: vím,že fobii nezlehčuješ.Navíc když víš co to obnáší.Nechtěla jsem srovnávat tyto dvě nemoci,to v žádném případě.Ani to nejde !Vím,že s fobií se da naučit žít a že se dá i překonat,ale pokud člověk chodí několik let po vyšetřeních,nakonec mu řeknou že má sklerózu mozkomíšní a natvrdo.Sesype se Ti na chvíli svět.Za rok Ti oznámí,že šlo o omyl a že se jedná o fobické stavy.Nepřála bych to opravdu nikomu.Nepřeju taky nikomu rakovinu.Jak už jsem psala ,umíral mi tak otec i babička před očima několik let.Vím jak strašné to je,věř mi.Pořád ale tvrdím,že nemoci psychiky a duše jsou taky strašné.V současné době má sestřenice mého muže mániodepresivní psychózu.Nikdy bych nevěřila jak se taková nemoc může začít projevovat,je to hrůza.Přeji Tvé sestřenici ač to zní možná otřepaně plno sil v boji se zákeřnou chorobou.Neznám ji,ale i tak na dálku je mi jí strašně líto.

    superkarma: 0 05.11.2005, 08:56:32
  10. avatar
    [46] femme [*]

    já trpím arachnofóbii a fóbií z výšek

    superkarma: 0 04.11.2005, 21:14:00

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [45] Ťapina [*]

    Já jsem měla odmala fóbii z telefonování, ale už nemám

    superkarma: 0 04.11.2005, 18:25:57
  2. avatar
    [44] Kekka [*]

    Evalota: já nikterak fobii nezlehčuji, protože sama trpím od dětství neurotickou batrachofobií, vím, co to obnáší. Ale na rozdíl od jiných, zákeřných záležitostí se s tím dá aspoň něco dělat. Víš, teď mi umírá sestřenice na rakovinu a mně najednou připadá moje fobie jako naprostá prkotina.

    superkarma: 0 04.11.2005, 18:04:12
  3. avatar
    [38] Meander [*]

    Nyotaimori: Když já mám Brno drobátko z neruky

    Tu fóbii z hluboké vody mám odjakživa. První hysterák jsem předvedla při plavání ještě na základce, když jsem odmítla vlézt do bazénu a proměnila se v žulu, ovšem ječící a modrající.

    superkarma: 0 04.11.2005, 15:17:52
  4. [37] Evalota [*]

    Kekka:Souhlasím,že rakovina je strašně zákeřná nemoc.Může postihnout každého z nás.Doma mně zrovna na rakovinu umíral tatínek.Ovšem když mne postihla tato zmiňovaná nemoc a trápila mne mnoho let a nebylo z ní cesty ven, napadaly mne různé myšlenky.No a takový záchvat fóbie,kdy si se mnou nevěděli rady ani v nemocnici,taky nebyla procházka růžovým sadem. Naštěstí je už všechno jinak.Nikdy bych ale neodsuzovala takto postiženého člověka.Není nic vidět,ale to trápení než se vyšetří co s člověkem takto cvičí je hrozné.Trápí se nemocný a celá jeho rodina,jako u každé jiné nemoci.

    superkarma: 0 04.11.2005, 15:08:47
  5. avatar
    [35] Kekka [*]

    Nerouhej se, umírá se na rakovinu. Na fobii ne.

