Bulvár

Polévka v klíně a pivo bez pěny!


Tak na tohle téma mám krásné vzpomínky, ale ještě dnes se za ně stydím.

V roce 1994 jsem nastoupila na střední hotelovou školu a naše první praxe byla v takovém pajzlu, ale chodilo tam hodně lidí na obědy. Mezi nimi třeba úředníci a městští policisté.

Poslali nás tam opravdu bez průpravy hned první týden školy. "Tak a co teď?" řekla jsem si.
Dostala jsem za úkol obsluhovat čtyři stoly u okna. Seděli tam úředníci a policisté. No, byla to hrůza. Byla jsem nervózní a roztržitá, kolena se mi klepala, ruce ty ani nemluvím, a to jsem v nich měla udržet tolika piv, polívek a obědů.

Tak také první polévka skončila jednomu hostovi (úředníkovi) rovnou v klíně. Obstojný oblek byl celý mokrý i s košilí a nudle se na té černé barvě vyjímaly opravdu skvěle. Začala jsem ho utírat příručním ubrouskem a moc jsem se omlouvala, ale asi to vůbec nezabíralo, čemuž nasvědčoval jeho zděšený pohled. Druhou polévku už jsem mu donesla o něco lépe. Asi mu i výborně chutnala.

Hostů bylo čím dál více a dveře tzv. lítačky do kuchyně i z kuchyně opravdu lítaly, a tu se stalo, že jsem ještě k tomu všemu, když jsem dveře otvírala, praštila jednu servírku rovnou do hlavy, až tam chudák měla bouli.

No a na závěr si po chutném obědě ještě dva policisté objednali vinný střik. Když jsem se bála zeptat servírky, co to vlastně je a jak se dělá, protože jsem si zprvu myslela, že si ze mě už opravdu dělají srandu, navrhla, že ho raději udělá sama.


No, jenže mezitím mi ještě kamarádka podala pivo bez pěny, že ho mám donést jednomu klukovi a já na ni koukám, že je bez pěny, tak jsem si řekla, že si ho tak asi přál, a když jsem mu ho donesla, tak na mě koukal očima vyvalenýma, jako když vlk chce sníst Karkulku, tak jsem pivo donesla alou zpátky za bar. Asi to nevěděla ani kamarádka, že se má pivo čepovat s pěnou nebo spíš už toho na nás bylo asi moc. Ono totiž těch polévek vylitých v klínech zákazníků bylo více, a to skoro od nás všech, co jsme tam tenkrát byli na praxi.

Ale abyste si nemysleli, že jsem takové motovidlo. Časem se všechno moc zlepšilo, získala jsem sebedůvěru a úspěšně jsem odmaturovala.

Přeji všem málo roztržitosti.

Lucie


Milá Lucie, každá z nás určitě zažila, jaké je to být někde poprvé. Většinou se všechny cítíme nejisté, a tím pádem jsme i roztržité. Po létech na to, co pro nás v danou chvíli znamenalo doslova utrpení, už vzpomínáme jen s úsměvem.

Děkuji Vám za Váš příspěvek, který mi pomohl si uvědomit, že to, co se na začátku zdá být nezvládnutelné, se časem ukáže jako trivialita.

A co Vy? Jak jste na tom s roztržitostí. Stálo se Vám v souvislostí s ní něco vtipného a zajímavého.

Pošlete nám svůj příběh a podělte se s námi o svůj roztržitý příběh. Nejzajímavější odměníme.

redakce@zena-in.cz

   
01.11.2005 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme