S blížícími se volbami do Evropského parlamentu se po ulicích začínají objevovat billboardy bohatších stran s nepřesnou mapou, ba dokonce s politikem, který převážnou většinu své kariéry věnoval boji proti Evropské Unii. Jiní nám zase nabídli papírový koláč, jehož se nenajíme, a k tomu i vlastní karikatury v naivní bláhovosti, že ještě nejsou k smíchu.

 

Naprostou bombou, neřknu-li sexybombou je ovšem billboard klaustrofobické ženy, které i po tolika letech v Německu ví, jak hájit zájmy naší země. Modleme se, aby u ní nebylo alespoň mnoho nehod. Na straně druhé nás ovšem přejde chuť nejenom na sex, ale na všechno ostatní, když vidíme přísnou tvář ženy, která zastupuje stranu o není už ani jisté, je-li to pořád ještě nějaká strana. Možná však chce ona přísná žena vystupovat v roli dominy a konkurovat tak německé sexbombě nejenom v politice. Můžeme si říci, že jsou to prostě zase další volby se sázkou na masovost, které s trochou hořkosti připomínají spíše kampaň ve stylu “Vykopni svého oblíbeného politika ze své milované země“. Podle všech možných průzkumů by však musel kandidovat celý parlament, senát, vláda a valná část komunálních politiků. Potom by možná těm našim zasněženým českým chaloupkám nic nehrozilo a oni by byli šťastní tam někde v Bruselu. Bohužel by nám je asi všechny rychle poslali zpět, protože tam sice postaví občas zbytečně velkou a drahou budovu, ale nikoliv několikamiliardové vzdušné zámky.

 

Celé to občas pobaví a lze to už jen okořenit ironickými glosami, jako za rudého muže, kdy jedinou obranou proti nemohoucnosti a hlouposti byl lidový humor. Toho je však bohužel čím dál méně a ta hořkost z nemožnosti změny jaksi zůstává, i když máme ty svobodné volby.

 

Nad čím ale zcela zatrne i to zbývající hořké pousmání, je přístup velkých politických stran k  agitaci na školách. Aféra pana Zahradila proběhla médii, ale nedostalo se jí zas až takového odsouzení, jaké by si určitě zasloužila. Dokonce o dost hůř i u dalších partají si tento “skvělý“ nápad získal nezaslouženého uznání a stal se vzorem pro další kroky v předvolební kampani.

 

V podstatě bychom tedy měli mít radost ze zájmu politických špiček o dorůstající dítka, protože tak budou mít blíže k jejich problémům. Mohli by u nich vzbudit i zájem o občanskou angažovanost, neboť v tak mladém věku se rodí krásné a velké sny o vlastní budoucnosti. Svým způsobem se to vše nejeví nijak škodlivě. Co však doslova musí zarazit soudného člověka, je zájem politiků o mládež pouze před volbami, a to výlučně jen u tu, co má již právo volit. Nutně se nabízí otázka, kde jsou politici, když není volební období?

 

Pokud vím, tak určitě ne ve školách, aby naslouchali těm nadcházejícím generacím. Co mě i děsí, je ten způsob, jakým se to stalo. Ředitel školy v rámci občanské nauky zorganizoval setkání se známým politikem, ale patřičně nevysvětlil, proč zrovna s oním dotyčným. Příliš mi to připomíná nelítostnou dobu, kdy po školách chodili pozvaní funkcionáři s příslušníky Lidových milicí a mluvili o boji proti kapitalistickému zlu. To byl velmi dobrý tah, protože názor ukovaný v mládí, se později nedá skoro rozbít. Oproti současným politikům alespoň přinesli na ukázku kulomet a granát, takže děti měly na co koukat a přednáška byla pro ně vizuálně celkem vzrušující.

 

Stane-li se z toho precedens, tak se možná dočkáme všelijakých vzdělávacích vsuvek v rámci občanské nauky. Kupříkladu podle osnov o náboženských sdruženích by se mohli žáci setkat se Svědky Jehovovými, neboť ředitel by jim chtěl příblížit jejich učení, jelikož sám k němu také tíhne. Ti by však chodili asi za žáky častěji, protože potřebují hlasy pořád. Z těchto důvodů musí i zarazit nezájem rodičů dotyčných žáků o to, co se stalo. Pak není divu, že k takovým věcem dochází a nikdo za ně nenese následky.

A co vy? Líbilo by se vám, kdyby byl vašemu dítěti takto vsunován ve škole nějaký určitý názor, namísto obecných vědomostí, které jsou základem pro svobodné rozhodnutí?

Reklama