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:54:40
  6. [34] a.... [*]

    Stes: hodně blbej nápad, zamykat dítě kamarádka takhle nechala kluka na hlídání babičce a ta ho zamkla,on se tam vztekal tak, až z toho totálně zešílel, rozflákal rukama sklo ve dveřích a požezal si zápěstí no pak už babičku u nich doma nechtěli pěkně dlouho vidět

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:44:38
  7. avatar
    [33] Stes [*]

    teda já jsem taky Čecha

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:28:37
  8. avatar
    [32] Stes [*]

    trojka: taky jsem na tom stejně. Jenže měla jsem ještě jednen problém, nechodila jsem na velkou nikde jinde než doma nebo tehdy, kdy už fakt bolesti břicha se nedaly vydržet (někdy tak po 3-5 dnech). Toto jsem překonala a občas si můžu odskočit v práci nebo v restauraci, jen v přírodě nevím .... tomu se stále snažím vyhýbat. Ale kdo to nezažil, tak je to děsný. Já to mám asi z dětství, které stálo za ho*no, doslova - samé stresy, pláč, křik ..... Další fóbii mám z uzavřených prostorů - máma mi zamkla, když jsem špatně hrála na klavír a nechala mi tam ani nevím jak dlouho. Babička tenkrát říkala, že jsem byla jak šílená, když mi konečně máma pustila. (Babička tenkrát byla na dvorku a nevěděla o tom.) To jsem ještě nechodila ani do školy. Takže teď nevlezu do výtahu, hrozím se, co kdyby mi v místnosti někdo zamknul a já nemohla ven - to se mi vždy začíná chtít na záchod atd. Takže to řeším tím, že chodím každý den kěkolik pater nahoru a dolů po schodech a to několikrát. Alespoň si trochu protáhnu tělo. Snad se z toho jednou dostanu. O kině a divadle ani nemluvím - taky se mi tam dělá špatně. Sedím tam ve tmě, nevidím před sebe, když chci jít na záchod.... raději tam nechodím.

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:27:59
  9. [31] a.... [*]

    Markýza: výtahy taky nerada, no mám vůbec trochu klaustrofobii do výtahu vlezu jen když jede někdo se mnou-jinak si to vyšlapu(víc jak 7 pater ale ne, to se pak radši "zapřu" )

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:25:03
  10. [30] a.... [*]

    Veine: to je skvělý, že ses nedala odradit těmi, co ti nepomohli a hledala jsi dál, jak z toho ven

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:20:57
  11. [29] Evalota [*]

    Veine: není zač.Zvládlas to především Ty !

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:18:39
  12. [27] Evalota [*]

    Veine: blahopřeju,protože vím,jak strašně těžké je se této nemoci zbavit !

    superkarma: 0 04.11.2005, 14:10:36
  13. [25] Evalota [*]

    Markýza: buď ráda,že nejsi jak Ty píšeš ,,dostatečně postižená,,.Stavy jak je popisují v článku jsou opravdu děsivé.Myslím,že se dají těžko popsat a taky si myslím,že je těžko může pochopit člověk,který něco takového neprožil.Buď ráda,že máš jenom prostý,normální strach z výtahu a že ten strach není chorobný.

    superkarma: 0 04.11.2005, 13:57:23
  14. avatar
    [24] Markýza [*]

    trpím panickou hrůzou z výtahu, ale že bych si představovala co by kdyby asi ještě nejsem dostatečně postižená

    superkarma: 0 04.11.2005, 13:37:13
  15. avatar
    [23] Meander [*]

    Nyotaimori: Já se picnu. Už jsem myslela, že jsem jediná, kdo umírá hrůzou při představě, že je ve vodě, kde nevystačí

    V MHD trpím jako zvíře. Když se mám chytit holou rukou za tyč, živě si představím, co na ní všechno žije. Lidé tam kašlou s otevřenými ústy do prostoru. Brrrr!
    V kině trpím taky. Ne, že by mi vadil ten prostor, ale nevydržím tak dlouho sedět na místě, nehulit a nekomentovat film

    superkarma: 0 04.11.2005, 13:24:24
  16. avatar
    [20] novinka [*]

    Harantka: to by mě taky docela zajímalo.Neznáš nějaký odkaz, kde bych si o tom mohla něco přečíst, prosím.

    superkarma: 0 04.11.2005, 11:30:17
  17. avatar
    [18] Trinii [*]

