.

Pomaturitní setkání nebo totální ztráta iluzí?

Vztahy

Pomaturitní setkání nebo totální ztráta iluzí?

Keď som sa pred pár týždňami dotrepala unavená, utrmácaná, domov, doma ma čakalo prekvapenie.
Prišla mi poštou otrasná červená obálka, na nej bolo ešte otrasnejšou žltou farbou nakreslené slnko a na ňom krasopisne napísaná moja adresa.
Keď mi ju manžel podával, neodpustil si s úsmevom poznámku, či si aspoň nemôžem nájsť milenca s lepším vkusom. :-)
Za trest som mu odmietla podať informáciu, čo sa v tej „nádhere“ nachádzalo za dopis. :-)
Z obálky mi vypadla pozvánka na pomaturitné stretnutie po x rokoch.

Zdesená som volala Lucii, mojej kamarátke ešte zo strednej školy a ona mi ešte zdesenejšie oznámila, že jej práve prišla odpudivá obálka a ona sa ju bojí otvoriť. :-)
Luciu som ukľudnila a ďalších 20 minút rozhovoru sme zabili tým, že sme sa nevedeli dohodnúť, či je dobrý nápad ísť tam. Keď som si spomenula na mojich spolužiakov, fakt ma zaujímalo, kam ich osud zavial, Lucia bola skôr toho názoru, že čo bolo, to bolo a nie je dobrý nápad rýpať sa v minulosti.
Mala som podozrenie, že to vraví kvôli istému Jurajovi, s ktorým sa rozišla za práve nie príliš šťastných okolností tesne po maturite.
Nakoniec som využila všetok svoj šarm osobnosti, trošku, ale fakt len trošičku som ju zavydierala tým, že s ňou nepôjdeme cez víkend na chatu, takže nakoniec celá nadšená privolila. :-)
Lucia bola odjakživa nesmierne temperametná ženská a človek si pri nej môže byť istý len jednou jedinou vecou – že si pri nej nikdy nikto nemôže byť istý. :-) Stretávka mala byť v sobotu večer a Lucia už ráno o ôsmej sedela u kaderníčky, potom u kozmetičky a keď okolo tretej hodiny poobede zistila, že si nemá čo obliecť, vyhnala ešte aj mňa do supermarketu. :-)

Presne hodinu pred určeným časom sme už čakali na dohodnutom mieste. Zdalo sa mi to zbytočné, ale Lucka bola názoru, že radšej skôr, ako neskôr. Medzičasom päťkrát volal môj manžel, trikrát moje deti, štyrikrát Luckin manžel a raz jej deti, takže hodina čakania nám prebehla pomerne rýchlo. :-)
Pravdupovediac, neuvedomovala som si, že ľudia sa menia. Výsledok bol ten, že sme asi 5 minút stáli priamo vedľa jedného pána, kým si Lucia uvedomila, že je to vlastne náš bývalý spolužiak. :-)
Postupne prichádzali všetci. Teda práve okrem toho Juraja, ktorému Lucia chcela ukázať, o čo prišiel, keď ju pred rokmi nechal. Boli sme prekvapené, ako veľmi sa ľudia menia. Namiesto krásnych vychudnutých spolužiačok prichádzali dospelé ženy, strhané, unavené.
A práve tie, ktoré boli na škole ako nevýrazné kačiatka, teraz vyzerali ako krásne zdravé pestované ženy.
Padli sme si do náruče s našimi bývalými kamarátkami, z ktorých podaktoré si dali námahu prejsť kvôli stretávke stovky kilometrov. :-)
Spolu sme sa vybrali do podniku, kde sme kedysi dávno oslavovali všetko od narodenín niekoho z nás, až po oslavu obyčajného piatku. :-)
Až potiaľto to všetko vyzeralo možno príliš dokonalo. Lenže nebolo.
Vždy keď si ktokoľvek vedľa prisadol, nepadali otázky ako: „Ako sa máš, ako sa ti darí, si šťastná?“
Padali otázky ako: „Čo robíš, na akú si nakoniec išla výšku, kde pracuješ, čo robí tvoj manžel?“ a podobne.
Postupne sme si s Luciou z hrôzou uvedomili, že väčšina tých ľudí tam prišla hlavne kvôli tomu, aby sa chválili, chvastali, vyťahovali svojimi bankovými kontami, prípadne kontami svojich manželov, tým, aké exotické dovolenky prežili a kam sa ešte chystajú.
A aby zistili, ako sú na tom ostatní a im vzrástla dôležitosť v cudzích, prípadne vo vlastných očiach. Ľudkovia mne fakt prišlo z toho zle.
Keď sa nakoniec prisadila spolužiačka, s ktorou sme si na škole veľmi dobre rozumeli, ktorá kedysi vždy dávala na prvé miesto ľudí, morálne hodnoty a podobne a spýtala sa ma, čo robím, a v akom veľkom byte žijeme a medzirečou sa pochválila, koľko peňazí má na konte a ukázala mi fotografie z dovolenky v Indii, vzdala som to.

