K tomu, aby rodiče přivedli na svět potomka, nestačí jen rozhodnutí, že už je ten pravý čas. Stále více žen totiž není schopno otěhotnět přirozenou cestou a některým štěstí dlouho nepřeje ani s pomocí lékařů. Anna (41) se o dítě pokouší od šestadvaceti. Vyjde to konečně?

V pětadvaceti letech se provdala a o rok později s manželem usoudili, že přišel ten pravý čas na miminko. Zkoušeli to půl roku, rok, a ono nic. „Musím přiznat, že jsem zpanikařila hodně brzy. Už tehdy jsem se vydala na kliniku asistované reprodukce s tím, že nemohu otěhotnět. Udělali mi nejrůznější vyšetření, ale jediné, na co přišli, byla endometrióza. Po operaci jsem se tak tři měsíce léčila a užívala hormony, které mi navodily umělý přechod,“ vypráví Anna s tím, že se podařilo nemoc porazit. Nic tak nebránilo umělému oplodnění.

bricho

Manželství nevydrželo

„Na klinice jsem postupně podstoupila dva pokusy o otěhotnění. Nejprve klasické umělé oplodnění a pak jeden transfer zmraženého embrya. Jenže vždy následovalo veliké zklamání. Celých 14 dní po oplodnění jsem do sebe cpala hormony, každý den si píchala injekce, ale výsledek nula. Test byl vždy negativní, zkrátka se to neuchytilo…,“ vzpomíná na těžké chvíle Anna, která se tak s manželem rozhodla dát si od snahy o miminko pauzu. Jenže jejich manželství nevydrželo, brzy na to se rozvedli.

neplodnost

Nový partner, nová šance?

Čas utíkal a než se Anně podařilo najít si jiného vhodného partnera, uplynulo celých deset let. „A tak jsem se o miminko začala znovu pokoušet až ve čtyřiceti. Bohužel jsme se potkali pozdě… Jenže ani tentokrát se nedařilo… Dali jsme tomu půl roku, ale bez výsledku. Mimo to, přítel chodí na noční směny, takže těch příležitostí také není mnoho. A tak jsme se opět vydali do centra asistované reprodukce,“ svěřuje se.

Od té doby uplynuly už skoro dva roky a vytoužené těhotenství stále nikde. „Zařadili mě tehdy k jedné mladé lékařce, ale její přístup mě zklamal. Bohužel, nevěděla ani, jak funguje ovulační test. I negativní hodnocení této lékařky na internetu mě přesvědčilo o tom, že tam tedy peníze nechávat nechci. Nesplňuji totiž věkovou hranici, a tak si veškeré pokusy o oplodnění musím hradit sama. Ale hledala jsem dál a objevila právě kliniku ISCARE, kde je primářem MUDr. Jaroslav Hulvert. Víte, právě k němu jsem chodila při prvních pokusech otěhotnět, a tak mi to připadalo tak trochu jako znamení,“ usmívá se Anna, která věří, že tentokrát už by to mohlo vyjít. Zatím ale příliš důvodů k radosti neměla.

ivf1

Neztrácí naději

„Od září až do letošního února se vůbec nepodařilo odebrat vajíčko. Folikul vždy praskl dříve. Z toho jsem byla špatná. Člověk vlastně ani nedostal šanci… Pak se ale zadařilo a mám za sebou už dva pokusy, i když neúspěšné. Zkoušíme zatím takzvaný nativní cyklus – tedy bez hormonální stimulace, kdy se nechá vajíčko dozrát, bez uspání jej odeberou, oplodní a oplozené embryo dají zpět. Tak uvidíme…,“ uzavírá Anna.

vek

Podáváme pomocnou ruku

Anna je naší dlouholetou věrnou čtenářkou. Když se na nás tedy obrátila se svým příběhem, rozhodli jsme se jí pomoci. S primářem centra asistované reprodukce ISCARE MUDr. Jaroslav Hulvertem jsme domluvili, že jí jeden pokus o oplodnění metodou In vitro fertilizace (IVF – umělé oplodnění) darují. Věříme, že tentokrát už bude mít paní Anna důvod k úsměvu.

hulvert

MUDr. Jaroslav Hulvert. Zdroj foto: ISCARE

Čtěte také:

Reklama