    Dobrý článek, nikoho takového neznám, ale umím si to představit. Já nedokážu sama jít někam mezi lidi a pak s nima komunikovat, mám pocit, že mě všichni pozorují jak jsem nemožná a vím, že začnu rudnout a potit se tak radši ani nemluvím. V MHD nesnáším, když se mě někdo dotýká, třeba se jen dotkne taškou nechtěně a hrůzu mám z plísně a ze špíny v posteli (nesnesu, když přede mnou už někdo použil povlečení) nebo když někdo příjde na návštěvu a na postel si odloží svetr nebo něco.

    superkarma: 0 04.11.2005, 11:18:39
  18. [17] Evalota [*]

    Hezký článek.Ovšem kdo to nezažil asi těžko pochopí.Zbavit se té hrůzy postupně dá,ale jde to ,,SAFRA,, pomalu a těžko !
    Všem kdo s touto fobií bojují držím palce !Vzpomínám si sama na sebe,že jsem ještě minulý rok chtěla jít na nákup.Oblekla jsem se a když jsem měla vyjít ze dveří, už to tu bylo.Nemohla jsem udělat krok.Dnes už je všechno na dobré cestě.Můj život se stal plnohodnotnější.Pocity se nedají popsat.Všechno je najednou bezva...

    superkarma: 0 04.11.2005, 10:53:56
  19. avatar
    [16] trojka [*]

    Harantka: drobet jo...ale zdá se mi, že už jsem vyzkoušela všechno. Ono totiž-jak mi vysvětloval doktor, když jsem mu tvrdila, že se mi zdá, že nejsem v psychické oblasti žádná padavka, tak říkal že to je právě ten problém. Pokud je člověk vystaven permanentnímu stresu, tak se to prostě MUSÍ (dřív nebo později) nějak projevit. Psychicky slabší lidi se třeba sesypou psychicky a u těcj silnějších to tělo vyrovnává takhle...otázka je co je horší

    superkarma: 0 04.11.2005, 10:33:10
  20. avatar
    [14] trojka [*]

    Beruška1:tohle je totiž nemoc dráždivého tračníku-můj případ- což se psachická záležitost, která se přenáší na jinou část těla.Prostě v okamžiku, kdy nemáš možnost si odskočit na záchod nebo by to byl nějaký problém, tak to v hlavě sepne a máš průjem. Tudíž si v kině sedám na kraj řady, tam je to v poho, ale běda kdybych si sedla doprostřed. Autobusem jsem (vyjma pár minut v MHD) nejela snad 10 let... atd atd. Tohle je dle doktora nemoc, která tě sice neohrožuje na životě, ale je defakto nevyléčitelná-jen se zmírňují příznaky. A kdybysme hledali příčinu, tak u mě je to následek 2 letého bydlení s tchýní a permanentního stresu v téže délce

    superkarma: 0 04.11.2005, 10:22:34
  21. avatar
    [13] novinka [*]

    svetluszka: ze dne na den určitě ne, ale v člověku se střádají rúzné věci (deprese,nebo jen třeba "nevinné" záležitosti, když se člověku nedaří..), které se ti třeba v tu danou chvíli nezdají tak podstatné, ale je to problém typu "100 krát nic umořilo vola"....mohu posoudit, páč jsem tím prošla.
    Nyotaimori: no víš, ono je to velmi podobný jako bys chtěla tady po těch holkách, co píšou o pavoucích, aby se s ním přátelili..tak přesně přitupují agorafobici ke své nemoci.A to, že to s nima někde šlehne je děsí míň, než to, že by opravdu někam museli.Bohužel. Fůůůj ani na to nechci vzpomínat.....

    superkarma: 0 04.11.2005, 10:14:39
  22. avatar
    [12] Alfinka [*]

    Harantka: jj pavouci jsou hrůzostrašní a mít někdy nějakýho na sobě tak padnu jak špalek,nebo ječim tak až přijdu o hlas,brrr.