Nepriznala som sa jej, kde v skutočnosti pracujem a s úsmevom som jej oznámila, že pracujem pri páse a vo voľnom čase si privyrábam ako upratovačka. Teraz fakt nepreháňam, ale pozerala na mňa, akoby som mala choleru. :-)
Slušne som jej vysvetlila, že nezáleží na tom, čo človek robí, pokiaľ žije poctivo a žiadna práca nie je zlá. Napriek tomu sa tvárila, že som jej ublížila tým, že ma vôbec pozná. :-)
Mala som toho dosť, bola som smutná, sklamaná a ten pocit mi pripomenul deň, keď som sa ako malé dieťa dozvedela, že darčeky nenosí Ježiško...

Rozlúčili sme sa s ľuďmi, ktorí ešte stáli za to, zaplatili účet a vypadli sme odtiaľ.
Neskôr sme sa dozvedeli, že všetci tí podnikatelia a ženské chvastajúce sa bankovými kontami manželov odišli bez toho, aby si uvedomili, že treba aspoň zaplatiť účty.
Zaplatila to kamarátka, s ktorou sa Lucia stretla o pár dní náhodou v meste. Nakoniec sme sa dohodli, že tú útratu za nich zaplatíme s ňou a Luciou na tretiny.
Nie, nie sme šialené. :-)
Tí ľudia, na ktorých som sa tak tešila nám totiž ukázali, že sme najšťastnejšie ženské na svete.

Možno už nemáme osemnásť.
Ale ani za tie roky sme nestratili samé seba.
A konečne uzavreli jednu nedokončenú kapitolu. A ďalšie stretnutie?
Neviem, či bude. A ani ma to nezaujíma.
Čo bolo, to bolo, boli to nádherné roky, ale už sme niekde úplne inde.
Minulosť je uzavretá, čaká nás krásna budúcnosť. :-)
Poznáte krajší pocit?:-)    

   
   
28.07.2003 - Láska a vztahy - autor: Nelinka

Komentáře:

  1. avatar
    [45] Ťapina [*]

    Teď se s holkama domlouváme, jak se budeme scházet po vysoké a jaké to asi bude. Pomaturitní srazy bývají každý rok, letos bysme měli mít po 5 letech. A nemám pocit, že by si někdo na něco hrál, i když už si nemáme tolik co říct, jako dřív.

    superkarma: 0 23.11.2003, 14:36:02
  2. avatar
    [38] Eva_CZ [*]

    Galadriel:
    Kavarenske povalecstvi = cesta ke zdokonalovani povahovych rysu!

    superkarma: 0 28.07.2003, 20:58:42
  3. avatar
    [37] Dudlajlama [*]

    Jen ta interpunkce mi dnes nejak vynechava, vzdycky ty chybejici carecky vidim, az kdyz je vytisteno .

    superkarma: 0 28.07.2003, 18:56:11
  4. avatar
    [36] Dudlajlama [*]

    Nepodcenuju vzdelani, ale ani neprecenuju. Jak se rika, vzdelani je predevsim kvalifikace, nikoliv nutne inteligence, blby najdes ve vsech sferach a zrovna tak chytre a mile lidi. Kdyz se nekdo tvari nafoukane na me, mam ucinny protitah, nafouknu tu hubu jeste vic a nos zvednu az ke stropnim tramkum... , nastesti jako byvaly kavarensky povalec mam snesitelnou a druznou povahu, takze se mi to v zivote casto nestava .

