Už od malinka jsem měla vnitřní potřebu pomáhat lidem. Dnes už ani nevím, kolik dobrých skutků jsem ve svém životě udělala, ale držím se své filozofie ,,alespoň jeden dobrý skutek denně.“

Když tak přemýšlím, o kterém ze svých dobrých a nezištních počinů bych měla něco napsat, napadá mě jeden příběh z minulosti.

Zhruba před dvěma lety jsem se rozhodla se svou bývalou společnicí založit pobočku architektonického ateliéru v Bratislavě. Když byl ateliér registrován a našli jsme i nádherné sídlo společnosti v samotném centru města, nastal čas na výběr pracovníků. Zastávala jsem funkci jednatele společnosti, a tak konkurzy byly na mě.

Protože věřím na intuici a přirozenou inteligenci, jako marketingovou ředitelku společnosti jsem vybrala velmi příjemnou a komunikativní paní, která byla vdaná a měla dvě děti. Před pohovorem byla víc než půl roku nezaměstnaná kvůli svému věku (bylo jí přes čtyřicet) a podobný osud zastihl i jejího manžela.

Když paní nastoupila do zaměstnání, nevěděla jsem, že má společnice od naší úmluvy odstoupí a podnikání na Slovensku zanechá. Snažila jsem se jí několikrát vysvětlit specifika slovenského trhu a fakt, že každá nová společnost potřebuje čas na to, aby začala realizovat skutečně velké a výdělečné zakázky... Nakonec jsem zůstala sama.

Finanční nároky na podnikání byly velmi vysoké a nepodařilo se mi najít ani seriózního partnera. Po pár měsících jsem to vzdala...

Bylo mi líto naší marketingové ředitelky. Nechtěla jsem dopustit, aby tak kvalitní, skvělý člověk a pracovník opět skončil na úřadě. Rozhodla jsem se, že jí najdu práci a do té doby ji finančně podpořím nenávratnou půjčkou.

V Bratislavě je situace na pracovním trhu velmi těžká. Pokud nemáte dobré konexe, máte smůlu. Naštěstí jsem měla dobrého známého, který pracoval ve firmě, odkud odcházela pracovnice z marketingového oddělení na mateřskou dovolenou. Mé paní jsem napsala doporučení a telefonicky jsem dojednala schůzku u svého známého. Druhý den po pohovoru už nastupovala do nové práce…

Paní nevěděla jak mi má poděkovat…

Když byla přijata do nové práce, volala mi a do telefonu se rozbrečela radostí. To byl největší dárek, který jsem od ní dostala.

Máte taky ve svém životě podobné příhody?

Rádi pomáháte?

Co si myslíte o nezištné pomoci druhým a naopak o těch, kteří dokáží vaši pomoc zneužít?

Vaše názory, postřehy, příhody… si ráda přečtu v redakční poště.

Tak nezapomeňte na adresu dobrých skutků: redakce@zena-in.cz

A z celého srdce vám přeji krásný den a plno dobrých lidiček!!!

Reklama