    superkarma: 0 04.11.2005, 09:57:36
  23. avatar
    [11] Beruška1 [*]

    Tak kolegyně mého přítele má zase ty projevy, že když má jet někam autobusem, tak ji chytne hrozný průjem a nemá šanci odcestovat. Ale vlak nebo auto jí nevadí. Možná to bude tím, že v autobuse si nemůžete kdykoliv odskočit. Já totiž z tohoto důvodu také nerada cestuji autobusem a raději, když je to možné, volím vlak.

    superkarma: 0 04.11.2005, 09:36:48
  24. avatar
    [9] Zluta [*]

    Ahojky, já mám fobii z myší! Bydlíme v 1.patře paneláku a každou zimu na balkóně chytáme myši do pastiček jak na běžícím pásu. Předloni jsme tam měli 10 pastiček a všechny byly plné Samozřejmě,že máme několik pastiček rozmístěných i po bytě (kvůli mě) a loňskou zimu se do nich chytly 2 malé myšky,asi mláďata. Co to se mnou udělalo,netřeba popisovat - nemohla jsem spát,byla jsem zpocená jak ze sprchy,na jakýkoliv podivný zvuk v noci jsem vyletěla,prostě hrůza! V domnění,že mi v noci myši šmejdí po bytě nebo dokonce i po mně,mě přivádí k šílenství! Zase se blíží zima,dcera už mi říkala,že tuhle v noci slyšela podivné hryzání ze sklepa,myši už se zase stahují do baráků,zas už mám strach! Co s tím??

    superkarma: 0 04.11.2005, 08:37:32
  25. avatar
    [8] Smetanová [*]

    maminča: nebo si můžeš udělat svoji ikonku, z fotky nebo z nějakého obrázku ,co se ti líbí

    superkarma: 0 04.11.2005, 08:24:54
  26. avatar
    [6] Suzanne [*]

    maminča: dotazy můžeš položit na auditku zena-out - najdeš to nahoře minipísmem. Základní ikonky najdeš v registraci, leccos najdeš na www.ikonky.cz.
    Přeju hodně štěstí při zdolávání strachu

    superkarma: 0 04.11.2005, 07:38:54
  27. avatar
    [5] P.Martina [*]

    svetluszka: Maminka mého přítele se jednou ráno vzbudila a prostě nemohla vyjít ven na ulici. Došla ke vchodovým dveřím paneláku a dál se nedostala, bylo ji zle, na omdlení, byla celá zpocená a celá se strašně klepala. Ale jen za ní doma zaklaply dveře ulevilo se jí, léčila se s tím cca rok a půl a už je v pořádku. Ale prej spouštěcí mechanismus u ní byl stres (doma jí to s manželem moc neklapalo). Asi je to u každého jiné.

    superkarma: 0 04.11.2005, 07:32:33
  28. avatar
    [4] maminča [*]

    Ještě jsem se chtěla zeptat, kde vzít a jak použít ty nádherné ikony na začátku každé z vás. Díky za radu.

    superkarma: 0 04.11.2005, 07:20:13
  29. avatar
    [3] maminča [*]

    Ahoj jsem tu nová. Jsem už 9 let na MD a je třeba jít bo práce, ale mám z toho asi taky nějakou fobii. Přestávám si pomalu věřit, že to někde vyjde, když vidím jak těžce hledají práci známí a to nemají malé děti.

    superkarma: 0 04.11.2005, 07:16:59
  30. avatar
    [2] svetluszka [*]

    Nyotaimori: ...a nevíš, jak k tomu "přišly"...?..Viděla jsem kdysy film- Vraždy podle předlohy- nebo tak nějak..a tam agorafobií trpěla nějaká psycholožka po tom, co ji chtěl zabít jeden pacient.
    ..... Chtěla chych jen vědět jestli je to takhle možný nebo agorafobie tím můžeš onemocnět jen tak... ...ze dne na den...

    superkarma: 0 04.11.2005, 06:24:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme