Člověk by neměl s prvním sexem asi moc otálet. Potom o všem moc přemýšlí a to je někdy na škodu. Jenže když já jsem toho pravého poznala, až když už mi nebylo -náct, ale -cet.
Tulili jsme se k sobě na zadním sedadle auta poměrně dlouho a intenzivně, až nám to dlachnění přestávalo stačit. Protože můj milovaný věděl, že to bude z mé strany poprvé, chtěl, abychom měli pěkné vzpomínky. Objednal na víkend pokoj v nádherném penzionku v Beskydech. Bylo to na Mikuláše, vidím to jako dnes...
 
Všude sníh, krásně slunečno, penzion útulný. Jenže jak jsem pořád myslela na to, co mě čeká, začala mě strašně třeštit hlava. Ani pohnout jsem se nemohla. Copak jsem mu to ale mohla říct: "Miláčku, dneska ne, děsně mě bolí hlava..."? Trapná výmluva zasloužilé manželky. Tak jsem se jakžtakž tulila, ale dál než k mazlení to nedošlo. On usnul, ale já ne - bolest hlavy, spousta myšlenek a jeho chrápání... nešlo to.
 
Druhý den jsme si vyšlápli na Radhošť. Je to hloupost, dělat túry, když jste nevyspalí a večer vás čeká reparát... Nedošlo k němu. Můj milovaný se rozhodl, že k odpanění dojde v poloze on dole, já nahoře. To mě tak vyděsilo (čekala jsem klasického misionáře), že došlo k něčemu, co odborné knihy nazývají vaginismus. Prostě jsem se stáhla a on se dovnitř nedostal ani na milimetr. No, vzal to sportovně. A já, i přes šílenou únavu, jsem nespala ani druhou noc.
 
Na cestě zpátky jsme si udělali výlet na Hukvaldy. Nic si z toho nepamatuju, naprosto vyřízená jsem usínala ve stoje. Po návratu moje sestra, která jediná věděla, co se mělo dít, prohlásila při pohledu na mě: "To musela být divočina!" No...
 
Psychika je mrcha. Půl roku nám trvalo, než jsem se odblokovala a než jsme si mohli dopřát klasický sexík. Nicméně asi díky tomu jsme vyzkoušeli spoustu jiných praktik a ten půlrok jsme si opravdu užívali. Můj milý - teď už můj manžel - mi tehdy důvěrně říkal PPP (poměrně perverzní panna) a to postupné odpaňování se mu docela líbilo. No, mně vlastně taky :-) )
Reklama