    superkarma: 0 28.07.2003, 18:52:58
  5. avatar
    [33] Acinka [*]

    Fifinka: Díky za radu

    superkarma: 0 28.07.2003, 16:06:36
  6. avatar
    [32] Fifinka [*]

    No kdyz vas tu tak ctu, tak jsem vazne rada za klukovskou tridu, ti kluci jsou vazne jini, maji jine mysleni, ktere mi teda vyhovuje zadna slepicarna zadny kolujici mimina

    superkarma: 0 28.07.2003, 15:54:42
  7. avatar
    [31] medved [*]

    Irena1: jo to jsem taky zazila...na srazu se holky trumfovaly, ktera ma doma vetsiho troubu

    superkarma: 0 28.07.2003, 15:53:17
  8. avatar
    [30] Irena1 [*]

    Já byla na jediném srazu - přišlo nás málo, mimina také kolovala, ale mnohem víc mě šokovalo, jak se probíralo, kdo má jakého milence, na koho který zrovna teď kde čeká a jak ten jejich blbec doma.....fujtajbl

    superkarma: 0 28.07.2003, 15:24:09
  9. avatar
    [29] Aja [*]

    Já na školní srazy chodím ráda...Stačí to brát s rezervou, že intrikářky se ještě více a lépe vypracovaly... A závěr patří favoritům...takže tam zůstane jen starý jádro... a to teda případné herečky okřiknem...

    superkarma: 0 28.07.2003, 14:22:53
  10. avatar
    [28] Fifinka [*]

    Mili: já jsem taky ta hodná-blbá

    superkarma: 0 28.07.2003, 14:06:34
  11. avatar
    [27] Fifinka [*]

    Acinka: a ještě něco: na to heslo je dobré si dávat pozor, jejich systém rozlišuje velká/malá písmena, diakritiku..takže když je někdo v zahraničí, může mít třeba problém se do své třídy dostat..

    superkarma: 0 28.07.2003, 13:49:39
  12. avatar
    [26] Fifinka [*]

    Acinka: heslo se dá vážně zjistit snadno, napiš na mail správci třídy..já tam mám třeba i naše staré tablo, zrovna nedávno jsem ho fotila digitálem , máme tam fotky z nšich srazů...tuhle jsme byli na bowlingu se ZŠ, nikdo neměl foťák, ale jedna holka měla mobil s MMS, tak to mám máme taky, hoky tam mají fotky dětí apod...

    superkarma: 0 28.07.2003, 13:47:38
  13. avatar
    [25] Acinka [*]

    Právě sem zkusila webovou stránku spolužáci a zjistila sem, že tam naše třída také je akorát nevím přesně to heslo , ale to se dá zjistit ...

    superkarma: 0 28.07.2003, 13:31:20
  14. avatar
    [24] stasha [*]

    Na podzim jsem byla na srazu ze základky. Původně jsem nevěděla, jestli vůbec jít, ale nakonec to byla báječná zábava. Táhli jsem to až do rána - samozřejmě ne všichni. Myslím, že u těchto akcí jde hlavně o toleranci. A protože jsme byli taková všehochuť, tak jsme probrali opravdu všechno od vzpomínek na školu až po děti a jejich porody, promoce, stáže v zahraničí i potíže v nezaměstnanosti. Blbců se tam ale taky našlo dost ...rádoby playboy, co se marně snaží sehnat kořist nebo paní doktorka, která se bavila jen se sobě rovnými=studovanými a u mě nevěděla, co si počít, když mám všechny semestry, ale diplom nee

    superkarma: 0 28.07.2003, 13:28:55
  15. avatar
    [21] Fifinka [*]

    Jsem na www.spoluzaci spravce dokonce dvou trid, zakladky, i SS a je to myslim opravdu skvela sance, jak si popovidat jinak nez primo. Jinak, medvede, ty mouchy tohoto webu jsou opravdu dost desny

