Reklama

Myslíte si, že připisujeme zvířatům lidské uvažování a vlastnosti, jak se často říká?

Myslíte, že se řídí jen pudy a jejich často podivné chování je jen otázkou podmíněných a nepodmíněných reflexů či instinktivního chování?

Možná se mýlíme.

O tom, že pes dokáže truchlit, že je schopen radosti a vůbec všelijakých emocí, už asi dneska nikdo nepochybuje.

Kdo má doma třeba víc než jednu kočku, také jisté ví, jak rozdílné mají povahy, i že spolu čile komunikují. Na to člověku stačí jen je chvilku pozorovat.

nKdo má doma kočky i psa, je ještě dál.

Trvám na tom, že zvířata dokonce plánují a čile spolupracují.

Například jedná-li se o řízek na kuchyňské lince.

Pes tam nesmí. To on ale dobře ví.

Také ví, že co je na zemi, je jeho.

Kočky jsou zpravidla, co se týče lovu, ať už jde o myš, nebo o kus krkovice, znatelně rychlejší než člověk. To také vědí.

A tak se domluví.

„Když to my vrhneme na zem, tak ty nám kus necháš...“ Funguje jim to skvěle.

Jen já mám k večeři chleba s máslem.

Hlavně aby se to nepoznalo

lTrvám také na tom, že zvířata, v tomto případě psi, umí rovněž podvádět.

Představte si mísu s houskami plněnými plátky mletého masa, to celé přikryté utěrkou, nerozumně odložené na židli.

Po příchodu z toalety je vše na svém místě a utěrka „nedotčená“ na míse.

Jen ve všech houskách poněkud schází to maso.

Váš pes očividně pečlivě vytahal maso, zatímco jedna kočka hlídala, kdy se ozve spláchnutí z toalety.

Po krádeži odborně rozprostřou utěrku tak, jak byla, kočky vyskáčou na svá místa, kde předstírají hluboký spánek, a pes se tváří, že v kuchyni ani nikdy nebyl.

Na celou věc přijdete až ve chvíli, kdy vás rodina u stolu podezírá z hamižnosti.

Ale etologové vědí ještě víc.

Podobnost čistě náhodná?

a

Skupinka dlí nad dírou v zemi, kde pietně spočinula tetička, která se dožila úctyhodného věku. Každý ze zúčastněných vezme květinu a s úctou ji vhodí do jámy. Poslední rozloučení. Budiž ti země lehká, tetičko.

Klasický obrázek.

A teď malý kvíz – byli to lidé, nebo straky?

Mohli to být jedni i druzí.

Asi budete kroutit hlavou, ale straky pochovávají své mrtvé téměř obdobně jako my.

Hejno se slétne u ležícího druha.

sJedna ze strak slétne k němu, píchne do něj zobákem a poodstoupí.

Totéž po ní udělají ostatní.

Jedna z nich po té poodletí a donese trs trávy.

Tento pietně položí na tělíčko uhynulého ptáka. To stejné udělají ostatní „známí“.

Ještě společně chvíli postojí u hrobečku a pak odletí.

Podle etologů takto nejednají jen straky, ale rovněž havrani a vrány.

Ze savců se se svými zemřelými slavnostně loučí také sloni.

A je toho jistě ještě hodně, co o zvířatech nevíme. A pak, že je polidšťujeme.

Jsou tady déle, takže kdo ví, kdo se po kom „opičí“.