Po přečtení témat na pondělí mě okamžitě napadlo napsat o idolech dívčích srdcí.

Osobně můžu konstatovat, že za můj krátký život jich nebylo málo.
Idol, který mi padl na mysl jako první a jediný, byl v tu dobu velmi populární Pavel Horňák. Pokud se zde najde někdo, kdo neví z jaké éry pochází, tak v této době frčel také Sandokan a Vinnetou.
Sžírala mě píseň Kotě, jakožto i jiné skladby.

Poctivě jsem si v PNS (poštovní novinová služba) zamlouvala časopisy s Pavlem Horňákem a koňmi, které jsem odsunula na druhé místo, jinak jsou celý život v popředí.
Vystřihovala, zakládala a lepila jsem články a fotky do speciálního bloku.
Mamka zakoupila dva lístky na koncert, bylo vyprodáno.
Staré dřevěné židle byly zcela zaplněny.
Koncert byl úžasný a já konečně mohla Pavla vidět na vlastní oči.
Květinu sušící celý koncert na klíně jsem mu hrdě předala a dostala polibek na tvář.
Minimálně čtrnáct dní po koncertu jsem se nemyla a před spolužáky se vytahovala, kdo že mě to líbal.
Dnes už mi táhne na 30 let a ideály a vzory se změnily.
Ráda bych se stala vzorem alespoň svému synovi.

S pozdravem Renča


Milá Renčo,
vždycky jsem si myslela, že neumytý polibek od nějakého idolu je jen fáma :-). 
Reklama