    My jsme treba ted v cervnu chteli pripravit se SS takovy maly, organizacni srazek, abychom naplanovali cely jeden zarijovy vikend..bylo to rychle domluvene pres ICQ a nakonec se na ten organizacni sraz dostavilo asi 15 lidi ....ovsem to lze samozrejme domluvit takhle rychle, jen kdyz lide s PC pracuji..coz v nasem oboru jde..ale jinde asi ne. To, ze se na srazu probiraji veci z prace mi absolutne nevadi, nevadi mi, ze kluci mluvi o tom, co delaj atp..temer vsichni moji spoluzaci totiz pracuji v IT oboru (ostatne mame vystudovane elektro zamereni).
    My jsme ten revloucni rocnik, co maturu dodelaval v roce 1990, kdy nas nasi rodicove strasili nezamestnanosti atp..v dobe skolnich let jsme jeste jezdili na vandry atp...proto jsme vazne docela fajn kolektiv...i ty divne spoluzacky se nam trochu vylepsily, jen tech jehovistu pribylo ..ale ten dobry zaklad celkem zustal

    superkarma: 0 28.07.2003, 12:13:45
  16. avatar
    [18] Ivanka [*]

    medved: spolužáky taky používáme

    superkarma: 0 28.07.2003, 11:09:34
  17. avatar
    [16] medved [*]

    pouzivame se spoluzaky (tedy netovymi) server
    www.spoluzaci.cz
    a aniz bych mu chtela nejak delat velkou propagaci (ponevadz ma mouchy, ktery me obcas vytaci do bela)
    je to vynikajici zpusob jak pokecat s lidmi, kteri jsou proste daleko
    myslim, ze je to lepsi (a bezpecnejsi) nez sraz live
    ktery me se mimochodem taky nelibil, protoze ja byla ten zabednenec o kterem pise anonym c. 14 a nebavilo me bavit se o porodech, detickach, znackach plinek a tchynich kdyz ja si uzivala svobodneho krasneho idelistickeho zivota, o kterem se tem realistkam ani nezdalo

    superkarma: 0 28.07.2003, 10:09:05
  18. avatar
    [15] Haninka [*]

    ja mam se srazy opacne zkusenosti. sama je organizuju a dela mi radost, kdyz se setkani vydari a prijede hodne lidi. zalozila jsem tridy i na serveru www.spoluzaci.cz a diky nemu jsme se daly dohromady i s holkama ze stredni skoly. sesly jsme se nedavno a i kdyz nas bylo jen devet, bylo to moc prijemne setkani.

    superkarma: 0 28.07.2003, 09:58:49
  19. avatar
    [11] Dokinka [*]

    striga na metle je super pekny dniiik

    superkarma: 0 28.07.2003, 08:46:38
  20. avatar
    [10] mirrea [*]

    S gymnaziálními spolužáky mám naprosto stejné zážitky , takže letos mám ještě rok na přemýšlení, zda za rok (30 let!!!) půjdu nebo nepůjdu...Zato z vejšky se nás sejde vždycky naprosto skvělá parta , tam je to pravý opak. Čím to asi tak je?

    superkarma: 0 28.07.2003, 08:26:56
  21. avatar
    [9] Brett [*]

    Chodila jsem take do ekonomky, takze jsme byly ve tride same holky a bylo tam i 6 kluku. Parta to byla dobra. To zdrave jadro se schazime porad tak 1x za 2 nebo 3 mesice, nikdo si na nic nehrajeme. Na to se zname uz moc dobre a tenkrat to ani nebylo v mode. Pristi rok mame sraz po 40 letech po mature a tak letos hledame misto, kde to oslavit. Pri poslednim velkem setkaniu po 30 letech jsme vytahli i tridniho ucitele, byl uz chudak stary, ale protoze jedna spoluzacka je lekarka, tak jsme jeho zene rekli,ze bude pod lekarskym dohledem a tak svolila. Odvezli jsme ho taxikem z domova a zase zpet. A bylo to moc fajn. Smutne je, ze z nasi tridy uz asi 5 spoluzaku zemrelo, vetsinou na rakovinu. Zajimave je, ze na nase srazy zdraveho jadra vzdycky prijodu nejmene 2 panove z tech 6 je to velky uspech. Nevim, mozna to bude tim, ze drive k sobe lide meli nejak bliz. Pravda je, ze zajmy byly omezene, cestovat se nedalo, pocitace nebyly (zacinalo se s dernymi stitky) a tak se clovek snazil zabavit jinak. A na vsechny srazy, at uz jsou to ty komorni nebo velke se vzdy tesim. Kolikpak se nas priste sejde? O kom se zase dozvime, ze uz neni mezi nami?

    superkarma: 0 28.07.2003, 08:17:03
  22. avatar
    [8] aninas [*]

    Monika, verim ti, ze sa to tak stalo a ze mas z takehoto stretnutia velmi nedobre pocity.

    Neviem, ci som mala statie na ludi, alebo sme mali stastie vsetci na seba - nasa trieda vychadza spolu velmi dobre. Zchadzame sa vsetci zo zakladnej skoly, pozname sa od svojich 7 rokov. Ked sme sa 14-15 rocni rozprchli do roznych skol a ucilist a do fabrik, tak sme sa stretavali kazdy rok. Potom sme sa zacali postupne vydavat a zenit, byt zamestnani, ale kazdy rok sme si na seba jedno odpoludnie nasli. A boli medzi nami aj taki, ktorych sme ako deti moc rdai nemali, moc sa nezmenili, ale vzdy sme im hovorili - ste hrozni somari, ale nasi . Nikto sa nikdy neurazil. Vzdy sme sa radi stretali. A boli medzi nami lekari, ucitelia, profesori, akademicka maliarka, uradnici, zdravotnici, robotnici - o svojich zamestnaniach sme vedeli, nikto sa nad nikoho nepovysoval, nikto nikomu nezavidel, ked dakto mohol druhemu pomoct, vzdy to urobil a vzdy sme sa mohli na seba spolahnut.
    Ja jedina som bylava najdalej - v zapadnych cechach a neskor v Prahe. Vzdy vsetci cakali, kedy pridem na dovolenku a vtedy sa robilo stretnutie. Este jedna spoluziacka - moja najlepsia priatelka Eva byvala dalej, ale bola aspon na Slovensku. Po dvadsiatich piatich rokoch zo skoly sme mali VELKE stretnutie - to znamena, ze sme pozvali aj nasu triednu ucitelku. Nemohla uverit, ze sa tak schadzame.
    V dobe, pre mna velmi bolestnej, po rozdeleni Ceskoslovenska musela som prijat ceske obcianstvo, pretoze som zila uz 20 rokov v Cechach. Velmi som vtedy na stretnuti plakala - ale vsetci mi sborovo povedali -"vyser sa na to, si predsa nasa"
    Po case sa moja najlepsia kamaradka prestahovala este dalej - do USA a za pol roka ja tiez, ale do Kanady. Takze jsme ako za "mlada" - vedla seba, kazda v susednom state.
    Takze ja vam vsetkym prajem taketo stretnutia plne priatelstva

    superkarma: 0 28.07.2003, 08:00:31
  23. avatar
    [7] Ivanka [*]

    Na naší střední je to bohužel tak, že když neudělám sraz já tak nebude. A jelikož neoplývám spoustou času, měli jsme zatím sraz jen jeden /po šesti letech/. A můžu říct, že se vydařil. Ač jsme byli na škole trošku "rozpartovaný" na srazu to tak vůbec neplatilo. Každý si povídal s každým, a myslím že se ani nikdo nijak zvlášť nevytahoval /ona asi ani ta kariéra po šesti letech není až tak závratná/......Opravdu se mi sraz líbil a těším se, že když mi vyjde čas udělám na podzim další.

    Jinak se spolužačkama se scházíme poměrně často /snažíme se aspoň 1x v měsíci/. Byly a jsou to pořád fajn holky.....

    Se základku už bylo více srazů, ale zatím ani jednou mi to nevyšlo.....

    superkarma: 0 28.07.2003, 07:36:22
  24. avatar
    [6] Bobina [*]

    Se střední školou mám dost podobnou zkušenost. Byli jsme tam rozděleni na děti podnikatelů a děti těch běžných zaměstnanců (já patřila k těm druhým).Přestože jsem si celé 4 roky myslela,že si se všemi poměrně dobře rozumíme a jsme dobrá parta,po odchodu ze školy se událo tohle:
    Rok po matuře byl ples abiturientů naší ekonom.školy,pozvali se a mezi sebou si dali vědět jen ta "podnikatelská část",jelikož část z nich byla pořadateli.
    Pak se mně jedna z nich, údajná "kamarádka" (celé 4 roky se tak snažila tvářit), při setkání někde u holiče ptala proč jsem tam nebyla...jakpak bych se to asi dozvěděla,když to bylo div ne tajné. Pak se udál údajně sraz, na který se pozvali opět pouze zase ti "lepší",nikomu jsme tam ta druhá část nechyběli (to by jinak dali vědět).
    A když mi za nějakou dobu přišla pozvánka na sraz a já tušila,že tam bude ta "moje cenová parta" ,těšila jsem se. Nikdo mi tam necpal jak si vede v tatínkově firmě,či na jakou dobrou pozici v našich renomovaných firmách automobilového průmyslu postoupili. Bylo to bez nich fajn,což mně docela mrzí. Ale oni o nás prostě nestáli,tak co bychom se jim podbízeli. Myslím,že zatrpklá nejsem,ale mrzí mně to.
    No a nedávno jsme se sešli s lidičkama ze základky. Sice nás přišlo poměrně málo,ale bylo to úžasné,to nemělo chybu.

    superkarma: 0 28.07.2003, 06:28:04
  25. avatar
    [4] Dudlajlama [*]

    Paneboze, vytahovat se kontem na JAKEMKOLIV setkani muze jenom vul, s prominutim. Ja byla na slezine jednou, bylo to docela v pohode, prekvapive bylo zjisteni, ze ty nejvetsi sprtky a vzornacky (ve tride jsme byly same holky - SPSO Praha) prekvapive v karierach nic moc a nejdal to dotahla repetentka Monika, ktera bravurne vystudovala dve vysoke skoly. Rekla bych ale, ze vztahy se lety moc nezmenily, stejne holky, co spolu tahly za jeden provaz na skole, si padly do noty i tentokrat, jen ty ciferniky byly jaksi mene vyhlazene. Po par flastickach byl ale i tento drobny nedostatek zlikvidovan a my byly opet stejne krasne a vystredni jako v tech blahych letech.

    superkarma: 0 28.07.2003, 02:17:06
  26. avatar
    [3] Myskdalen [*]

    Ano,tak nějak to je.Bohužel.Člověk najednou zjistí,že lidé,s kterými se vídával celkem rád,jsou už někdo úplně jiný a že je možno se setkávat pouze s jednotlivci,ale dohromady to moc nejde.
    První šok bývá - nejsem tu náhodou špatně,co to tu sedí za babičky a pak když se rozkouká,zjistí,že jsou to spolužáci a vlastně se sobě podobají,při podrobnějším zkoumání.
    Ačkoli,na sraz SŠ jsem šla s tím,že odejdu mezi prvními a ve finále jsem odcházela mezi posledními.Neplacení účtu bylo zamezeno tím,že vše bylo zaplaceno dopředu složenkou,zamluvena restaurace a objednáno menu,
    Už jsem navíc byla natrénovaná z předchozího srazu s VŠ.
    Takže vlastně příště bych šla asi zase nerada,s tím,že ke konci bych si asi řekla - tak to celkem stálo za to tam jít.Když obnovíte po letech kontakt třeba s jedním jediným spolužákem,stojí to za to.A najde se pár lidí,kteří vás i pozitivně překvapí tím,že se vymykají ze stereotypu - po škole svatba,manžel,děti,práce,stále stejné zaměstnání a tak.
    Ale lidské osudy jsou nepřenosné a ne s každým si padneme do noty,jen někoho bude náš osud zajímat.
    Podobně jak o tom píše ve svém posledním románu M.Kundera.
    Některé věci jsou nesdělitelné,kor s odstupem řady let.

    superkarma: 0 28.07.2003, 01:13:33
  27. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Gina: mam stejnou zkusenost. Nejdrive jsem bydlela asi 400 km od mesta, kde jsem maturovala. Ted diky vzdalenosti nestiham bohuzel ani TA setkani, o ktera bych stala.
    Moc hezky clanek, Moniko!

    superkarma: 0 28.07.2003, 00:58:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme